Návod krok za krokem.

1.1Co všechno potřebuješ#

Na rozsvícení prvního světla potřebuješ jen tři věci. Za prvé svítidla zapojená do DMX linky — obyčejné LED PARy, blindery nebo pohyblivé hlavy, na typu nezáleží. Za druhé převodník, který přeloží data z počítače do DMX kabelu: buď síťový převodník s Art-Netem či sACN, nebo malý USB kus typu Enttec. A za třetí tenhle program, který běží na běžném notebooku s Windows.

Nic dalšího nutné není. Nepotřebuješ zvláštní hardwarový pult, licenci na start, ani rychlý počítač — program si vystačí s tím, co má i pět let starý kancelářský notebook. Externí konzoli, ovládání z telefonu nebo Launchpad si můžeš přidat později, až budeš vědět, co ti chybí.

Co se týče kabeláže, drž se jednoho pravidla: mezi počítač a převodník patří kabel, ne Wi-Fi. Bezdrát umí zakolísat a světla pak poskočí uprostřed písničky. Na programování doma je Wi-Fi v pohodě, na akci ne.

Nemáš u sebe zrovna žádná světla? Nevadí, program si můžeš celý projít nasucho — viz kapitola 1.4.

1.2Jak program přemýšlí#

Pořadí práce je v každé show stejné a je dobré ho mít v hlavě dřív, než začneš klikat. Nejdřív programu řekneš, jaká máš světla a na jakých adresách — tomu se říká patch. Bez patche program netuší, že třetí kanál je zelená a ne tilt, takže tenhle krok se nedá přeskočit.

Pak si světla poskládáš do skupin, aby se s nimi dalo pracovat po partách místo po kusech. Potom nastavíš, jak mají svítit — barvu, intenzitu, směr hlav — a ten stav uložíš jako cue — hotový světelný stav, ze kterého se skládá celá show. Cue si uděláš tolik, kolik má tvoje show nálad.

Cue pak poskládáš do sekvencí, což je prostě seznam cue za sebou, a sekvence dáš na fadery. A od té chvíle už jenom hraješ: taháš fadery, mačkáš GO a klikáš na dotykové obrazovce.

Celá dokumentace je uspořádaná přesně v tomhle pořadí, takže když ji budeš číst odshora dolů, postavíš si show mimochodem.

1.3Co umí bezplatná verze#

Bezplatná verze není osekaná demoverze — má úplně všechny funkce, které tahle dokumentace popisuje. Efekty, palety, timecode, dotyková obrazovka, externí ovladače, ovládání z telefonu, to všechno funguje bez placení a bez registrace.

Liší se jen ve velikosti show. Zdarma dostaneš dva DMX universy a v show může být nejvýš 50 svítidel, 50 cue a 50 sekvencí. Na klubovou akci s několika PARy a párem hlav to bohatě stačí — dva universy jsou 1024 kanálů, což u běžného LED osazení znamená klidně několik desítek světel.

Licence tyhle stropy odstraní a přidá čtyři universy. Kolik cue a sekvencí si uděláš, pak nikdo nehlídá. Podrobnosti najdeš v kapitole 18.

Show postavená zdarma se po zakoupení licence nemusí nijak předělávat — stejný soubor jen přestane narážet na limity.

1.4Vyzkoušet si to bez světel#

Nejrychlejší způsob, jak pochopit, jak program funguje, je otevřít si hotovou show a šťourat se v ní. Součástí instalace je demo, kde je všechno hotové: napatchovaná světla, skupiny, palety, efekty, sedm sekvencí rozdaných na fadery i připravená dotyková stránka.

1. Na uvítací obrazovce, která vyskočí při prvním spuštění, klikni na 📂 Načíst demo show.
2. Přepni se na záložku faderů, vytáhni fader Intro a zmáčkni na něm GO.
3. Přepni se na Živě a klikej dlaždice. Nic nerozbiješ.
4. Chceš vidět, jak je to udělané? Rozklikni jednotlivé cue v knihovně a nastavení v záložce Sekvence.

Uvítací obrazovka se ukáže jen jednou — jakmile v show jednou byla světla, sama se už nevrátí a Soubor → Nový ji nepřivolá. Nevadí to: demo se při načtení uloží jako běžný projekt demo.tom, takže se k němu kdykoli vrátíš přes Soubor → Otevřít.

Načtení dema nikdy nepřepíše existující soubor. Druhé demo se uloží jako demo 2.tom, třetí jako demo 3.tom a tak dál. Můžeš tedy na demu klidně stavět vlastní show — o práci nepřijdeš ani dalším načtením dema, ani aktualizací programu: ta se souborů show nedotýká vůbec.

Demo se schválně vejde do dvou universů, takže si ho celé projedeš i v bezplatné verzi. Světla vidět nebudeš, ale všechno ostatní — pohyb faderů, přejezdy, běžící efekty — se odehraje přesně tak, jako by na druhém konci kabelu visel rig.

Když chceš vidět i čísla, která odcházejí ven, otevři si okno výstupu podle kapitoly 2.3. Uvidíš živě, jak se hodnoty mění.

1.5Orientace v programu#

Okno má tři stálé části a jednu proměnnou. Úplně nahoře je horní lišta se stavovými prvky: tempo, indikátor výstupu a cesta k souboru show. Tahle lišta je vidět pořád, ať děláš cokoli.

Po levé straně je svislý sloupec s navigací a pod ní nouzová tlačítka BLACKOUT, DBO a RELEASE — tedy to, po čem saháš, když se něco pokazí. Co které dělá, je v kapitole 12.2.

Dole je lišta faderů, která ukazuje fadery aktuální stránky. Je také vidět na každé záložce, takže si můžeš sáhnout na světla i uprostřed patchování. Když se ti na malém displeji nevejde, dá se schovat. Vedle stránkování v ní najdeš i hlavní intenzitu (grand master).

Vpravo je programmer — panel, kde se odehrává všechno, co zrovna nastavuješ. Je to pracovní plocha: co v něm máš, přebíjí běžící show, dokud to neuložíš nebo nesmažeš. Programmeru je věnovaná celá kapitola 5.1, protože je to nejdůležitější věc na celém pultu.

A prostředek okna se mění podle záložky: patch a profily, ovládání, Stage Plan, knihovna cue, sekvence, fadery, dotyková obrazovka, timecode a zaparkované kanály. Přepínáš je vlevo a v téhle dokumentaci na ně vždycky odkazujeme jménem.

Stage Plan je z nich ten, který se dá nejsnáz přehlédnout, a přitom se na něj spoléhají jiné funkce — pořadí světel zleva doprava na něm určuje, jak se rozjíždí postupný fade. Víc v kapitole 3.12.

1.6Nic nezkazíš#

Nemusíš nic nastavit napoprvé správně. Všechno v programu jde kdykoli později změnit, přejmenovat, přesunout nebo smazat, a skoro nic není nevratné. Ctrl+Z vrací až dvacet kroků zpět, takže i překliknutí uprostřed programování se dá vzít zpátky.

Show se navíc ukládá sama průběžně. Neexistuje okamžik, kdy bys přišel o hodinu práce, protože jsi zapomněl zmáčknout uložit. Ruční Soubor → Uložit (nebo Ctrl+S) tam samozřejmě je, jen ho k ničemu nepotřebuješ — hodí se leda když chceš mít jistotu před vytažením kabelu. Před každým zápisem vzniká záloha a program jich drží dvacet posledních, takže i kdyby se soubor poškodil, sáhne si při startu sám po poslední funkční verzi.

Z toho plyne užitečný postoj k učení: zkoušej. Klikni na tlačítko, o kterém nevíš, co dělá, a koukni, co se stane. Když se ti to nelíbí, vrátíš to zpátky.

Jediné, co se opravdu maže natvrdo, je smazání svítidla, palety nebo cue — na to se tě program vždycky zeptá a upozorní, kde všude je daná věc použitá.

2.1Stažení a instalace#

Instalátor stáhneš na tomhle webu ze stránky ke stažení. Nepotřebuješ účet, nemusíš nikam nechávat e-mail a nic se ti nenainstaluje na pozadí.

1. Stáhni instalátor a spusť ho. Windows se možná zeptají, jestli chceš program opravdu spustit — potvrď.
2. Nech výchozí umístění, pokud nemáš důvod ho měnit. Program se nainstaluje jako běžná aplikace.
3. Po dokončení se objeví ikona na ploše a položka v nabídce Start.
4. Při prvním spuštění tě Windows nejspíš zeptají na povolení komunikace v síti. Povol to — bez toho nepojede Art-Net ani sACN.

Tenhle poslední bod je nejčastější zdroj pozdějších problémů. Když povolení odklikneš pryč, program bude fungovat, ale do světel nepůjde nic a nikde nebude vidět proč. Kdyby se to stalo, dá se to napravit ručně ve firewallu, viz kapitola 14.8.

2.2První spuštění a nová show#

Po prvním otevření tě přivítá prázdná show. Není v ní žádné světlo, žádná cue ani sekvence — je to čistý list, na kterém teprve postavíš svůj rig.

Než začneš patchovat, mrkni do horní lišty na cestu k souboru show. Klikem na ni otevřeš složku, kde soubor leží; hodí se to vědět, až budeš show někam kopírovat. Nemusíš nic pojmenovávat hned — dokud show nepojmenuješ, ukládá se do výchozího souboru a nic se neztratí.

Pokud plánuješ mít víc show vedle sebe (jiná kapela, jiný klub), je lepší si hned na začátku dát Soubor → Uložit jako a dát jí jméno. Podrobněji o souborech v kapitole 17.

Když si nejsi jistý, jestli chceš stavět od nuly, otevři si nejdřív demo podle kapitoly 1.4 a teprve pak si založ vlastní show.

2.3Ověření, že něco leze ven#

Než začneš řešit, proč nesvítí světla, vyplatí se zjistit, na které straně je problém. Program má dva nástroje, které to rozseknou během deseti vteřin.

1. Podívej se na indikátor OUT v horní liště. Zelený znamená, že výstup běží. Najeď na něj myší a v bublině uvidíš, který výstup jede a jestli je na síti vidět tvoje převodník.
2. Otevři Nastavení → Output okno. Uvidíš živě čísla, která právě odcházejí do světel — každý kanál, každý universe.
3. Vytáhni jakýkoli fader nebo naber světlo a dej mu intenzitu. Když v okně naskočí hodnoty, program svoji práci dělá.

Když se hodnoty mění, ale světla stojí, je problém dál po cestě: kabel, adresa na displeji svítidla, terminátor na konci linky, nebo napájení. Když se naopak nemění nic, je chyba v programu nebo v nastavení výstupu, a řešení najdeš v kapitole 14.

Tenhle test dělej vždycky jako první, když něco nefunguje. Ušetří ti to lezení po žebříku k něčemu, co je jenom vypnuté v nastavení.

2.4První show za třicet minut#

Modelová situace: malý klub, šest LED PARů a čtyři pohyblivé hlavy. Projdeme to celé, od prázdné show až po hraní. Každý krok má vlastní podrobnou kapitolu dál v dokumentaci, tady jde o to udělat si představu o celku.

Krok první — zadej svítidla. Přepni se na záložku Patch a profily, vyber typ svého PARu, napiš počáteční adresu 1, počet 6 a dej Přidat. Adresy si program rozpočítá sám. Totéž udělej pro hlavy: vyber typ, napiš adresu 2.1 (druhý universe, kanál 1), počet 4, Přidat.

Krok druhý — udělej skupiny. Přepni se na Palety a v podzáložce Skupiny založ novou, pojmenuj ji „PARy“ a přidej do ní všech šest kusů. Stejně založ skupinu „Hlavy“. Od téhle chvíle klikáš na skupinu místo na jednotlivá světla.

Krok třetí — postav první look a ulož ho. V záložce Ovládání klikni na skupinu PARy, vytáhni intenzitu na sto procent a klikni modrou barvu. Pak klikni na skupinu Hlavy, nasměruj je na pódium a dej bílou. Zmáčkni RECORD — uloží se první cue. Dej CLEAR, postav druhý look (teplá barva, hlavy jinam) a znovu RECORD.

Krok čtvrtý — dej to na fader. Přepni se na Fadery, klikni tlačítko SELECT u prázdného faderu, nahoře vyber typ Cue a pod ním svoji první cue. Vytáhni fader — look se rozsvítí a úroveň faderu je jeho intenzita.

Krok pátý — pusť to do světel. V Nastavení otevři Output a podle toho, co máš za převodník, zapni Art-Net, sACN nebo USB. Podrobně v kapitole 14.

Až sem se dostaneš, máš hotový základ, na kterém se dá stavět celý večer. Zbytek dokumentace je jen o tom, jak to udělat pohodlněji, rychleji a hezčeji.

2.5Zkratky, které se vyplatí znát#

Většinu věcí uklikáš myší, ale pár zkratek se vyplatí mít v prstech — hlavně ty, které použiješ během show, kdy není čas hledat tlačítko.

Mezerník, F, B a Esc míří vždycky na aktuálně vybraný fader, respektive na celou show — je jedno, na které záložce zrovna jsi. Můžeš tedy uprostřed patchování zmáčknout GO, aniž bys někam přepínal. Fader vybereš tlačítkem SELECT na něm.

Jedna věc tě ale spolehlivě chytí: když jsi předtím klikl na jakékoli tlačítko, mezerník zmáčkne to tlačítko, ne GO. Windows totiž nechávají zaměřenému tlačítku přednost. Stejně tak zkratky mlčí, když píšeš do políčka nebo máš rozbalenou nabídku — a to je dobře, jinak by ti mezerník v názvu cue posunul živou sekvenci. Když ti tedy mezerník „nefunguje“, klikni do prázdna a zkus to znovu.

Na záložce Sekvence má klávesnice svoje vlastní ovládání, protože tam pracuješ přímo se sekvencí pod kurzorem. mezerník tam posune vybranou sekvenci na další cue, Enter ji spustí a Esc zruší výběr, případně ji zastaví.

Zbytek ovládání je klikací záměrně: na akci potmě je spolehlivější velké tlačítko než kombinace kláves, kterou si člověk v šeru netrefí. A když chceš opravdové tlačítko pod prst, sáhni po externí konzoli nebo Launchpadu podle kapitoly 15.

3.1Co je patch#

DMX linka je hloupá. Po kabelu teče 512 čísel od nuly do 255 a v datech samotných není ani slovo o tom, co které číslo znamená. Že kanál 12 je červená a kanál 15 tilt, ví jenom světlo na druhém konci — a musíš to vědět i ty, respektive program.

Patch je právě tenhle překladový slovník. Řekneš v něm: „na adrese 1 mám tenhle typ PARu“, a program si dohledá v profilu daného typu, že jeho první kanál je dimmer, druhý červená, třetí zelená a tak dál. Od té chvíle můžeš klikat na barvu a program sám ví, do kterých kanálů má poslat jaká čísla.

Z toho plyne, proč je patch tak důležitý: když je špatně, je špatně všechno. Když si spleteš typ světla, barvy budou naskakovat jako pohyb a nikdy nepřijdeš na to, proč. Vždycky si po napatchování ověř, že klik na červenou udělá červenou.

Profil světla je popis typu — kolik má kanálů, co který dělá, jaké má výchozí hodnoty a jaká gobo kolečka. Profily jsou v programu připravené pro tisíce běžných světel a další si stáhneš nebo naklikáš.

3.2Jak přidat svítidla#

Přidávání je záměrně hromadné: nezadáváš světla po jednom, ale řekneš „těchhle mám osm, začínají na adrese 1“ a program je rozpočítá sám. U rigu s dvaceti PARy je to rozdíl mezi minutou a čtvrthodinou.

1. Přepni se na záložku Patch a profily a v ní na podzáložku Patch.
2. Vpravo v poli Přidat svítidla vyber typ světla. Do výběru můžeš psát a seznam se filtruje.
3. Napiš počáteční adresu prvního kusu — formát je popsaný v následující kapitole.
4. Napiš počet kusů stejného typu. Program je poskládá za sebe podle toho, kolik kanálů typ zabírá.
5. Klikni Přidat. Světla se objeví v tabulce.

V tabulce si pak každý řádek můžeš přejmenovat, aby se ti v show lépe orientovalo. Jméno typu „Hlava vlevo vzadu“ je v seznamu skupin mnohem srozumitelnější než „Fixture 7“.

Kdyby ti někde adresy kolidovaly — tedy dvě světla by chtěla stejný kanál — tabulka to rovnou zvýrazní. Nemusíš to řešit hned, ale před akcí to oprav; překryté adresy se v praxi projeví tak, že se dvě světla chovají naprosto nesmyslně.

Když si nejsi jistý, kolik kanálů typ zabírá, podívej se do sloupce v tabulce — je tam vidět rozsah adres každého kusu.

3.3Jak se píší DMX adresy#

Adresa se píše dvěma způsoby a oba znamenají totéž, jen jinak zapsané. Samotné číslo, třeba 55, znamená kanál 55 v prvním universu. Číslo s tečkou, třeba 2.55, znamená kanál 55 ve druhém universu.

Universe je jedna DMX linka o 512 kanálech. Když ti světla přetečou přes 512, nezačínáš od jedničky znova ve stejné lince — přejdeš na druhý universe, což fyzicky znamená druhý výstup z převodníku a druhý DMX kabel.

V bezplatné verzi máš k dispozici universy dva, s licencí čtyři. Ve výstupu si pak nastavíš, na jaké síťové universy se ty tvoje mapují, ale v patchi pracuješ vždycky s čísly 1 až 4.

Adresu na svítidle nastavuješ na jeho displeji nebo přepínači. Musí souhlasit s tím, co máš v patchi — je to nejčastější důvod, proč světlo nedělá to, co má.

3.4Moje světlo v seznamu není#

Nabídka profilů je velká, ale svět je větší — hlavně u bezejmenných čínských světel se stane, že přesně tvůj model tam není. Nevadí, máš tři cesty, jak se k profilu dostat, a všechny trvají minuty.

1. Stáhnout z internetu. V záložce Profily klikni Hledat online, napiš výrobce nebo model, vyber z výsledků a stáhni. V knihovně jsou tisíce světel a najdeš tam i většinu obskurních modelů.
2. Ze souboru výrobce. Stáhni si soubor GDTF z webu výrobce nebo z veřejné sdílené knihovny a naimportuj ho — podrobně v následující kapitole.
3. Naklikat ručně. U jednoduchých světel je to často nejrychlejší cesta ze všech, viz kapitola 3.6.
4. Vzít si ho z toho, co už máš. Když ten typ jednou v nějaké show byl, najdeš ho ve světelném parku nebo si ho převezmeš přímo z jiné show. Nic se nestahuje ani neklika podruhé.

Rozhodovací pravidlo je jednoduché: u značkového světla zkus nejdřív online hledání, protože profil bude přesný včetně goba a barevných koleček. U bezejmenné krabice s osmi kanály je rychlejší si ji naklikat podle tabulky v manuálu, než se snažit najít, jak se vlastně jmenuje.

Profily jsou součástí souboru show. Když show přeneseš na jiný počítač, jedou tam i s ní — nemusíš nic znovu stahovat.

3.5Import souboru od výrobce (GDTF, MA XML, R20, QLC+)#

Ovladač svítidla se dá naimportovat ze čtyř formátů, ve kterých se knihovny světel v branži reálně posílají:

• GDTF (.gdtf) — otevřený standard. Nese kompletní seznam kanálů, výchozí hodnoty, rozsahy koleček i obrázky gob, takže je ze všech nejbohatší. Když máš na výběr, ber ho.
• MA XML (.xml) — formát pultů grandMA a MA FixtureBuilderu. Nejrozšířenější „měna“ mezi výrobci a půjčovnami; čínští výrobci ho dodávají skoro vždycky.
• Avolites R20 (.r20) — personality pultů Pearl a Titan. Textový formát, který k svítidlu často přijde spolu s MA XML.
• QLC+ (.qxf) — používá ho i tlačítko Hledat online, kterým si profil stáhneš z veřejné knihovny bez chození po webech výrobců.

1. Sežeň si soubor pro svoje světlo — bývá na stránce produktu u výrobce, na gdtf-share.com nebo v knihovnách pultů.
2. V programu jdi na Profily a klikni Import ovladače.
3. Vyber stažený soubor. Formát program pozná sám podle obsahu, ne podle přípony — což je potřeba, protože MA i QLC+ chodí obojí jako .xml.
4. Vyber mód (u GDTF a QLC+) nebo svítidlo, pokud jich soubor nese víc (MA XML). R20 obsahuje vždy jen jedno, tam se nevybírá nic.
5. Potvrď. Profil se založí — u GDTF včetně obrázků gob a pojmenovaných rozsahů.

Volba módu je jediné místo, kde se dá udělat chyba. Když má světlo mód na 8 kanálů a ty naimportuješ patnáctikanálový, budou všechny hodnoty posunuté. Zkontroluj si režim na displeji svítidla dřív, než importuješ.

Program po importu hlídá slité parametry: když cizí knihovna popíše dvě různé věci tak, že by z nich u nás byl jeden parametr (typicky druhé barevné kolo vedle prvního, „Rainbow“ vedle „Color1“ nebo dva dimmery), automaticky tomu druhému přidělí jeho vlastní typ — Gobo 2, Prism 2, druhé barevné kolo. Bez toho by otočení jedním hýbalo i druhým. Když se to nepodaří rozhodnout, dostane kanál typ „Other“ a program to ohlásí, ať si ho v editoru doladíš.

MA XML a R20 neurčují pozici parametru pořadím v souboru, ale číslem DMX kanálu — R20 má řádky seřazené podle banky faderů pultu, ne podle adresy. Program to respektuje a případné mezery vyplní prázdnými kanály, takže adresy sedí i u profilů, které vypadají „přeházeně“. Co formáty nenesou (R20 nemá výrobce, MA nemá obrázky gob), si doplníš v editoru.

Obrázky gob z GDTF se pak ukazují přímo na dlaždicích palet, takže si vybíráš vzor podle toho, jak vypadá, ne podle čísla. Viz kapitola 6.6.

3.6Naklikat si vlastní typ světla#

Vlastní profil zní hrozivě, ale je to jenom přepsání tabulky z manuálu. Vezmi si papír, který přišel se světlem — je v něm seznam kanálů typu „1 = dimmer, 2 = červená, 3 = zelená“ — a přepiš ho do programu ve stejném pořadí.

1. Otevři záložku Profily a klikni Nový. Když máš podobné světlo, je rychlejší dát Duplikovat a upravit ho.
2. Vyplň název a výrobce, ať profil později poznáš.
3. Přidávej kanály ve stejném pořadí, jako je má světlo. To je klíčové — pořadí určuje, který kanál je který.
4. Každému kanálu vyber jeho význam: dimmer, červená, zelená, modrá, bílá, pan, tilt, shutter, gobo, zoom a další. Kanál, který nepoužiješ, nech jako „None“ — jen drží místo, aby ty další seděly.
5. U pan a tilt přidej i jemné kanály, pokud je světlo má. Bez nich se hlava pohybuje po viditelných skocích, s nimi plynule.
6. Nastav výchozí hodnoty — viz následující kapitola.
7. U kanálů s kolečky (gobo, barevné kolečko) zadej pojmenované rozsahy. Pak v paletách vybíráš „Gobo 3“ místo toho, abys hledal, u které hodnoty se objeví hvězdička.
8. Kanálu, který má poslouchat dimmer, ale sám o sobě ho ignoruje, zaškrtni virtuální intenzitu. Typicky LED prstenec u hlavy — viz kapitola 5.2.

Tabulka kanálů má sloupce podle toho, jestli jsi v režimu úprav, nebo si profil jen prohlížíš. V úpravách vidíš u každého kanálu i pole pro výchozí hodnotu, hodnotu pro highlight a zaškrtávátko virtuální intenzity; v náhledu se z nich zobrazí jen ✓ u kanálů, které ji mají zapnutou.

Nejčastější chyba není v samotném klikání, ale v přeskočeném kanálu. Když manuál uvádí patnáct kanálů a ty jich zadáš čtrnáct, všechno za tím místem bude posunuté o jedna. Až budeš hotový, projeď si tabulku ještě jednou a spočítej řádky.

Profil nemusí být dokonalý. Klidně nech nevyplněné kanály, které nikdy nepoužiješ — hlavně ať sedí ty, na kterých ti záleží.

3.7Výchozí hodnoty a zavřený shutter#

Výchozí hodnota říká, kam se má kanál postavit, když mu nic konkrétního neřekneš. Pro většinu kanálů je rozumná nula, ale u některých ne — a právě tam se rodí ta nejotravnější chyba celého programování.

Typické nastavení vypadá takhle: dimmer na nulu (světlo nesvítí, dokud mu neřekneš), pan a tilt na střed (hlava stojí rovně a nekouká do zdi), a hlavně shutter otevřený.

Shutter je mechanická nebo elektronická clona a u spousty světel platí, že při hodnotě nula je zavřená. Když v profilu zapomeneš shutter otevřít, světlo nebude svítit ani při plném dimmeru, ani při plné barvě — a ty budeš půl hodiny hledat chybu v kabelech.

Když ti světlo nesvítí a všechno ostatní sedí, zkontroluj vždycky nejdřív výchozí hodnotu shutteru. Je to nejčastější příčina ze všech.

3.8Změnit adresu nebo typ#

Přeadresovat světlo je triviální: adresu přepiš přímo v tabulce v patchi a je hotovo. Nic dalšího se nemění, protože cue a palety se vážou na svítidlo, ne na jeho adresu.

Zajímavější je výměna typu. Přijedeš do klubu, kde místo tvých hlav visí jiné, a chceš odehrát stejnou show. Na to je nástroj, který ti vymění typ u všech kusů najednou.

1. Jdi na záložku Profily.
2. Vlevo vyber původní typ, který v show máš.
3. Vpravo vyber cílový typ, na který chceš přejít.
4. Klikni Nahradit.

Adresy zůstanou stejné a skupiny, palety i cue se přenesou podle významu kanálů. Červená zůstane červená, tilt zůstane tilt, i když je fyzicky na jiném kanálu. Co nové světlo neumí — třeba když měníš spot za wash bez goba — se prostě zahodí.

Tlačítko Vrátit původní typ celou operaci vezme zpátky, takže si to můžeš beztrestně vyzkoušet.

Když jezdíš pravidelně s jednou show na různá osazení, je lepší používat sady světel podle kapitoly 3.11 než pokaždé nahrazovat typy.

Jedno svítidlo na víc adresách (multipatch)

Občas máš v rigu kusy, které mají vždycky dělat naprosto totéž: dvě LED lišty vedle sebe, pár PARů po stranách, blindery zapojené jako jeden celek. Zakládat na ně dvě svítidla a pak je pořád nabírat obě je zbytečná práce. Program umí poslat stejná data na víc adres najednou — říká se tomu multipatch a jednotlivým dalším adresám klony.

1. V patchi klikni na svítidlo, které má být předlohou.
2. V pravém sloupci najdi panel Multipatch (klony).
3. Do pole napiš adresu klonu — 150 znamená universe 1 adresa 150, 2.150 universe 2 adresa 150.
4. Klikni + Klon. V seznamu nad polem se objeví a v tabulce patche přibude u řádku žlutý odznak ⧉ s výčtem adres.

Od té chvíle jde na klon úplně to samé, co na hlavní adresu. Zrcadlí se to až na samém konci celého zpracování, takže klon dostane hotový výsledek — včetně cue, efektů, parkování a otočení pan/tilt. Křížkem u řádku se klon zase odebere.

Nejdůležitější věc na multipatchi je, že klon není nové svítidlo. Nemá vlastní číslo, vlastní řádek v patchi ani vlastní kolečko na plánu, nedá se samostatně nabrat a nepočítá se do limitu počtu svítidel v bezplatné verzi. Do dvou universů se ti tedy vejde víc kusů železa než padesát, pokud část z nich vždycky dělá totéž jako jejich předloha.

Adresy si přitom program hlídá stejně přísně jako u běžných svítidel. Klon, který by se překryl s čímkoli obsazeným — jinou fixturou, cizím klonem nebo vlastní hlavní adresou — se nepřidá a program ti rovnou napíše, které svítidlo tam už sedí. Odmítne i adresu, od které by se svítidlo nevešlo do konce universu.

Klon je opravdu jen kopie čísel. Nemůže mít vlastní otočení pan nebo tilt — dostane přesně to, co jde na hlavní adresu, i s jejím otočením. Když druhá hlava visí obráceně nebo má mířit jinam, multipatch není správný nástroj a patří napatchovat jako samostatné svítidlo.

Klon může sedět v jiném universu než jeho předloha. Když ho ale omylem pošleš do universu, který se nevysílá, program tě na to jednou upozorní — jinak bys hledal, proč ta světla nesvítí.

3.9Hlava jede opačně#

Když zavěsíš pohyblivou hlavu vzhůru nohama — což je u trussu naprosto běžné — začne se pohybovat zrcadlově. Táhneš doleva a ona jede doprava. Řeší se to jedním zaškrtnutím, ne přeprogramováním.

1. V patchi najdi řádek daného svítidla.
2. Zaškrtni Invert Pan nebo Invert Tilt podle toho, která osa jede naopak. Zavěšení hlavou dolů obvykle převrací tilt.
3. Zkontroluj to naživo: naber hlavu a zkus s ní pohnout.

Když jede naopak celá skupina hlav, oprav to u všech kusů. Vyplatí se to udělat hned na začátku, protože pozice v paletách pak budou sedět bez přepisování. Když to naopak necháš na později, budeš mít půlku pozic uloženou v jedné logice a půlku v druhé.

Otočení nemá vliv na to, co je uložené v cue — mění se až překlad na výstup. Takže když ho zapneš dodatečně, hlavy se přesměrují, ale hodnoty v cue zůstanou.

3.10Zamknout světlo natvrdo#

Někdy chceš, aby něco svítilo pořád a nic z show do toho nesahalo: pracovní světlo nad barem, hazer, který má běžet celý večer, nebo LED pás v šatně. Na to je parkování.

1. Naber svítidlo, které chceš zamknout.
2. Nastav mu hodnotu, kterou má držet.
3. V programmeru klikni PARK.

Od té chvíle je hodnota zafixovaná na výstupu a nepřebije ji nic ze show — ani cue, ani fader, ani efekt, ani programmer. Nezruší ji ani RELEASE. Je to nejtvrdší nástroj v celém programu.

Dvě věci ale stojí ještě nad parkováním: blackout a hlavní intenzita. Obojí se totiž počítá až úplně nakonec, po parkování. A protože blackout zhasíná jen intenzitu a shutter (u světel bez dimmeru i barvu), platí to takhle:

• Zaparkovaný pan, tilt, gobo nebo zoom blackout i stažený master přežije — hlava zůstane stát tam, kde ji zaparkuješ.
• Zaparkovaná intenzita se stáhne s grand masterem a blackout ji zhasne.

Takže na hazer, který má běžet celý večer i přes blackout, parkování nestačí. Správný nástroj je dát ho do skupiny se zaškrtnutým Ignorovat Master intenzity — ta grand master ani blackout nestáhnou.

Přehled všeho zaparkovaného najdeš v samostatné záložce Zaparkované, odkud se to dá zase odemknout. Vyplatí se tam mrknout pokaždé, když se ti nějaké světlo chová nezávisle na tom, co děláš — viz kapitola 12.6.

Parkování je skvělé na pracovní světlo nebo na hlavu, která má držet pozici, ale nezapomeň ho na konci akce zrušit. RELEASE ho neuklidí.

3.11Sady světel pro různé akce#

Když jezdíš s jednou kapelou po klubech, potkáš pokaždé jiný rig. Sady světel řeší přesně tohle: v jedné show máš víc variant osazení a přepínáš mezi nimi jedním klikem.

1. Otevři Nastavení → Show → Sada světel a založ novou. Vznikne jako kopie té aktuální.
2. V patchi téhle nové sadě naklikej skutečné typy a adresy, jaké jsou v novém klubu.
3. Přepnutím sady se osazení vymění.

Co je na tom podstatné: skupiny, palety i cue zůstávají. Hodnoty se přenesou podle významu kanálů úplně stejně jako při výměně typu. Takže tvoje cue „refrén — modrá a hlavy do publika“ funguje i s cizími světly, jen se přeloží do jejich kanálů.

Sady se tedy hodí tam, kde se mění železo. Když se naopak mění jen zavěšení a směr — třeba když hlavy jednou stojí na zemi a jindy visí — je správný nástroj rig preset podle kapitoly 6.5.

Sadu si vytvoř vždycky před akcí, ne během ní. Přepnutí sady je velký zásah do show a chceš ho mít ověřený.

3.12Stage Plan — půdorys rigu#

Stage Plan je samostatná záložka, na které si svítidla rozmístíš tak, jak doopravdy visí. Každé světlo je kolečko s vlastním číslem, pod ním štítek s názvem a DMX adresou a pod tím jména skupin, do kterých patří.

Není to ozdoba. Kolečka svítí barvou, která právě jde ven do světel — tedy včetně vlivu grand masteru a blackoutu. Máš tak na jednom místě přehled, co zrovna hraje, i když do rigu nevidíš. V režimu BLIND ukazuje plán naopak to, co programuješ naslepo, abys svoji práci viděl.

Hlavně ale na plánu záleží pořadí. Když v Ovládání nastavíš Efekt postupu na Zleva, Zprava nebo Odprostřed, program se rozhoduje podle vodorovné pozice světel na plánu — nejlevější světlo najede první, nejpravější poslední. Bez rozmístěného plánu jede vlna podle výchozích pozic, které svítidla dostala při patchi — a ty se skládají po řadách po osmi, takže se vlna každých osm svítidel zalomí a přeskakuje sem a tam.

Rozmístit světla

Nová svítidla se při přidání do patche naskládají do pravidelné mřížky po osmi v řadě. To je jen výchozí stav, aby se neschovala jedno pod druhým — skutečné rozmístění je na tobě.

1. Přepni se na záložku Stage Plan.
2. Nahoře zapni Editovat. Bez něj se pozicemi hýbat nedá — klik jenom vybírá, takže si plán omylem nerozházíš, když na něj během show sáhneš po světle.
3. Přetahuj kolečka tam, kde světla doopravdy visí. Táhneš-li jedno z několika vybraných, posunou se všechna vybraná zároveň, takže se dá stěhovat celá řada najednou.
4. Až budeš hotový, Editovat vypni.

Přesnost není potřeba. Programu jde jen o to, co je vlevo a co vpravo — plán nemusí být v měřítku ani nakreslený podle pravítka.

Vybírat světla z plánu

Stage Plan je taky nejrychlejší způsob, jak nabrat světla, když si nepamatuješ čísla. Výběr funguje pořád, i s vypnutým Editovat.

• Klik na kolečko vybere jedno světlo.
• Ctrl+klik světlo do výběru přidá nebo ho z něj odebere.
• Tažení po prázdné ploše nakreslí laso a vybere všechno, co do něj spadne.
• Tlačítka Vše a Žádné vpravo nahoře dělají přesně to, co slibují.
• Lišta Skupiny nad plánem vybere celou skupinu jedním klikem, Ctrl+klik ji přidá nebo odebere.

Jakmile máš něco vybrané, vysune se vpravo panel s kanálovými fadery aktuálního výběru, takže se dá barva nebo pozice doladit rovnou z plánu, bez přepínání na Ovládání. Je tam i Locate a ✕ Clear.

Skupiny přímo z plánu

Klik pravým tlačítkem na světlo otevře nabídku všech skupin — odškrtnutím ho do skupiny přidáš nebo z ní vyhodíš, a odškrtnuté skupiny hned poznáš. Ve stejné nabídce je + Nová skupina z výběru…, která z aktuálně vybraných světel udělá novou skupinu. Vytvoření skupiny se dá vzít zpátky přes Ctrl+Z.

Se zapnutým Editovat můžeš navíc přetáhnout tlačítko skupiny z horní lišty na plán a nechat si tam její štítek. Hodí se to jako popiska částí jeviště — „přední rampa“, „zadní truss“.

Deaktivovaná svítidla se na plánu vůbec nezobrazují. Když ti tam nějaké chybí, mrkni do patche, jestli není vypnuté.

Zaškrtávátko Popisky vypne texty pod kolečky. U velkého rigu se plán tím pádem hodně zpřehlední a zůstanou jen svítící kolečka s čísly.

3.8Svítidlo bez dimmeru — virtuální intenzita#

Spousta levných LED svítidel nemá dimmer. COB par se dvěma kanály (Cold white, Warm white), jednoduchý RGB bar, blinder — intenzitu u nich nenese žádný zvláštní kanál, protože tou intenzitou jsou přímo ty barevné kanály. Když je stáhneš na nulu, svítidlo zhasne; když je vytáhneš, svítí.

Pult ale potřebuje vědět, čím se u toho svítidla reguluje jas — jinak by na něj nepůsobil intenzitní fader, intenzita skupiny, grand master ani dimmerový fade. Od toho je v editoru ovladače sloupeček V‑Int (virtuální intenzita): zaškrtneš u kanálů, které jas nesou.

1. Otevři Profily a vyber ovladač svítidla.
2. V tabulce kanálů zaškrtni V‑Int u kanálů, které dělají jas — u COB paru tedy Cold white i Warm white, u RGB baru všechny tři barvy.
3. Hotovo. Od té chvíle se s nimi zachází jako s dimmerem.

Označené kanály pak reagují na všechno, co intenzitu reguluje: intenzitní fader v Ovládání, intenzitu skupiny, grand master, blackout, playbackový fader se scope „vše“, release i dimmerový fade v cue — přejezd tedy jede časem intenzity, ne časem barvy. Nemusíš nic dalšího nastavovat.

U svítidla, které dimmer má, znamená V‑Int něco jiného a zůstává to beze změny: takový kanál se na výstupu násobí dimmerem. Používá se to na LED kroužky a ozdobné segmenty, které výrobce zapomněl podřídit hlavnímu dimmeru — po zaškrtnutí zhasínají spolu se světlem, jak má být.

Poznáš to jednoduše: když svítidlo nemá v tabulce kanálů žádný řádek typu Intensity, patří V‑Int na jeho barevné kanály. Když dimmer má, nech V‑Int prázdné — kromě těch ozdobných kanálů popsaných výš.

3.9Formáty souborů, se kterými program pracuje#

Ať víš, co si můžeš přinést odjinud a co si odsud odnést.

Show

• .tom — show Tomic Lightings. Jeden soubor, ve kterém je úplně všechno: patch, ovladače svítidel, skupiny, palety, cue, sekvence, fadery, plocha Živě, timecode i nastavení. Přenesením tohohle souboru přeneseš celou show.
• settings.tom — průběžně ukládaný stav (autosave). Není to tvoje pojmenovaná show, je to to, co pult drží mezi spuštěními.
• Zálohy .tom ve složce backups/ — automatické, odstupňované (viz kapitola 19.4).

Ovladače svítidel (import přes Profily → Import ovladače, formát se pozná podle obsahu)

• .gdtf — GDTF, otevřený standard. Nejbohatší: kanály, výchozí hodnoty, rozsahy koleček i obrázky gob.
• .xml — MA XML (grandMA, MA FixtureBuilder). Nejrozšířenější mezi výrobci; čínští výrobci ho dodávají skoro vždy.
• .r20 — Avolites personality (Pearl, Titan). Textový formát, často přiložený k svítidlu.
• .qxf — QLC+. Přes něj jede i tlačítko Hledat online.
• .fix — vlastní formát programu. Uloží jeden nebo víc označených ovladačů do jednoho souboru (Profily → Uložit .fix) a stejným tlačítkem Import je načteš zpátky. Hodí se na přenos mezi počítači a na vlastní knihovnu.

Ostatní

• .shw / .txt — timecode playlist (import i export, viz kapitola 15).
• .txt — export patche (přehled adres a kanálů k vytištění na štafle).
• .png — obrázky gob z GDTF, ukládají se do media/gobos/ a zobrazují se na dlaždicích palet.
• .json — jazykové slovníky ve složce Languages/. Vlastní překlad si tam můžeš přidat jako další soubor.

Ovladače svítidel jsou součástí show, ne aplikace. Nová show proto začíná s prázdnou nabídkou a naplníš ji importem, tlačítkem Z jiné show nebo souborem .fix.

4.1Proč skupiny#

Bez skupin nabíráš světla po kusech. S dvanácti PARy to znamená dvanáct kliknutí pokaždé, když chceš změnit barvu — a to i v případě, že s nimi zacházíš vždycky stejně. Skupina z toho udělá jedno kliknutí.

Druhý a méně zřejmý důvod je pružnost. Cue si nepamatuje seznam konkrétních světel, ale odkaz na skupinu. Když do skupiny později přidáš další světlo — protože ti do rigu přibyl třináctý PAR — začne hrát ve všech cue a efektech samo. Nic nepředěláváš.

A třetí důvod je čitelnost. Když se ti uprostřed akce něco pokazí, chceš uvažovat v pojmech „vypni zadní bar“, ne „stáhni svítidla 9 až 14“. Skupiny ti dovolí mluvit s pultem stejným jazykem, jakým mluvíš s kapelou.

4.2Jak vytvořit skupinu#

1. Naber svítidla, která mají do skupiny patřit.
2. V Ovládání klikni v panelu skupin na + Skupina — skupina rovnou obsahuje nabraná světla.
3. Bez nabraných světel vznikne prázdná skupina a otevře se editor, ve kterém členy přidáš tlačítky +.
4. Hotovo — od téhle chvíle je skupina k dispozici všude, kde se vybírají světla.

Přesunout světla do jiné skupiny jde stejně rychle: naber je a klikni ➕ do skupiny v řádku pod skupinami. Vyskočí seznam skupin s velkými tlačítky (ovládá se to prstem) a ťuknutím na cílovou skupinu je do ní přidáš. Světla se z původní skupiny neodeberou — jedno svítidlo může být ve víc skupinách zároveň.

Pojmenování je důležitější, než se zdá. Dělej skupiny podle toho, jak o světlech přemýšlíš při show, ne podle toho, jak jsou zapojené. Dobrá jména jsou „Přední wash“, „Hlavy“, „Zadní bar“, „Blindery“, „Publikum“. Špatná jsou „Skupina 1“ a „Universe 2“.

Nebuď skoupý na počet. Klidně měj deset skupin, i když se některé překrývají — jedno světlo může být v libovolném počtu skupin naráz. Například „Hlavy“ a zároveň „Levá strana“ je naprosto v pořádku.

Než začneš programovat cue, udělej si skupiny všechny naráz. Přepínání kontextu tam a zpět stojí víc času než těch pět minut na začátku.

Skupina, kterou nestáhne nic

Když máš skupinu vybranou, je v hlavičce pravého sloupce zaškrtávátko 🔆 Ignorovat Master intenzity. Zapnuté znamená, že se svítidel téhle skupiny nedotkne hlavní intenzita ani intenzita skupiny — drží si svou úroveň, ať děláš s mastery co chceš.

Používá se na věci, které mají svítit nezávisle na show: hazer, pracovní světlo nad barem, nasvícení schodů do zákulisí. Když na konci večera stáhneš všechno dolů, tahle skupina zůstane. To je přesně to, co u schodiště chceš, a přesně to, co tě u čehokoli jiného překvapí.

Je tu ale jeden podstatný rozdíl proti podobnému nastavení u sekvence z kapitoly 8.6: skupinu s tímhle zaškrtnutím nezhasne ani BLACKOUT. U sekvence blackout zůstává poslední pojistkou, u skupiny ne. Zapínej to tedy opravdu jen tam, kde chceš, aby světlo svítilo za všech okolností.

Než volbu zapneš, zkus si, jestli ti nestačí zaparkování podle kapitoly 3.10. Parkování drží pevnou hodnotu, tohle nechává skupinu dál ovladatelnou — u hazeru, kterému chceš občas ubrat, je správná tahle volba.

Krátká jména pod dlaždicemi

Pod každou dlaždicí skupiny je drobným písmem něco jako @spots. Je to identifikátor skupiny a slouží k jediné věci: k psaní timecode příkazů. Když v playlistu podle kapitoly 13.3 napíšeš zelena@spots, pustí to zelenou paletu na tuhle skupinu.

Stejný identifikátor mají i palety — v knihovně palet je vidět vedle názvu, jen s křížkem místo zavináče, třeba #cervena. Když za něj přidáš pomlčku (cervena-), paletu to naopak vypne.

Identifikátor vzniká sám z názvu: malými písmeny, bez diakritiky, mezery se mění na pomlčky. Ze skupiny „Přední wash“ se stane predni-wash. Ručně ho nepřepíšeš — mění se tak, že přejmenuješ samotnou skupinu nebo paletu. Program přitom přepíše i příkazy v timecode playlistech, takže ti přejmenováním nic neosiří.

Tady se vyplatí ta krátká jména. Skupina „Pohyblivé hlavy vzadu vlevo“ dostane identifikátor, který se do playlistu píše mizerně. „Zadní hlavy“ se čte i píše líp — a to je jediný důvod, proč na jménech skupin záleží dvakrát.

4.3Skupina ve skupině#

Skupina může obsahovat jiné skupiny. Typický případ: máš skupinu Spoty a skupinu Washe a chceš občas ovládat všechny pohyblivé hlavy naráz, aniž bys musel udržovat třetí seznam ručně.

1. Založ novou skupinu, třeba „Pohyblivé hlavy“.
2. Klikni na ni, ať se otevře její detail. Vpravo je sloupec K dispozici — je v něm všechno, co jde do skupiny přidat: jednotlivá svítidla i celé skupiny.
3. U skupin Spoty a Washe klikni na ＋. Přidají se jako podskupiny a vlevo je uvidíš nad přímými svítidly.

Odebírá se křížkem u položky vlevo a pořadí se dá přetáhnout myší.

Nadřazená skupina teď obsahuje všechna světla obou podskupin a hlavně se sama aktualizuje. Když přidáš nový spot do skupiny Spoty, objeví se automaticky i v Pohyblivých hlavách.

Podskupiny navíc mění chování efektů. U efektu si můžeš vybrat, jestli má běžet přes všechna světla dohromady jako jedna dlouhá řada, nebo v každé podskupině zvlášť, paralelně. Druhá varianta vypadá na scéně úplně jinak a je to jeden z nejužitečnějších triků, jak z jednoho efektu udělat dva. Viz kapitola 10.7.

4.4Sudá, lichá, díly skupiny#

Střídání každého druhého světla je jeden z nejpoužívanějších efektů vůbec — a nemusíš na něj zakládat žádnou zvláštní skupinu.

1. Naber celou skupinu.
2. V řádku pod skupinami klikni Sudé nebo Liché.
3. Chceš-li jiné dělení, tlačítky − a + nastav počet dílů (ukazatel vedle nich zobrazí třeba ÷3) a klikni na díl: 1/3, 2/3, 3/3. Jde to až po osminy.
4. Nastav hodnoty a ulož cue.
5. Dalším klikem na stejné tlačítko se vrátíš k celé skupině.

Podstatné je, co se uloží do cue. Není to seznam konkrétních světel, ale zápis „druhá třetina téhle skupiny“. Když do skupiny později přidáš světlo, rozdělení se přepočítá samo a cue hraje dál správně.

Každý díl může nést vlastní barvu a všechno se vejde do jedné cue: ťukneš 1/3 → barva, ťukneš 3/3 → jiná barva. V programmeru je u bubliny vidět, o který díl jde (například Spoty (2/3)), takže vždycky víš, co máš pod rukou.

Tenhle výběr funguje i před přidáním efektu, takže si můžeš pustit jeden efekt na sudá světla a jiný na lichá a dostat věci, které by se jinak dělaly hodně pracně.

4.5Stavět hlavy jednu po druhé#

Když směruješ pohyblivé hlavy, nechceš vidět všechny naráz — nepoznáš, kterou zrovna hýbeš. Na to je režim, kde svítí vždycky jen jedna.

1. Naber skupinu hlav.
2. Zapni SOLO. Svítit začne jen první hlava ze skupiny.
3. Nasměruj ji tam, kam má.
4. Šipkami přepni na další a nasměruj ji taky. Takhle projdi celou skupinu.
5. Vypni SOLO. Všechny hlavy zůstanou přesně tam, kam jsi je postavil, a rozsvítí se.

Tenhle postup je nejrychlejší způsob, jak si udělat poziční paletu. Až budeš mít všechny hlavy namířené, rovnou to ulož jako pozici podle kapitoly 6.2 — během akce už na to nebude čas.

Když ti při stavění hlav svítí do očí, vytáhni si intenzitu jen na dvacet procent. Na směrování to stačí a šetří to oči i barvy.

4.6Doladění výběru#

Skupina je výchozí bod, ne vězení. Když potřebuješ nabrat skupinu bez jednoho světla nebo naopak skupinu plus jedno navíc, doladíš si výběr ručně.

• Ctrl a klik na světlo ho přidá do výběru, nebo ho z něj odebere, když už tam je.
• V programmeru je u každého řádku křížek. Ten dělá víc než odznačení: zahodí i všechno, co jsi tomu světlu nebo skupině v programmeru nastavil — hodnoty, palety i efekt. Je to „tohle jsem si rozmyslel“, ne „jen to teď nebudu ovládat“. Když chceš světlo z výběru jen vyndat a nastavené hodnoty si nechat, použij Ctrl a klik.
• Klik na jinou skupinu výběr nahradí; Ctrl a klik ho přidá k tomu, co už máš nabrané.

Programmer ti pořád ukazuje, co máš vybrané, takže se nemůže stát, že bys omylem nastavoval hodnotu něčemu jinému, než si myslíš. Když si nejsi jistý, koukni se do něj — je to jediné spolehlivé místo, kde je výběr vidět celý.

5.1Programmer#

Programmer je panel na pravé straně okna a je to nejdůležitější věc v celém programu. Je to pracovní plocha, na které se rodí každá cue: co v něm zrovna máš, přebíjí všechno, co běží ze show.

Funguje to takhle: nabereš skupinu, dáš jí modrou barvu — a ta modrá je teď v programmeru. Na výstupu se objeví okamžitě, ať už ta světla řídí jakákoli cue nebo fader, protože programmer má přednost před vším ostatním. Je to schválně: když si při zkoušce něco ladíš, chceš to vidět.

Z programmeru vede hodnota dvěma cestami ven. Buď ji uložíš stiskem RECORD do cue nebo palety, nebo ji zahodíš tlačítkem CLEAR. Dokud neuděláš jedno ani druhé, hodnota v programmeru zůstává a drží se nad show.

Z toho plyne nejčastější začátečnická past: rozprogramuješ si cue, přepneš se na fadery a divíš se, že show vypadá pořád stejně. Programmer totiž nikdo nevyčistil a ten pořád přebíjí vše ostatní. Dej CLEAR a bude to.

Programmer také ukazuje, odkud hodnota přišla. Když si načteš existující cue, uvidíš nahoře, že pracuješ „z cue C001“ — a při ukládání pak můžeš vybrat, jestli chceš původní přepsat.

5.2Rozsvítit skupinu#

1. Klikni na skupinu, kterou chceš rozsvítit.
2. V záložce Ovládání tahni faderem intenzity, nebo klikni na hotovou hodnotu — bývají tam předvolby na 25, 50 a 100 procent.

U klasického svítidla s dimmerem to stačí. U RGB LED světel je ale potřeba vědět jednu věc: samotná intenzita bez barvy je tma. Dimmer říká „jak moc“, ale když jsou všechny barevné kanály na nule, není co zesilovat. Proto se u LED světel vždycky nastavuje barva zároveň s intenzitou.

Když ti tedy světlo nesvítí a intenzitu má na sto procentech, je to skoro jistě tenhle případ. Klikni na bílou nebo jakoukoli barvu a rozsvítí se. Druhá nejčastější příčina je zavřený shutter ve výchozích hodnotách profilu — na to se podívej do kapitoly 3.7.

Světla, která dimmer vůbec nemají

Ne každé LED světlo dimmerový kanál má. U jednodušších RGB parů se jas řídí přímo výškou barevných kanálů a samostatný dimmer chybí. Takové světlo bys musel ztlumovat mícháním barvy — program to ale řeší za tebe: fader intenzity u něj škáluje jeho barevné kanály, takže se chová, jako by dimmer měl. Můžeš proto dát do jedné skupiny spoty s dimmerem i pary bez něj a stáhnout je všechny jedním faderem.

Říká se tomu virtuální dimmer a nemusíš pro něj nic nastavovat — program si sám všimne, že světlo nemá žádný intenzitní kanál, ale má barevné míchání, a zapne ho. Platí u něj jedna věc: škálují se jen míchací kanály, ne barevné kolečko. U světla s kolečkem není co ztlumovat, protože barva je tam mechanická clona, ne intenzita.

Když dimmer některé kanály neposlouchají

Opačný případ je světlo, které dimmer má, ale část jeho kanálů se jím neřídí — typicky LED prstenec kolem čočky u hlavy nebo barevná sekce u hybridů. Stáhneš dimmer na nulu a prstenec svítí dál.

Tohle se řeší v profilu světla: u každého kanálu je přepínač virtuální intenzita. Když ho zaškrtneš, program ten kanál na výstupu násobí hlavním dimmerem svítidla — kanál se tím začne chovat jako součást dimmeru a stáhne se s ním. Kde přepínač najdeš a jak se profil edituje, je v kapitole 3.6.

Obojí se jmenuje podobně, ale dělá to opačnou věc. Virtuální dimmer = světlo dimmer nemá, program mu ho dodá (automaticky). Virtuální intenzita = světlo dimmer má, ale nějaký kanál ho ignoruje, tak ho k němu přivážeš (ručně v profilu).

Virtuální dimmer se chová jako běžná intenzita i jinde: nahraje se do cue přes RECORD (kapitola 7.2), spadne pod intenzitní palety a CLEAR ho vrátí na plno stejně jako ostatní intenzitní hodnoty (kapitola 5.8).

5.3Nastavit barvu#

Barvu můžeš nastavit třemi způsoby a každý se hodí na něco jiného.

• Klikem na dlaždici hotové barvy — nejrychlejší cesta a ta, kterou budeš používat v devadesáti procentech případů.
• Míchátkem, které přepneš nad dlaždicemi. Máš na výběr barevné kolečko, nebo jednotlivé fadery pro červenou, zelenou, modrou, bílou a další složky, které tvoje světlo umí.
• Zadáním konkrétní hodnoty u jednotlivých kanálů, když potřebuješ přesně tu barvu, kterou máš na papíře.

Když má světlo místo míchání jen barevné kolečko, program to pozná a nabídne ti jeho pojmenované barvy. Nemícháš tedy odstín, ale vybíráš slot — a program se postará o to, aby se kolečko postavilo přesně na něj a ne mezi dvě barvy.

V rigu, kde máš míchací i kolečková světla naráz, je potřeba počítat s jedním rozdílem. Míchacím světlům program barvu dopočítá sám z RGB. Kolečkovému světlu ne — tomu musíš slot do palety uložit ručně: nabereš ho, nastavíš kolečko na červenou a paletu přepíšeš přes RECORD. Dokud to neuděláš, je pro něj dlaždice zašedlá a klik na ni neudělá nic.

Zní to jako práce navíc, ale je to jednorázová věc na začátku show. Pak už klikáš na červenou pro celý rig najednou.

Jakmile najdeš barvu, která ti sedí, ulož si ji jako paletu podle kapitoly 6.2. Podruhé už ji nebudeš míchat.

5.4Rozložit víc barev přes skupinu#

Občas nechceš celou skupinu jednobarevnou, ale prostřídanou — třeba modrá, oranžová, modrá, oranžová přes šest PARů. Dělá se to jedním pohybem.

1. Naber skupinu.
2. Podrž Ctrl a klikni postupně na několik barev.
3. Barvy se rozloží přes světla skupiny popořadě: první světlo první barvu, druhé druhou, třetí zase první a tak dokola.

Výsledek můžeš rovnou uložit jako cue, takže z toho máš statický barevný vzor bez jakéhokoli efektu. A když ty samé barvy potřebuješ mít v pohybu, sáhni po barevném efektu podle kapitoly 10.6 — ten si dokáže vzít přesně tuhle sadu a začne s ní posouvat.

5.5Nasměrovat hlavy#

1. Naber hlavy, které chceš směrovat.
2. Tahni jezdci pan a tilt. Když máš připojenou konzoli s enkodéry, jde to i jimi a je to citelně přesnější.
3. Když stavíš každou hlavu zvlášť, použij SOLO a šipky podle kapitoly 4.5.
4. Hotové nasměrování si hned ulož jako pozici.

Ten poslední krok neodkládej. Směrování hlav je nejpracnější část celého programování a je ohromná škoda ho mít jen v programmeru, odkud se ztratí prvním CLEAR. Uložená pozice ti navíc dovolí celý rig doostřit v jiném sále jediným zásahem, viz kapitola 6.4.

Pan a tilt se v programu zadává v absolutních hodnotách, ale pohybové efekty jsou relativní k tomu, kam hlava zrovna míří. Takže když si uložíš pozici a přidáš na ni kruh, kroužit bude kolem té pozice. Přesměruješ hlavy a kruh se přesune s nimi.

Rozevřít hlavy do vějíře

Když nasměruješ celou skupinu hlav najednou, míří všechny na jedno místo. Většinou ale chceš opak — aby se paprsky rozevřely přes celé jeviště jako vějíř. Dělat to po jedné hlavě je otrava a nikdy nevyjde symetricky. Na to je FAN.

Princip je jednoduchý: místo aby všechna světla dostala stejnou hodnotu, rozdělí se pohyb symetricky přes výběr. První hlava se pootočí na jednu stranu, poslední o stejný kus na druhou, prostřední zůstane stát a mezilehlé dostanou poměrný díl. Čím dál taháš, tím je vějíř širší.

1. Naber aspoň dvě hlavy — u jedné nemá co rozprostírat a tlačítko se ani nezobrazí.
2. Nasměruj je nejdřív společně tam, kolem čeho se má vějíř rozevřít.
3. Zapni ✦ FAN pod ovladači Pan a Tilt.
4. Táhni ovladačem Pan nebo Tilt, nebo na něm zaroluj kolečkem. Hlavy se rozjedou od sebe.
5. Až se ti vějíř líbí, ulož ho jako pozici.

Vějíř se otevírá kolem té pozice, kde hlavy zrovna viditelně stojí. Nemusíš tedy nic nastavovat dopředu ani se bát, že ti něco skočí na nulu. Puštěním myši se rozevírání ukotví — příští tažení pak vějíř rozšíří ještě dál od nové polohy.

Vyvolat se dá třemi cestami a všechny dělají totéž, jen se hodí do jiné situace:

• Přepínač ✦ FAN + ovladač. Nejpohodlnější, když ladíš vějíř dýl nebo pracuješ na dotykové obrazovce, kde není klávesnice.
• Podržený Ctrl + ovladač. Přepínač zapínat nemusíš. Hodí se, když chceš rozprostřít jednu věc a hned pokračovat normálně.
• Fader kanálu Pan nebo Tilt. Se zapnutým ✦ FAN nebo s drženým Ctrl se i tažení kanálovým faderem rozloží přes výběr místo toho, aby všem hlavám nastavilo stejnou hodnotu.

Pořadí, ve kterém se vějíř rozevírá, je pořadí výběru, ne pořadí na jevišti. Když tedy nabíráš hlavy jednu po druhé přes Ctrl+klik, dostaneš vějíř přesně v tom pořadí, jak jsi na ně klikal — a když nabereš skupinu, jede se podle pořadí v ní. Vyplatí se proto mít skupiny hlav poskládané zleva doprava tak, jak visí.

Přepínač ✦ FAN se sám vypne, jakmile ti ve výběru zbyde míň než dvě světla. Je to schválně — po zúžení výběru chceš skoro vždycky nastavovat normálně.

Hlavy na krajích vějíře můžou dojet na konec svého rozsahu a dál už se nehnou, zatímco ostatní pokračují. To není chyba, jen fyzická mez hlavy. Buď uber, nebo vějíř postav kolem jiné výchozí pozice.

5.6Gobo, zoom, prism, stroboskop#

Všechno, co není barva, intenzita ani pozice, se v programu souhrnně říká beam — tvar a charakter paprsku. Patří sem gobo vzory, zoom, ostření, prism, frost i stroboskop.

1. Naber světla.
2. V sekci beamu klikej na dlaždice — třeba konkrétní gobo nebo úroveň zoomu.
3. Když chceš přesnou hodnotu, sáhni si přímo na kanály — viz kapitola 5.9.

Program ti nabízí jen to, co tvoje světla umí. Když u wash svítidla nevidíš gobo, není to chyba — wash žádné gobo nemá. Když ho ale nevidíš u spotu, který ho určitě má, znamená to, že profil ten kanál nemá zadaný, a je potřeba ho doplnit podle kapitoly 3.6.

Stroboskop je zvláštní případ: bývá to jeden kanál, který má rozsah pro rychlost blikání. Když si v profilu zadáš pojmenované rozsahy, budeš mít v paletách slušné volby místo hádání čísel.

5.7Chystat naslepo#

Během show občas potřebuješ postavit další cue, ale nemůžeš si dovolit, aby to bylo vidět na pódiu. Na to je režim naslepo.

1. V programmeru zapni BLIND.
2. Nastavuj, co potřebuješ — nabírej světla, míchej barvy, směruj hlavy. Na cue se nezmění nic.
3. Ulož to jako cue.
4. Vypni BLIND.

Je to prostě odpojení programmeru od výstupu. Všechno ostatní funguje normálně, běžící show hraje dál, jen tvoje pokusy nejdou ven.

Zapnutý BLIND je nejčastější důvod, proč se člověku uprostřed programování „nic neděje“. Když nastavuješ hodnoty a na scéně je ticho, koukni, jestli indikátor nesvítí.

5.8Co přesně maže CLEAR#

CLEAR vyprázdní programmer. Zahodí všechny hodnoty, které jsi nastavil a neuložil, a zruší výběr světel. Co bylo v programmeru, přestane přebíjet show, a světla se vrátí k tomu, co jim říká běžící show.

CLEAR je okamžitý — a je to tak správně, protože je to záchranná brzda. Když se ti show zamotá, chceš programmer pryč hned, ne za půl vteřiny.

CLEAR nemá žádné nastavení doběhu — je vždy okamžitý. Vrací přitom jen ty kanály, které programmer skutečně držel; ostatního se nedotkne.

Co CLEAR nedělá: nezastavuje sekvence, nestahuje fadery, nemaže cue ani palety a nesahá na zaparkované kanály. Je to čistě úklid pracovní plochy, ne vypnutí show.

Když chceš skutečně všechno vypnout, potřebuješ RELEASE, což je něco jiného a je popsaný v kapitole 12.2. Praktické pravidlo je takové, že při ztrátě přehledu dáš nejdřív CLEAR a pak RELEASE — v tomhle pořadí.

Zvykni si dávat CLEAR po každé uložené cue. Ušetří ti to spoustu situací, kdy se do další cue omylem propíše zbytek té předchozí.

5.9Sáhnout přímo na jednotlivé kanály#

Dlaždice a palety pokryjí většinu práce, ale někdy potřebuješ konkrétní číslo — doostřit focus, nastavit rychlost stroboskopu, sáhnout na kanál, pro který paletu nemáš.

1. Naber svítidla a v Ovládání ťukni sekci, kterou chceš ladit — barva, pozice nebo beam.
2. Spodní lišta se sama přepne z pultových faderů na kanálové fadery té sekce. Jakmile z Ovládání odejdeš, vrátí se pultové fadery.
3. Hodnotu nastavíš faderem, nebo ji napíšeš číslem do políčka pod ním a potvrdíš Enterem.

Když má kanál v profilu pojmenované rozsahy (gobo kolo, prisma, shutter, rotace), je pod faderem tlačítko se seznamem — vybereš „Hvězda“ místo hádání, že to bylo někde kolem třicítky. Rozsahy si doplníš v profilu podle kapitoly 3.6.

Přepínat jde i ručně: tlačítko ⇄ KANÁLY / ⇄ FADERY vlevo ve spodní liště. A máš-li připojený X-Touch, jedou kanály i na jeho motorických faderech — stripy zezelenají, displeje ukazují názvy kanálů a tlačítky ◄ ► listuješ po osmicích.

6.1Co je paleta#

Když si namícháš odstín teplé bílé, který ti sedí na obličeje, nebo nasměruješ hlavy přesně na bubeníka, je to práce, kterou nechceš dělat dvakrát. Paleta je způsob, jak si tuhle hodnotu uložit pod jménem a příště ji vyvolat jedním klikem místo dvouminutového ladění.

Palet je pět druhů podle toho, co v nich je: barevné, poziční, beamové, intenzitní a efektové. První tři budeš používat pořád, zbylé dvě spíš občas — intenzitní si pamatuje úrovně (viz kapitola 5.2), efektová celý nastavený efekt jako předlohu k opakovanému použití (kapitola 10.8). Rozdělení není samoúčelné — program s každým druhem zachází jinak, například poziční paleta se dá přeostřit pro celý sál a barevná se dá dát na dotykovou dlaždici. Když si tedy uložíš barvu, uloží se do ní opravdu jen barevné kanály a nic víc; do pozice se nepřipletou intenzity.

Zásadní vlastnost, kvůli které palety existují, je ale jiná a je to živý odkaz. Když cue postavíš klikem na paletu, cue si nezapamatuje konkrétní čísla, ale zapamatuje si, že hodnota přišla z téhle palety. Změníš paletu — a cue se změní s ní. To je ten rozdíl mezi „mám show naprogramovanou“ a „mám show, kterou lze přenést jinam“.

Palety si v show můžeš dělat prakticky bez omezení a vyplatí se jich mít spíš víc než míň. Nestojí nic, nezabírají místo a vždycky se dají přejmenovat. Špatná je jen ta paleta, kterou sis neudělal a teď mícháš barvu uprostřed refrénu.

Než začneš stavět cue, udělej si aspoň základní sadu: tři až pět barev, které v show používáš, a všechny pozice, na které míří hlavy. Zbytek si doděláš cestou.

6.2Uložit barvu, pozici nebo beam#

Ukládá se všechno stejným postupem, ať jde o barvu, pozici nebo gobo. Nastavíš to, co chceš uložit, zmáčkneš RECORD a klikneš na dlaždici, do které to má jít. Program sám pozná, jakého druhu paleta je, podle toho, na kterou dlaždici klikneš.

1. Naber světla a nastav hodnotu, kterou chceš uložit — namíchej barvu, nasměruj hlavy, nastav gobo.
2. Zmáčkni RECORD. Program se přepne do ukládacího režimu a dlaždice palet začnou nabízet cíl.
3. Klikni na dlaždici palety, do které to má jít. Prázdná dlaždice „+ Nová“ založí novou paletu.
4. Pojmenuj ji tak, jak o ní mluvíš při zkoušce — „Zpěvák“, „Bubny“, „Publikum“, „Amber“.

Při zapnutém RECORD ti dlaždice napovídají barevnými značkami, takže nemusíš hádat, co se stane. Zelené kolečko znamená, že paleta už pro tenhle výběr světel hodnotu má a klikem ji přepíšeš. Červené znamená, že se pro tenhle výběr uloží nová hodnota vedle těch stávajících. Tenhle rozdíl je důležitý — paleta totiž nemusí platit pro všechna světla v show naráz.

Paleta je totiž ve skutečnosti tabulka „pro tahle světla tahle hodnota“. Pozice „Zpěvák“ obsahuje jiná čísla pro každou hlavu, protože každá visí jinde a musí mířit z jiného úhlu na stejné místo. Proto se palety ukládají po skupinách a proto na tom, které světlo máš zrovna nabrané, opravdu záleží.

Ukládá se vždycky v rozsahu nabrané skupiny a je to úplná výměna: v paletě pro tuhle skupinu zůstane přesně to, co máš v programmeru. Co v programmeru není, z palety pro tuhle skupinu zmizí — díky tomu jde parametr z palety i odebrat: natáhneš si ji, zahodíš gobo a uložíš. Druhá strana téže mince: když sáhneš jen na jeden parametr a uložíš, ostatní hodnoty té skupiny se z palety ztratí. Chceš-li je zachovat, natáhni si paletu do programmeru celou a teprve pak uprav. Ostatních skupin v téže paletě se to nedotkne.

Pozice ukládej hned, jak hlavy nasměruješ podle kapitoly 4.5. Když to necháš na potom, přijdeš o to prvním CLEAR a stavíš znovu.

6.3Jak paletu použít#

Použití palety je nejjednodušší operace v celém programu: nabereš světla a klikneš na paletu. Hodnota se aplikuje do programmeru přesně tak, jako bys ji nastavil ručně, jen o dvě minuty rychleji.

1. Naber světla nebo celou skupinu.
2. Klikni na dlaždici palety.
3. Hotovo. Rychlost přejezdu řídí pilulka s časem nad paletami — je lepkavá, takže co si nastavíš, platí pro všechny palety dané kategorie, dokud to nezměníš. Nula znamená skok.

Čas se ukládá i do samotné palety, ale slouží jen jako poznámka — při kliknutí se vždycky použije hodnota z pilulky, ne ta uložená. Když chceš plynulý nájezd, nastav si čas nejdřív a teprve pak klikej.

Paleta se aplikuje jen na to, co máš nabrané. Když nabereš půlku skupiny a klikneš na barvu, přebarví se půlka. To zní samozřejmě, ale je to nejčastější zdroj překvapení, když člověk zapomene, co má vlastně vybrané — a proto se vyplatí koukat do programmeru.

Když nabereš světlo, pro které paleta nemá uloženou hodnotu, záleží na tom, co světlo umí. Míchací světlo barvu dostane — dopočítá se z RGB hodnot palety, i když jsi ho při ukládání nabrané neměl. Kolečkovému světlu a pozicím se dopočítat nedá; tam je dlaždice zašedlá a paletu jim musíš doplnit ručně přes RECORD.

Zašedlá dlaždice je tedy užitečná informace, ne porucha: říká ti „tomuhle výběru nemám co dát“.

Barvy a pozice si můžeš dát na dotykové dlaždice a klikat je během show bez toho, abys otevíral editor palety. Viz kapitola 11.5.

6.4Přeostřená pozice a hotové cue#

Tohle je funkce, kvůli které se palety vyplatí používat, i kdyby ti nikdy neušetřily jediný klik. Modelová situace: máš hotovou show s třiceti cue, přijedeš do jiného sálu a zjistíš, že pódium je o dva metry jinde. Všechny pozice jsou vedle.

Bez palet bys musel otevřít třicet cue, v každé přesměrovat hlavy a každou znovu uložit. S paletami otevřeš dvě palety, doostříš je a je hotovo. Cue si totiž pamatuje, ze které palety hodnota přišla, takže když paletu změníš, přepíše se ve všech cue, které z ní vznikly.

1. Naber světla, kterých se to týká — typicky celou skupinu hlav.
2. Nasměruj je nově tam, kam mají v tomhle sále mířit.
3. Zmáčkni RECORD a klikni na tu samou paletu, kterou jsi používal doteď.
4. Ve stavovém řádku uvidíš, do kolika cue se změna propsala. To číslo je zpětná vazba, že to opravdu fungovalo.

Typický cueář na akci vypadá takhle: přijedeš, zapneš pult, doostříš pozice „Zpěvák“, „Bubny“ a „Publikum“, a celá show sedí bez toho, abys otevřel jedinou cue. Trvá to pět minut místo hodiny — pokud sis pozice do palet uložil. Pokud ne, přeprogramováváš.

Tohle funguje jen pro hodnoty, které do cue přišly z palety. Když jsi barvu namíchal ručně a uložil rovnou do cue, žádný odkaz nevznikl a cue se sama nezmění.

6.5Rig presety#

Rig preset řeší situaci, kdy jezdíš se stejnou show na dvě různá místa a na každém máš hlavy zavěšené jinak. Jednou stojí na zemi po stranách pódia, podruhé visí na trussu nad ním. Pozice tedy musí být v obou případech úplně jiné, ale všechno ostatní zůstává.

Mohl bys pokaždé před akcí pozice přeostřit podle kapitoly 6.4 — funguje to a je to správný postup u drobných posunů. Jenže když se vracíš mezi dvěma místy pravidelně, přeostřuješ pořád dokola tam a zpět a pokaždé přepíšeš to, co jsi měl minule. Rig preset ti dovolí mít obě varianty uložené naráz.

1. V horní liště nebo v Nastavení → Show najdi rig preset a vytvoř nový. Vznikne jako kopie toho aktuálního, takže začínáš od hotového.
2. V novém presetu si přestav poziční palety podle nového zavěšení — nasměruj hlavy a ulož je do stejných palet jako obvykle.
3. Přepínáním presetu se pozice v celé show mění naráz.

Co se přepnutím nemění: barvy, beam, pořadí cue ani stavba sekvencí. Rig preset sahá jen na pozice, protože jen ty jsou závislé na tom, kde svítidlo fyzicky visí.

Jedna věc navíc, která stojí za zmínku: pozice se přepíšou i uvnitř cue, které jsi z pozičních palet nahrál. Nemusíš tedy nic přeukládat — cue zůstane stejná, hlavy v ní jen míří podle nového zavěšení. Podmínka je, že jsi pozici do cue dal klikem na paletu; ručně naklikaná pozice zůstane, jak byla.

Nepleť si rig preset se sadou světel z kapitoly 3.11. Sada světel se používá, když se mění železo — jiné typy, jiné počty, jiné adresy. Rig preset se používá, když je železo stejné, ale visí jinde. Když jedeš s vlastním rigem po klubech, potřebuješ rig presety. Když si všude půjčuješ místní, potřebuješ sady světel.

6.6Obrázky gob na dlaždicích#

U spotů s gobo kolečkem je vybírání vzoru podle čísla nepříjemná loterie. „Gobo 5“ ti nic neřekne a zkoušet je jedno po druhém během zkoušky je ztráta času. Program proto umí zobrazit na dlaždici skutečný obrázek vzoru, takže si vybíráš očima.

Podmínka je jediná, ale nedá se obejít: profil svítidla musí pocházet z GDTF, protože obrázky gob jsou uložené právě v něm. Ručně naklikaný profil podle papírového manuálu obrázky nemá a mít nemůže — program je nemá odkud vzít.

1. Ujisti se, že profil světla je z GDTF. Když není, naimportuj ho podle kapitoly 3.5.
2. Přepni se na Palety a rozklikni beamovou paletu.
3. Najdi sekci s gobo obrázky a klikni na vzor, který chceš.
4. Ulož si to jako beamovou paletu, ať to příště máš pod jménem.

Vyplatí se to i u světel, kde vzory znáš. Když si na dlaždici vidíš tečkovaný kruh a hvězdičky, sáhneš najisto i potmě uprostřed písničky, zatímco číslo si musíš vybavit z paměti.

6.7Jak palety pojmenovávat#

Pojmenování zní jako kosmetika, ale je to funkční rozhodnutí. Během show hledáš paletu očima a nemáš čas přemýšlet — a za půl roku, až show otevřeš znovu, si nebudeš pamatovat vůbec nic. Jméno je tedy jediná dokumentace, kterou k show máš.

Základní pravidlo zní: pojmenuj paletu tak, jak o ní mluvíš při zkoušce. Když kapele říkáš „dej na zpěváka“, jmenuje se paleta „Zpěvák“. Když říkáš „teplá“, jmenuje se „Teplá“. Nikdy ne „Pozice 3“ nebo „Barva B“, protože to nic neznamená ani pět minut po uložení.

U barev se osvědčuje pojmenovávat podle použití, ne podle odstínu. „Refrén“ je lepší jméno než „Modrofialová 40 %“, protože během show přemýšlíš v částech písničky, ne ve stupních barevného kolečka. Když ti pak kapela řekne, že refrén má být jinak, přemaluješ paletu a zbytek show nemusíš řešit.

U pozic se naopak vyplatí pojmenovávat podle místa na pódiu: „Zpěvák“, „Bubny“, „Kytara vlevo“, „Publikum“, „Zadní stěna“. Tahle jména přežijí i výměnu kapely, protože pódium zůstává.

Když máš palet hodně, dej si ty nejpoužívanější na první místa a zbytek za ně. Během show budeš klikat pořád těch pět stejných.

6.8Co je v paletě uložené a jak to upravit#

Paleta není jedna hodnota, ale tři vrstvy. Globální hodnoty platí pro cokoli, na co paletu klikneš. Hodnoty pro skupinu platí pro konkrétní skupinu. A hodnoty pro jednotlivá svítidla přebijí obojí. Když ukládáš paletu s nabranou skupinou, program se rozhodne sám: mají-li všechna světla stejnou hodnotu, uloží se jedna společná na skupinu. Liší-li se některá, dostane skupina tu nejčastější a odlišná světla si nesou vlastní — tomu se říká zapečení.

1. V Ovládání zapni Editovat a ťukni na dlaždici palety — otevře se editor přes celou plochu.
2. Nahoře uvidíš všechny tři vrstvy, dole tabulku svítidlo × kanál s konkrétními čísly.
3. Klikni do buňky a přepiš hodnotu; prázdné pole ji smaže. Košem na začátku řádku vyhodíš z palety celé svítidlo, košem v horní liště celou paletu.

Na dlaždici palety se objeví 📌, když má paleta vlastní hodnotu pro některé z právě nabraných světel. Je to upozornění, že paleta není čistě skupinová a část světel se chová jinak než zbytek. Když chceš zapečení zrušit, otevři paletu a hodnoty u těch svítidel smaž — zase začne platit skupinová hodnota.

Všechny úpravy jdou vrátit přes Ctrl+Z. Samostatná záložka Palety v pultu není — palety se spravují tady, v Ovládání.

7.1Co je cue#

Cue je snímek toho, jak cue vypadá: kdo svítí a jak silně, jakou má barvu, kam míří hlavy, jaké je gobo a jaký na tom všem běží efekt. Uložíš ji jedním tlačítkem a pak ji můžeš kdykoli vyvolat zpátky — buď faderem, tlačítkem GO, dotykovou dlaždicí, nebo timecodem.

Každá cue má číslo ve tvaru C001, C002 a tak dál, a najdeš ji v knihovně v záložce Cue. Číslo slouží k identifikaci a k třídění v seznamu; s pořadím přehrávání nemá nic společného, protože to určuje až sekvence.

Důležité je pochopit, že cue nemusí obsahovat všechna světla. Uloží se do ní jen to, co jsi měl v programmeru — tedy to, na co jsi opravdu sáhl. Když nastavíš jen barvu předních washů, vznikne cue, která řídí jen ty a do ničeho jiného nemluví. Toho se dá výborně využít: takovou cue pak můžeš pouštět přes jinou a vrstvit je.

V bezplatné verzi se do show vejde 50 cue, s licencí je jich neomezeně. Na běžnou klubovou show padesátka bohatě stačí, ale u větší produkce s desítkami písniček na ni narazíš — víc v kapitole 7.9.

7.2Uložit cue#

Ukládání je jednoduché, ale je u něj jedna věc, kterou je potřeba vědět dopředu: kam se cue uloží, závisí na tom, co máš zrovna vybrané. Program se snaží uhodnout, co chceš, a většinou uhodne správně — ale je dobré tomu rozumět, ať tě to nepřekvapí.

1. Nastav světla tak, jak mají vypadat — nabírej skupiny, dávej barvy, směruj hlavy, přidej efekt.
2. Zmáčkni RECORD.
3. Cue se uloží. Kam přesně, řídí tohle pravidlo: když máš vybraný fader, přidá se do něj. Když jsi v záložce Sekvence a máš vybranou sekvenci, přidá se do ní. Jinak jde jen do knihovny cue.
4. Dej CLEAR a stav další cue.

Ten poslední krok neodkládej. CLEAR po každé uložené cue je návyk, který ti ušetří spoustu zmatku, protože jinak se ti zbytky předchozí cue propíšou do té následující. Programmer si totiž drží všechno, dokud ho nevyprázdníš — viz kapitola 5.8.

Do cue se uloží i běžící efekt se všemi svými parametry. Efekt tedy není nic zvláštního, co by se ukládalo jinam — je to prostě další vlastnost světla jako barva nebo pozice.

Když stavíš víc cue za sebou pro jednu písničku, měj rovnou vybranou sekvenci. Cue se do ní budou přidávat v pořadí, jak je ukládáš, a ušetříš si pozdější přetahování.

Co RECORD ve skutečnosti uloží

V kroku výš stojí „cue se uloží“ — ale co přesně? Odpověď není „všechno, co je v programmeru“, a je dobré vědět proč.

RECORD i UPDATE berou standardně jen hodnoty, kterých ses sám dotkl. Když si načteš hotovou cue podle kapitoly 7.3, přeteče do programmeru celý její obsah — všechny barvy, pozice, intenzity. Kdyby se při ukládání zapsalo tohle celé, přepsal bys i věci, na které jsi nesáhl. Program proto načtené a nezměněné hodnoty odloží stranou a uloží jen tvoje zásahy. Změníš jednu barvu a uloží se ta jedna barva.

Jakmile na načtenou hodnotu sáhneš — hneš faderem, klikneš na paletu — přestane se počítat jako „jen načtená“ a do ukládání se vrátí. Pravidlo je tedy jednoduché: ukládá se to, co jsi změnil.

V panelu programmeru je pod tlačítky zaškrtávátko Nahrát vše z programmeru (i načtené z cue), kterým se vrátíš k opačnému chování — uloží se celý obsah programmeru bez ohledu na to, odkud se tam vzal.

• Vypnuto (výchozí a doporučené) — ukládají se jen tvoje změny. Tohle chceš pro úpravy hotových cue.
• Zapnuto — ukládá se všechno. Hodí se, když ze staré cue skládáš novou a chceš ji dostat celou ven.

Když si cue jen načteš a vůbec nic nezměníš, RECORD přesto uloží celý její obsah. Jinak by „načti cue a ulož ji jinam“ neuložilo nic, což by byla past. Jakmile ale sáhneš na jedinou hodnotu, přepne se na normální režim a uloží se právě ta.

Nech to vypnuté. Zapnutá volba je nejčastější důvod, proč se člověku po úpravě jedné barvy rozsypou pozice v celé sekvenci.

7.3Upravit existující cue#

Úprava hotové cue funguje tak, že si ji načteš zpátky do programmeru, změníš, co potřebuješ, a uložíš přes původní. Program si přitom pamatuje, odkud jsi vyšel, takže nemusíš hledat, kterou cue vlastně přepisuješ.

1. Klikni na cue v knihovně. Načte se do programmeru a nahoře uvidíš, že pracuješ „z cue C001“.
2. Změň, co potřebuješ — přebarvi, přesměruj, uber intenzitu.
3. Zmáčkni RECORD a vyber Přepsat.

Když místo Přepsat zvolíš Nová, vznikne kopie a původní cue zůstane netknutá. To se hodí, když si chceš vyzkoušet variantu a mít možnost se vrátit — nebo když stavíš řadu podobných cue a je rychlejší vycházet z té předchozí než od nuly.

Na drobnosti ale nemusíš do programmeru vůbec. Časy a přepínače se dají měnit přímo v řádku cue v záložce Sekvence, přes ozubené kolečko na řádku. Když chceš jen prodloužit fade z jedné vteřiny na tři, je to jedno políčko a hotovo — nemusíš cue načítat, upravovat a přepisovat.

Když cue vznikla z palet a ty chceš změnit barvu nebo pozici napříč celou show, neupravuj jednotlivé cue. Uprav paletu podle kapitoly 6.4 a změní se to všude naráz.

7.4Časy přejezdu#

Čas přejezdu určuje, jak dlouho trvá přechod z předchozího stavu do téhle cue. Je to jediná věc, která odlišuje amatérsky vypadající show od profesionální — protože skoky vypadají tvrdě a plynulé nájezdy vypadají draze.

Časy se nastavují v řádku cue v záložce Sekvence a jsou tam tahle políčka:

• Fade — délka přejezdu v sekundách. Prázdné políčko znamená skok, tedy okamžitou změnu.
• C / P / B / I — samostatné časy zvlášť pro barvu, pozici, beam a intenzitu. Nech je prázdné, když má platit obecný Fade.
• Wait — pauza, než cue vůbec začne najíždět. Hodí se, když má něco naskočit až chvíli po GO.

Wait funguje jen při normálním odbavování cue po cue. Když má sekvence zapnutý Chase režim, Wait se ignoruje a kroky jedou rovnoměrně podle nastavené rychlosti — chase si tempo řídí sám. Když potřebuješ v chase nerovnoměrné mezery, udělej to raději efektem.

Oddělené časy jsou přesně to, kvůli čemu se to vyplatí umět. Nejpoužívanější trik v celém oboru vypadá takhle: intenzita najede za jednu vteřinu, ale hlavy přejíždějí pět vteřin. Světlo tedy naskočí přesně na dobu, ale pohyb je pomalý a čitelný. Kdybys to udělal jedním společným časem, buď by světlo najíždělo příliš líně, nebo by hlavy švihly.

Podobně u barev: pomalý přechod barvy přes tři vteřiny vypadá jako změna nálady, zatímco skok vypadá jako přepnutí vypínače. Obojí má své místo, jen je potřeba vědět, které kdy chceš.

Když nevíš, kde začít, dej si obecný Fade na 1 až 2 vteřiny a u cue s pohybem hlav prodluž samostatný čas pozice na 4 až 6 vteřin. Tímhle nastavením se dá odehrát celý večer.

Efekt postupu — fade nemusí naskočit všem světlům naráz

Vedle toho, jak dlouho přejezd trvá, si můžeš říct i v jakém pořadí do něj světla vstoupí. Místo aby celý rig přebarvil naráz, může barva přeběhnout zleva doprava jako vlna. Je to jeden z mála efektů, který nestojí nic navíc — jen změníš jedno políčko u fade času.

Nastavuje se v záložce Ovládání, hned vedle pilulek s časem fade: u barevných palet i u pozičních palet je vlastní rozbalovátko. Na výběr je:

• Najednou — výchozí stav, všechna světla najíždějí současně.
• Zleva — nejlevější světlo startuje první, nejpravější poslední.
• Zprava — totéž obráceně.
• Odprostřed — prostřední světla startují první, krajní poslední. Rozevře se to do stran.
• Random — světla naskakují v náhodném pořadí.

Pořadí se bere z rozmístění na Stage Planu, a to jen z vodorovné polohy — jak vysoko světlo na plánu leží, nehraje roli. Než začneš s postupem pracovat, srovnej si plán podle kapitoly 3.12; je to podmínka, ne doporučení.

Random je výjimka. Nepočítá se z plánu, ale z identity každého svítidla. To znamená, že „náhodné“ pořadí je pořád stejné — po každém spuštění cue, po restartu programu i zítra na jiné akci. Je to schválně: kdyby se losovalo pokaždé znovu, refrén by pokaždé vypadal jinak a nešlo by to nazkoušet. Když se ti konkrétní rozhození nelíbí, jinou náhodu nevylosuješ — musíš přeskládat plán, nebo sáhnout po jiném režimu.

Druhá věc, kterou je potřeba vědět, je jak dlouho to celé trvá. Zpoždění se počítá jako podíl fade času, takže poslední světlo začíná najíždět, právě když to první dojelo. Celý přechod tedy trvá až dvojnásobek nastaveného fade. Když dáš fade 3 vteřiny a postup Zleva, poslední světlo je na místě až v šesté vteřině. Počítej s tím při stavbě cue, ať ti vlna nepřeteče do další cue.

Postup platí jen pro barvu a pozici. Intenzita, gobo, zoom ani shutter se nerozkládají — tam by to buď nedávalo smysl, nebo by to vypadalo jako závada.

Přes co se vlna počítá

Jedna nenápadná věc, která mate: rozsah vlny závisí na tom, odkud se pouští.

• Když hraje cue, pořadí se počítá přes celý patch. Nejlevější světlo v rigu startuje první — i když ho ta cue vůbec neřídí. Světla, která cue ovládá, tedy naskakují ve chvíli odpovídající jejich skutečné poloze na pódiu, ne pořadí uvnitř skupiny.
• Když klikneš na paletu v Ovládání, počítá se pořadí jen z toho, co máš právě nabrané. Vlna proběhne přes výběr od jeho levého kraje k pravému.

Praktický dopad: nabereš jednu skupinu, klikneš na barvu a vlna hezky přeběhne. Uložíš to jako cue, pustíš ji — a vlna vypadá jinak, protože se teď měří přes celý rig a tvá skupina je třeba jen v jeho pravé polovině. Není to chyba, jen se posunul referenční rámec. Když ti na tom záleží, zkontroluj si výsledek přehráním cue, ne klikáním na paletu.

Do cue se režim ukládá při RECORD spolu s ostatními časy. CLEAR ho vrací zpátky na Najednou, takže se ti nepřenese do další cue. V řádku cue už ho ale dodatečně nepřepneš — na rozdíl od časů fade se mění jedině v Ovládání před uložením.

Nejlepší použití je na dlouhé řady stejných světel — bar nad pódiem, řada parů na zemi. Na čtyři hlavy rozházené po rigu je efekt neviditelný a jen ti prodlouží přejezd na dvojnásobek.

7.5Hold a Follow#

Hold a Follow jsou dvě políčka, která ze statické cue udělají takovou, která si sama zavolá tu následující. Když je zapneš, cue po dojetí chvíli počká a pak automaticky spustí další — bez toho, abys mačkal GO.

K čemu je to dobré: potřebuješ krátkou automatickou sekvenci uvnitř jinak ručně řízené show. Třeba trojitý záblesk na konci písničky, nebo nájezd, kde se tři věci mají stát po sobě v přesných rozestupech. Ručně bys to netrefil, timecode by byl kanón na vrabce.

1. V řádku cue v záložce Sekvence vyplň Hold — jak dlouho má cue po dojetí čekat.
2. Zapni Follow — tím řekneš, že se má po uplynutí Hold spustit další cue v sekvenci.
3. Totéž nastav u dalších cue v řetězu, pokud má pokračovat.
4. U poslední cue Follow klidně nech vypnutý — na konci řetězu už nemá co spustit. Zapnutý nic nezacyklí, jen se neprojeví.

Rozdíl proti chase z kapitoly 8.4 je v tom, že Hold a Follow ti dovolí mít u každého kroku jinou délku. Chase jede pravidelně jako metronom, tohle jede podle cueáře. Když potřebuješ „bliknout, počkat vteřinu, bliknout, počkat tři vteřiny a najet do plné“, je tohle správný nástroj.

7.6Vsunout cue mezi dvě jiné#

Klasická situace na zkoušce: máš cue hotové a kapela ti řekne, že mezi druhou a třetí ještě bude mezihra. Potřebuješ tedy vsunout cue doprostřed, aniž bys přečísloval zbytek.

Řešení závisí na tom, kde chceš pořadí změnit. V sekvenci prostě cue přetáhni na správné místo — pořadí přehrávání určuje sekvence, ne číslo cue. Čísla si klidně můžou být rozházená, program to nezajímá a tobě to při hraní nevadí.

V knihovně můžeš cue dát desetinné číslo. Když ji pojmenuješ 1.5, zařadí se v seznamu mezi 1 a 2 a zůstane tam. Tohle se hodí, když chceš mít pořádek i v knihovně a najít cue podle čísla.

Praktické doporučení: neřeš čísla vůbec a pracuj s pořadím v sekvenci. Čísla jsou jen štítky a snažit se je udržovat v dokonalém pořádku je ztráta času, který můžeš věnovat světlům. Jediné, na čem záleží, je aby cue měly srozumitelná jména.

Cue přejmenuješ dvojklikem na její název v seznamu. Kromě čísla (C001) má každá cue i krátký unikátní identifikátor odvozený z názvu — malými písmeny, bez diakritiky, mezery na pomlčky. Ten smíš ručně přepsat a použít v timecode příkazech místo čísla (viz kapitola 13.4). Když cue přejmenuješ, příkazy v playlistech se přepíšou samy.

7.7Cue nezávislá na intenzitě skupiny#

Fader typu Group intensity ti dovolí ubrat jedné skupině bez ohledu na to, co ji zrovna řídí — je to nejrychlejší způsob, jak srovnat přesvícený zpěvák. Někdy ale chceš, aby konkrétní cue tohle ubírání ignorovala.

Typický případ je efekt, který má jet nezávisle na tom, jak jsou skupiny nastavené. Máš třeba blikačku na zadní stěně, která má běžet pořád stejně, zatímco přední světla stahuješ a pouštíš podle písničky. Bez zaškrtnutí by se stáhla s nimi.

1. V řádku cue v záložce Sekvence zaškrtni Ignorovat group intensity.
2. Světla, která tahle cue řídí, pak fader Group intensity nestáhne.

Bez zaškrtnutí platí normální pravidlo, které je pro většinu situací správné: stažená intenzita skupiny efekt nerozsvítí a ubírá mu shora. Světla dál blikají, jen slaběji, a když fader stáhneš úplně, zhasnou. Tohle chování chceš skoro vždycky, protože jinak by ti Group intensity fader nebyl k ničemu.

Používej tuhle volbu střídmě. Každá cue, která ignoruje Group intensity, je jedno místo v show, kde ti stažení faderu nepomůže — a přesně to bude ta cue, která tě uprostřed koncertu bude štvát.

7.8Sloučit a mazat cue#

Když stavíš show po částech, často skončíš s několika cue, které by měly být jedna. Postavil sis zvlášť barvu předních washů, zvlášť pozici hlav a zvlášť blikačku na zadní stěně — a teď chceš z toho jednu cue, která to udělá všechno naráz.

1. V záložce Cue označ dvě a víc cue pomocí Ctrl+klik.
2. Klikni Sloučit.
3. Vznikne jedna nová cue, která obsahuje všechno z původních. Původní cue zůstávají v knihovně — merge nic nemaže, takže nepřijdeš o díly, ze kterých jsi skládal. Až ověříš, že sloučená cue sedí, můžeš je smazat ručně.

Když se ve slučovaných cue objeví stejné světlo s různými hodnotami, vyhraje ta z pozdější cue v pořadí. Vyplatí se to zkontrolovat, ale u typického použití — kdy každá cue řídí jinou skupinu — konflikt vůbec nenastane.

Mazání je křížek u cue. Program se zeptá a hlavně tě upozorní, pokud je cue použitá v sekvencích, protože smazáním ji z nich vyndáš a v sekvenci vznikne díra. To je jedna z mála operací v programu, která je nevratná, takže na to upozornění opravdu koukej.

Nemazej cue, se kterou si nejsi jistý. Nechat v knihovně deset nepoužitých cue nikomu nevadí; smazat tu jednu, která držela intro, vadí hodně.

7.9Kolik cue se vejde#

V bezplatné verzi má show strop 50 cue a 50 sekvencí, spolu s 50 svítidly a dvěma universy. S licencí tyhle stropy padají úplně — cue a sekvencí si můžeš udělat, kolik chceš.

Jestli je padesátka málo, závisí čistě na tom, jak show stavíš. Když děláš buskingovou show, kde hraješ z faderů a dotykových dlaždic a cue kombinuješ za běhu, vystačíš si klidně s patnácti cue na celý večer. Když naopak programuješ každou písničku cue po cue, padesátku vyčerpáš u desáté skladby.

Existuje pár způsobů, jak s cue šetřit a přitom o nic nepřijít. Palety ti dovolí měnit barvu klikem místo zakládání nové cue pro každý odstín. Efekty nahradí celé série cue, které by jinak dělaly chase ručně. A vrstvení — kdy máš cue jen na část světel a pouštíš je přes sebe — udělá z deseti cue víc kombinací než z padesáti, které vždycky řídí celý rig.

Podstatné je, že show postavená v bezplatné verzi se po zakoupení licence nemusí nijak předělávat. Stejný soubor jen přestane narážet na strop. Nemusíš tedy rozhodovat dopředu; postav si show a licenci si pořiď, až ti limit začne vadit.

Když si nejsi jistý, jestli ti padesátka bude stačit, postav si nejdřív jednu celou písničku a spočítej, kolik cue spotřebovala. Vynásob počtem skladeb a máš odpověď.

8.1Co je sekvence#

Sekvence je uspořádaný seznam cue, který se hraje z jednoho faderu. Zmáčkneš na něm GO a přeskočí se na další cue v pořadí. Je to způsob, jak dostat celou písničku pod jeden prst — místo abys hledal každou cue zvlášť, listuješ jednou sekvencí podle toho, jak jde hudba.

Každá sekvence má číslo ve tvaru S001 a najdeš ji v záložce Sekvence. Když ji rozklikneš, uvidíš seznam cue, které v ní jsou, a u každé řádek s časy a přepínači — právě to jsou ta políčka, o kterých byla řeč v kapitole 7.4.

Sekvence ale nemusí mít víc cue. Sekvence s jedinou cue je naprosto legitimní a používá se pořád, protože nastavení, které se dá měnit jen u sekvence — chování faderu, zdroj tempa, ignorování RELEASE — se u samostatné cue na faderu nastavit nedá. Sekvence je tedy zároveň obal, který cue dodá vlastnosti.

Nejpohodlnější způsob, jak sekvenci založit, je vlastně žádný. Když dáš na fader jednu cue a později do něj nahraješ druhou, program se sám zeptá, jestli z toho má udělat sekvenci. Nemusíš tedy nic plánovat dopředu — hraj a nech to vzniknout samo.

V bezplatné verzi má show strop 50 sekvencí. S licencí je jich neomezeně.

Sekvenci přejmenuješ dvojklikem na název. Stejně jako cue má i sekvence kromě čísla (S001) krátký unikátní identifikátor odvozený z názvu, který jde ručně přepsat a v timecode zadat místo čísla (viz kapitola 13.4).

8.2Poskládat cue za sebe#

Cue se do sekvence dostávají dvěma cestami a obě jsou stejně dobré. Buď je přetáhneš z knihovny, když je máš už hotové, nebo je rovnou nahráváš do vybrané sekvence, když je teprve stavíš.

1. Přepni se na záložku Sekvence a tlačítkem + založ novou.
2. Pojmenuj ji podle písničky nebo nálady — „Intro“, „Refrén“, „Balada“.
3. Cue do ní dostaneš dvěma způsoby: přetáhni je z knihovny vpravo, nebo je rovnou nahraj stiskem RECORD, když máš sekvenci vybranou.
4. Pořadí změníš tažením řádků. Koš na řádku cue z ní odebere — v knihovně přitom zůstane.
5. Dej sekvenci na fader podle kapitoly 9.2 a hraj: fader řídí intenzitu, GO posouvá na další cue.

Všimni si rozdílu mezi odebráním ze sekvence a smazáním cue. Koš na řádku cue jen vyndá ze seznamu, ale v knihovně ji nechá, takže ji můžeš použít jinde. Smazání v knihovně ji zlikviduje úplně. Když si nejsi jistý, použij koš.

Jedna cue může být v libovolném počtu sekvencí naráz. To se hodí u cue, které používáš pořád — třeba u základního nasvícení, kterým začínáš každou písničku. Uděláš ji jednou a vložíš do všech sekvencí, kde ji potřebuješ. A když ji později upravíš, změní se všude.

Sekvenci pojmenuj tak, abys ji poznal na faderu potmě. Na štítku faderu je málo místa, takže „Refrén 2“ je lepší než „Sekvence pro druhou část písničky“.

8.3Přehrávání: GO, fader, stop#

Hraní sekvence stojí na dvou prvcích, které dělají různé věci a je dobré je nezaměňovat. Fader určuje, jak silně sekvence svítí. Tlačítko pod ním posouvá na další cue.

Když fader vytáhneš nahoru, aktuální cue sekvence se rozsvítí naplno. Když ho stáhneš do poloviny, svítí na polovinu. A když ho stáhneš úplně dolů, sekvence zhasne — ale nezastaví se; zůstane stát na té cue, kde byla, a další vytažení faderu ji rozsvítí zpátky.

Stiskem GO se posuneš na další cue v pořadí. Přechod proběhne podle časů, které má cílová cue nastavené — pokud má fade tři vteřiny, bude tři vteřiny najíždět. Za poslední cue se sekvence zastaví a zůstane stát — další GO už neudělá nic a na začátek ji vrátíš ručně. Automaticky dokolečka umí jen Chase režim, kde je na to zaškrtávátko Smyčka (objeví se, až Chase zapneš).

Která sekvence právě hraje, poznáš v záložce Sekvence podle zeleného rámečku. To je při ladění show cenná informace, protože u vrstvené show není vždycky zřejmé, odkud se který světelný stav bere.

Tlačítko pod faderem nemusí dělat GO. Může zapínat a vypínat, blikat, dělat sólo nebo ťukat tempo — viz kapitola 9.3.

8.4Udělat chase#

Chase jsou běžící světla — pravidelné střídání kroků, které jede samo dokola. Program je umí dvěma způsoby a je docela důležité vědět, který kdy použít, protože jeden je výrazně pracnější než druhý.

Cesta přes sekvenci se hodí, když má každý krok chase být jiná cue — jiná barva, jiné hlavy, jiná kombinace skupin. Uděláš si kroky jako cue a necháš je běžet dokola.

1. Ulož si jednotlivé kroky jako cue — třeba první světlo, druhé světlo, třetí světlo.
2. Dej je všechny do jedné sekvence ve správném pořadí.
3. V nastavení sekvence zaškrtni Chase režim a nastav rychlost.
4. Vytáhni fader. Cue se teď přehrávají dokola samy, bez mačkání GO.

Cesta přes efekt je ale u typického běhu přes světla skupiny mnohem rychlejší a nevyžaduje žádné cue navíc. Nabereš skupinu, klikneš na předlohu Chase a máš to — jeden klik místo osmi cue. Navíc se to samo přizpůsobí, když do skupiny přidáš světlo. Podrobně v kapitole 10.

Čtyři políčka, která chase ladí

Jakmile v nastavení sekvence zaškrtneš Chase režim, objeví se pod ním čtyři volby. Rozhodují o tom, jestli z toho bude užitečný běh světel, nebo nervózní blikání.

• Smyčka — zapnutá (výchozí) znamená, že chase po poslední cue skočí zpátky na první a jede pořád dokola. Vypnutá znamená, že dojede na konec a dál nepokračuje.
• Směr — dopředu jede od první cue k poslední, dozadu obráceně, tam a zpět dojede na konec a vrátí se, náhodně skáče. Náhodný chase nikdy nezopakuje ten samý krok dvakrát za sebou — jinak by to vypadalo, jako by se zasekl.
• Tempo z — odkud si chase bere rychlost. 0 znamená „z vlastního políčka Krok“, čísla 1, 2, 3 znamenají příslušný speedmaster. Když vybereš speedmaster, jede chase v tempu, jak si ho ťukáš — jeden krok na dobu. Změnou tempa pro celou show tak srovnáš i všechny chase naráz.
• Krok [ms] — délka jednoho kroku v milisekundách, výchozí 500. Políčko je aktivní jen když je Tempo z na nule; jinak rozhoduje speedmaster a ručně zadané číslo se ignoruje.

Prakticky se to používá dvěma způsoby. Když má chase běžet pořád stejně bez ohledu na hudbu — třeba blikačka na baru — nech Tempo z na nule a nastav si krok v milisekundách. Když má chase držet krok s kapelou, přepni Tempo z na speedmaster a ťukej. Podrobně o tom, odkud se tempo bere, je kapitola 8.7.

V chase režimu se ignoruje Wait u jednotlivých cue, jak je popsáno v kapitole 7.4. Chase si tempo řídí sám a nerovnoměrné mezery v něm neuděláš — na to je Hold a Follow z kapitoly 7.5.

Pravidlo palce: běh přes světla jedné skupiny dělej efektem. Střídání celých různých looků dělej sekvencí v chase režimu. A krok kratší než zhruba desetina vteřiny už nevypadá jako běh, ale jako porucha — na rychlé blikání sáhni po efektu.

8.5HTP a LTP#

Když na jedno světlo sáhnou dvě sekvence naráz, musí být jasně dané, která vyhraje. Program to řeší dvěma pravidly a to, které platí, si u sekvence přepínáš.

HTP znamená, že platí vyšší hodnota. Když jeden fader dává světlu padesát procent a druhý osmdesát, svítí na osmdesát. Hodnoty se přitom nesčítají, takže si cue nepřepálíš, ať vytáhneš kolik faderů chceš. Tohle je výchozí nastavení a pro intenzitu je to skoro vždycky správně — je to důvod, proč můžeš vrstvit fadery bez toho, abys počítal.

LTP znamená, že platí to, co přišlo naposledy. Nová hodnota přebije starou bez ohledu na to, jestli je vyšší nebo nižší. Pro barvy, pozice a beam se program chová vždycky takhle — u nich totiž nic jako „vyšší hodnota“ nedává smysl. Když jedna sekvence dá modrou a druhá červenou, nemá cenu se ptát, která je větší; platí ta pozdější.

LTP u intenzity se hodí tam, kde chceš, aby konkrétní sekvence měla poslední slovo a mohla světla i stáhnout, ne jen přidat. Typicky u sekvence, která má něco zhasnout uprostřed jinak rozsvícené show.

Pozor na jednu věc, která se snadno přehlédne: přepnutím sekvence na LTP nezměníš jen chování intenzity. Celá sekvence se začne renderovat až po všech HTP sekvencích a přebije jimi všechno, na co sahá — intenzitu, barvu, pozici i beam. Je to tedy „tahle sekvence má poslední slovo“, ne „tahle sekvence umí i stahovat“. Proto to zapínej cíleně u jedné dvou sekvencí, ne plošně.

Nech HTP zapnuté, dokud nenarazíš na konkrétní problém, který LTP vyřeší. Vrstvená show s HTP se chová předvídatelně; s LTP na všem se chová tak, že poslední kliknutí přebije celý večer.

8.6Sekvence, která hraje pořád#

Některé věci mají běžet celý večer bez ohledu na to, co děláš se show: hazer, pracovní světlo nad barem, nasvícení baru nebo šatny. Když pak dáš RELEASE, protože se ti show zamotala, nechceš, aby zhasl i hazer.

1. V nastavení sekvence zaškrtni Ignorovat RELEASE.
2. Když teď dáš RELEASE, tahle sekvence hraje dál a její fader zůstane nahoře.
3. Má-li svítit i přes stažený hlavní master, zaškrtni navíc Ignorovat hlavní intenzitu.

Druhá volba je silnější a je potřeba s ní zacházet opatrně. Sekvence, která ignoruje hlavní intenzitu, se nedá stáhnout grand masterem ani faderem Group intensity — takže když na konci večera stáhneš všechno dolů a jdeš domů, tahle bude pořád svítit. U pracovního světla je to přesně to, co chceš. U čehokoli jiného to bude překvapení.

Jedna pojistka ti ale zůstává: BLACKOUT ji zhasne stejně jako všechno ostatní. Když potřebuješ opravdu všechno dolů naráz, sáhni po blackoutu, ne po masteru.

Alternativou k tomuhle nastavení je zaparkování podle kapitoly 3.10. Rozdíl je v tom, že parkování zafixuje pevnou hodnotu a nedá se s ní nijak hýbat, zatímco sekvence s ignorováním RELEASE zůstane ovladatelná — můžeš jí stáhnout fader, můžeš v ní listovat cue. Na hazer, kterému chceš občas ubrat, je tedy sekvence lepší volba.

Sekvence, které ignorují RELEASE, si dej na samostatnou stránku faderů nebo na jejich kraj. Ať víš, kde je hledat, až budeš na konci akce zhasínat.

8.7Odkud si efekty berou tempo#

Efekt uložený v cue má svoji rychlost a velikost zapsanou v sobě. To je pohodlné, ale během show často chceš tyhle hodnoty měnit zvenčí — zpomalit všechno, když kapela zahraje baladu, nebo srovnat efekty s tempem, které si zrovna ťukáš.

V nastavení sekvence jsou proto řádky chipů, kde klikem vybereš zdroj každé z těchhle hodnot:

• Rychlost FX — na výběr je „Dle cue“ (platí uložená hodnota), FX speed 1–3 (živě podle příslušného faderu), konkrétní speedmaster (jede v tempu, jak ťukáš) nebo Dle faderu (rychlost se řídí úrovní faderu sekvence).
• Velikost FX — stejná nabídka zdrojů, jen pro rozmach efektu.
• Prolínání intenzity — buď vlastní podle cue, nebo Global fade 1–3. Tenhle řádek se ukazuje jen u sekvencí, které mají intenzitní nebo barevný efekt, protože jinde by neměl co dělat.

Ta tři nezávislá čísla u každé sady jsou důležitější, než se na první pohled zdá. Znamenají, že si můžeš dát na fadery tři samostatné regulátory rychlosti a každý bude ovládat jinou partu efektů. Jedním zpomalíš pohyb hlav, druhým blikání předních washů a nelezou si do zelí. U jednoho společného regulátoru bys musel volit, co obětuješ.

Když se ti tohle zdá složité, začni jednoduše: nech všechno na „Dle cue“ a zdroj přepni až u té sekvence, se kterou si budeš chtít během show hrát.

8.8Přehled přepínačů sekvence#

Nastavení sekvence má hodně políček a při prvním otevření to může působit zahlceně. Ve skutečnosti je většina z nich něco, co jednou nastavíš a už na to nesáhneš. Tady je souhrn, k čemu který slouží.

Většinu z toho nastavuješ jednou při stavbě sekvence a pak už jen hraješ. Jediné, co se vyplatí zkontrolovat před každou akcí, je „Ignorovat RELEASE“ — tam totiž člověk nejčastěji zjistí, že to má zapnuté u něčeho, co zhasnout mělo.

8.9Cue Only a Tracking#

Tohle je nastavení, které mění, co vlastně cue znamená. Není to detail — ovlivňuje to, jak se celá sekvence chová při hraní, a stojí za to rozumět tomu dřív, než začneš stavět dlouhou show.

Volba je u každé sekvence zvlášť. Najdeš ji v záložce Sekvence v panelu vpravo pod položkou 📋 Cue tracking a máš na výběr ze dvou možností.

• Cue Only — každá cue je snapshot (výchozí). Hraje se vždycky jen ta cue, na které stojíš. Co v ní není zapsané, ta sekvence neřídí.
• Tracking — cue dědí z předchozích. Cue N drží všechno, co zapsaly cue před ní, a přebíjí jen to, co má sama v sobě.

Co to znamená v praxi

Představ si sekvenci o třech cue. První rozsvítí přední washe do modra. Druhá jenom otočí hlavy do publika. Třetí jenom vymění barvu washů na červenou.

V režimu Cue Only po GO na druhou cue přední washe zhasnou — ta cue je totiž nezná a sekvence pro ně přestane cokoli posílat. Aby ti modré washe zůstaly, musely by být zapsané i ve druhé a ve třetí cue.

V režimu Tracking zůstanou modré washe svítit, protože druhá cue je zdědí z první. Ve třetí cue je vymění za červené. Ušetříš tím spoustu práce: do každé cue zapisuješ jen tu změnu, kvůli které vzniká.

Přeskoky nejsou problém. Když v trackujícím režimu skočíš rovnou na cue číslo osm, program si projede cue jedna až osm v pořadí a poskládá z nich výsledek. Nedostaneš tedy poloprázdný stav jenom proto, že jsi mezikroky přeskočil.

Který si vybrat

Cue Only je bezpečnější a míň překvapí. Každá cue je uzavřená věc, kterou můžeš pustit kdykoli a odkudkoli a víš přesně, co udělá. Chceš ho, když hraješ buskingově, když cue pouštíš na přeskáčku, nebo když stejnou cue používáš ve víc sekvencích.

Tracking se vyplatí u dlouhé lineární show, která se jede od začátku do konce — divadlo, muzikál, přesně naprogramovaný set. Změna jedné věci na začátku se propíše do celého zbytku, protože ho tam nemáš zapsaný podruhé.

Přepnutí je kdykoli vratné a nic nemaže: měníš jen způsob, jakým se uložená cue vyhodnocuje.

Režim platí vždy pro celou sekvenci. Nedá se jedné cue uprostřed trackujícího seznamu říct „ty dědění utni“ — příznak Block ani Assert u jednotlivých cue program nezná. Když potřebuješ v show tvrdý řez, udělej si na to samostatnou sekvenci v režimu Cue Only.

Když je jedna cue použitá ve dvou sekvencích, může v jedné z nich trackovat a v druhé ne. Tracking je vlastnost sekvence, ne cue.

9.1K čemu fadery jsou#

Fader je fader s tlačítkem pod ním a je to hlavní ovládací prvek celé show. Naprogramovaná show se dá odehrát z klávesnice nebo z dotykové obrazovky, ale fadery jsou jediná věc, která ti dovolí plynule ubírat a přidávat — a právě tím se živé hraní liší od pouštění nahrávky.

Na fader se dá dát cue, sekvence nebo speciální funkce. V prvních dvou případech řídí fader intenzitu toho, co je na něm, a tlačítko dělá GO nebo něco jiného podle nastavení. U speciálních funkcí řídí fader něco úplně jiného — třeba rychlost efektů nebo intenzitu jedné skupiny.

Fadery jsou v programu rozdělené do stránek, mezi kterými přepínáš. Na jedné stránce tedy můžeš mít písničku, na druhé barvy, na třetí mastery. Aktuální stránka je zároveň vidět ve spodní liště na každé záložce, takže si na světla sáhneš, i když zrovna patchuješ.

Když máš připojenou konzoli typu Behringer X-Touch, ovládají její motorové fadery právě fadery aktuální stránky a hýbou se samy podle toho, co show dělá. Hraješ pak jako na velkém pultu, jen za zlomek ceny.

9.2Dát na fader cue nebo sekvenci#

Přiřazení obsahu faderu se dělá přes tlačítko SELECT, které otevře nastavení faderu přes celé okno. Odtud se dá nastavit všechno, co fader dělá, včetně chování jeho tlačítka.

1. Klikni tlačítko S (SELECT) u faderu. Otevře se nastavení faderu přes celé okno.
2. Nahoře vyber Typ: Vypnuto, Sekvence, Cue, nebo speciální funkce.
3. Podle vybraného typu se objeví seznam. Piš do něj a filtruje se — najdeš položku podle čísla i podle názvu.
4. Fader převezme název a barvu z toho, co jsi vybral, takže hned poznáš, co na něm je.
5. Odpojíš ho tak, že dáš Typ = Vypnuto. Obsah se nikam neztratí, jen přestane být na faderu.

Rozdíl mezi typem Cue a Sekvence je v tom, co všechno můžeš nastavit. Samostatná cue na faderu prostě svítí podle úrovně fadery a nic víc. Sekvence ti navíc dovolí listovat cue tlačítkem, nastavit chování při RELEASE, zdroj tempa a co přesně fader řídí. Když tedy zjistíš, že ti u cue na faderu chybí nějaká volba, uděláš z ní sekvenci s jednou cue.

Rozvrhni si fadery tak, jak hraješ. Vlevo věci, které používáš celý večer (mastery, hazer), doprostřed písničky, doprava rychlé zásahy. Potmě sáhneš najisto.

9.3Tlačítko pod faderem#

Tlačítko pod faderem nemusí dělat jen GO. Nastavuje se na dvou místech a každé nabízí trochu jiný seznam: v nastavení sekvence (řádek GO ovládá) — to se propíše do všech faderů, na kterých ta sekvence je — a v nastavení konkrétního faderu (řádek Chování tlačítka), kde volba platí jen pro ten jeden fader.

• GO — posune sekvenci na další cue. Tohle je výchozí a používá se u písniček.
• GO zpět — vrátí sekvenci na předchozí cue. Nedocenitelné, když na zkoušce přejedeš. (jen v nastavení faderu)
• PAUZA — zmrazí probíhající přejezd, druhý stisk ho nechá dojet. (jen v nastavení faderu)
• ON/OFF — zapne nebo vypne sekvenci jedním stiskem. Hodí se, když nechceš tahat fader, ale jen něco naráz pustit.
• FLASH — svítí, jen dokud tlačítko držíš. Na blindery, záblesky a všechno, co má být krátké a ostré.
• SOLO — ztlumí všechno ostatní, dokud držíš. Na vypíchnutí jednoho prvku z cue.
• STOP — zastaví běžící sekvenci.
• TAP speedmaster 1–3 — ťukáním nastavuješ tempo. (jen v nastavení sekvence)

FLASH a SOLO jsou dvojice, která se plete. FLASH přidává: rozsvítí to, co je na faderu, přes běžící show. SOLO ubírá: nechá svítit to, co je na faderu, a ztlumí všechno okolo. Výsledek vypadá podobně, ale první z nich přidá světlo a druhý ho ubere, což na velkém rigu není totéž.

TAP na tlačítku faderu se hodí v kombinaci se speedmasterem podle kapitoly 10.4. Máš pak tempo pod prstem přímo tam, kde hraješ, a nemusíš mířit na tlačítko v horní liště.

9.4Fader jen na barvu nebo pozici#

Fader nemusí řídit intenzitu. Může řídit cokoli z toho, co je v cue uložené — jen barvu, jen pozici, jen rychlost efektu. Tím se z obyčejného fadery stane nástroj na plynulé míchání, který se dá během písničky použít úplně jinak než na zesvětlování.

1. V nastavení sekvence najdi řádek Fader ovládá.
2. Klikáním zapni, co má fader řídit: celá cue, jen intenzita, jen barva, jen pozice, jen beam, rychlost efektu, velikost efektu, prolínání, rozprostření, nebo jeden konkrétní kanál.
3. Zapnout jich můžeš víc naráz — třeba intenzitu a zároveň rychlost efektu, takže vytažením faderu se cue rozsvítí a zároveň zrychlí.

Barevný fader funguje tak, že barvu přidává postupně podle své úrovně. V polovině tedy dostaneš míchanici mezi tím, co světlo mělo, a tím, co je v cue. To je záměrné a je to nejlepší způsob, jak plynule přebarvit celý rig během jednoho taktu. Když ti barva nenaskočí naplno, znamená to prostě, že fader není úplně nahoře.

Poziční fadery mají jednu důležitou zvláštnost: aplikují se až nad ostatními. Když tedy vytáhneš fader s tiltem, zvedne i světla, která zrovna jedou pohybový efekt. Efekt se přitom nezastaví — jen se celý posune výš. Tohle se dá výborně použít na plynulé zvednutí celé show do publika a zpátky.

Jeden fader na barvu a jeden na výšku hlav ti dá během buskingu víc muziky než pět dalších cue. Zkus si to.

9.5Speciální fadery#

Kromě cue a sekvencí se dají na fadery dát systémové funkce, které nesahají na jednu konkrétní cue, ale ovlivňují celou show. Jsou to nástroje, které používáš během hraní a bez kterých se u živé show docela dobře obejdeš — dokud je jednou nevyzkoušíš.

• Grand master — hlavní intenzita celé show na jednom jezdci. Vyplatí se ho mít na fyzickém faderu, protože je to ta poslední páka, po které v nouzi saháš naslepo.
• Speedmaster 1–3 — fader nastavuje tempo, tlačítko je ťukací TAP. Efekty, které mají tenhle speedmaster jako zdroj rychlosti, se ti srovnají s kapelou.
• FX speed 1–3 — zpomaluje a zrychluje efekty. Číslo určuje, které efekty poslouchají; nastavuje se u sekvence nebo u konkrétního efektu.
• Global effect size — velikost všech efektů, tedy rozmach pohybu. Stažením zmenšíš kruhy, které hlavy kreslí.
• Global fade 1–3 — jak ostré nebo měkké je prolínání efektů. Dole tvrdé cvakání, nahoře plynulé přelévání.
• Group intensity — jeden fader řídí intenzitu jedné skupiny. Když skupina zrovna nic nehraje, fader ji sám rozsvítí; když na ní běží efekt, funguje jako strop a ubírá mu shora.
• Release — vypne vše kromě sekvencí, které to mají zakázané podle kapitoly 8.6.

Group intensity je z téhle party ta nejužitečnější a stojí za to jí věnovat dva až tři fadery pro skupiny, které během večera nejčastěji doostřuješ. Když je zpěvák přesvícený, stáhneš jeden fader a nemusíš pátrat, ze které cue se to světlo vlastně bere.

Tři nezávislé sady u speedmasterů, FX speed a Global fade nejsou nadbytek. Znamenají, že si můžeš rozdělit efekty do tří part a každou ovládat samostatně — třeba pohyb hlav jednou pákou, blikání předních washů druhou.

Speciální fadery si drží úroveň i po načtení show, na rozdíl od faderů s obsahem. Viz kapitola 9.7.

9.6Stránky faderů a spodní lišta#

Faderů se na obrazovku vejde jen omezený počet a u větší show ti brzy dojdou. Řešením jsou stránky, mezi kterými přepínáš vlevo — každá stránka je samostatná sada faderů a přepnutím se vymění všechny naráz.

1. Stránky přepínáš vlevo v záložce Fadery.
2. Spodní lišta ukazuje fadery aktuální stránky na každé záložce, takže je máš po ruce i při patchování.
3. Šířku faderů a skrytí spodní lišty nastavíš v Nastavení → Rozhraní.
4. Tamtéž jde fadery sbalit na tlačítka — posuvník zmizí a zůstanou jen tlačítka. Ušetří to místo, když na obrazovce potřebuješ jen GO a flash.

Rozvržení stránek se vyplatí promyslet, protože přepínání během písničky je zdroj chyb. Osvědčená struktura vypadá tak, že na první stránce máš mastery a věci, které používáš pořád, a na dalších jednotlivé písničky nebo části programu. Když pak přepneš na stránku písničky, mastery ti nezmizí, protože jsou na jiné a sáhneš na ně přepnutím zpátky.

Alternativa, která se u buskingu osvědčuje ještě líp: mít na jedné stránce všechno, co potřebuješ na celý večer, a nepřepínat vůbec. Vyžaduje to disciplínu při stavbě show, ale odpadá riziko, že si uprostřed refrénu sáhneš na fader z jiné stránky.

Na malém notebooku se vyplatí spodní lištu skrýt a fadery zúžit. Program má na to nastavení a rozdíl je citelný — viz kapitola 12.7.

9.7Fadery po načtení show#

Když otevřeš soubor show, jsou fadery s obsahem vždycky na nule. Je to schválně a je to jedna z těch drobností, které tě jednou zachrání: kdyby si fadery pamatovaly, kde byly, načtení show uprostřed akce by rozsvítilo jeviště.

Znamená to ale, že po otevření show musíš fadery vytáhnout, aby se něco stalo. Když tedy načteš show a nic nesvítí, není nic rozbité — jenom je pult v klidovém stavu a čeká, až začneš hrát.

Mastery si naopak úroveň drží. Grand master, FX speed, Global effect size a další speciální fadery zůstanou tam, kde jsi je nechal. To dává smysl, protože jejich stažení je nastavení, ne světelný stav — a chceš, aby show po otevření vypadala stejně, jako když jsi ji zavíral.

Když jedeš na akci se záložním notebookem, projeď si po zkopírování show fadery ještě jednou. Grand master, který na tom druhém počítači zůstal stažený, je nejotravnější způsob, jak přijít o prvních deset vteřin koncertu.

10.1Co efekt umí#

Efekt je způsob, jak dostat do show pohyb bez toho, abys ho klikal krok po kroku. Místo osmi cue, které postupně rozsvěcují osm světel, klikneš na předlohu Chase a program to udělá za tebe — a navíc se to samo přizpůsobí, když do skupiny přidáš deváté světlo.

Předlohy se dělí podle toho, s čím hýbou. Pohybové nechají hlavy kroužit, kreslit osmičku nebo se rozevírat do vějíře. Intenzitní nechají světla běhat po řadě, blikat do rytmu nebo probleskávat jako jiskry. Barevné přejíždějí duhou nebo střídají barvy, které sis nabral. A mimo tyhle tři je ještě Palette FX — ten střídá uložené palety, klidně i poziční nebo beamové, takže se s ním dá přeblikávat cokoli, co máš v paletách. V nabídce ho poznáš podle značky FX.

Nejdůležitější vlastnost pohybových efektů je, že jsou relativní k tomu, kam hlavy zrovna míří. Kruh není absolutní kruh někde uprostřed rozsahu hlavy, ale kruh kolem aktuální pozice. Když tedy hlavy přesměruješ, efekt se přesune s nimi — a když použiješ jinou poziční paletu, kroužení se přenese na nové místo úplně samo.

Efekt se ukládá do cue spolu se vším ostatním, takže se s ní vyvolává a s ní i mizí. V editoru přitom běží živý náhled, takže vidíš, co to udělá, ještě než to pustíš ven.

10.2Přidat efekt#

Přidání efektu je klik na předlohu, ale je před ním jeden krok, na který se často zapomíná: u pohybových efektů musíš hlavy nejdřív nasměrovat tam, kolem čeho mají kroužit. Efekt se totiž odvíjí od aktuální pozice, takže když hlavy míří do zdi, bude kroužit ve zdi.

1. Naber skupinu. U pohybových efektů ji nejdřív nasměruj tam, kolem čeho má efekt běžet.
2. V sekci efektů klikni na hotovou předlohu — Kruh, Osmička, Chase, Duha a další.
3. Pod efektem se otevře editor. Dolaď rychlost, velikost, směr a zbytek podle kapitoly 10.3.
4. Zmáčkni RECORD. Efekt je od téhle chvíle součástí cue.

Na jednu skupinu se dá naskládat víc efektů naráz, pokud každý hýbe něčím jiným. Kroužení hlav plus blikání intenzity plus přejíždění barev je naprosto běžná kombinace a vypadá to jako pořádně naprogramovaná show, přestože jsou to tři kliknutí.

Efekt běží, dokud drží cue, ve které je uložený. Když ti tedy efekt jede a nechceš to, stáhni fader, který ho drží — nebo dej sekvenci STOP. Efekt sám o sobě není nic, co by běželo mimo show.

Než začneš efekt ladit, koukni na náhled v editoru. Ušetří ti to plno cyklů, kdy bys jinak přepínal mezi programem a pohledem na jeviště.

10.3Co která páčka dělá#

Editor efektu má sedm ovládacích prvků a každý dělá něco jiného. Vyplatí se je znát, protože rozdíl mezi „efekt vypadá lacině“ a „efekt vypadá dobře“ je skoro vždycky v nastavení rozprostření a prolínání.

• Tempo — odkud si efekt bere rychlost: vlastní posuvník, FX speed fader, nebo speedmaster. U posledního jede v rytmu, jak ťukáš.
• Rychlost — platí, když je Tempo nastavené na vlastní. Stejné procento znamená u všech pohybových efektů stejně rychlý pohyb, takže se dají mezi sebou porovnávat.
• Velikost — u pohybu rozmach, kde 100 % je plný rozsah hlavy. U chase určuje, kolik světel svítí zároveň.
• Rozprostření — jestli všechna světla dělají totéž naráz (0 %), nebo se to přes ně přelévá (100 %).
• Směr — dopředu, dozadu, tam a zpět, nebo náhodně.
• V čem — jestli efekt bere skupinu jako jednu řadu, nebo ji rozdělí na sudá a lichá či na poloviny. Rozdělení dá dvě protiběžná vlákna.
• Na čem — efekt umí běžet i jen na části skupiny. Vyber Sudé/Liché nebo díl (1/3, 2/4…) ještě před přidáním efektu; efekt si podvýběr zapamatuje a zbytku skupiny se nedotkne. Nezaměňuj s předchozím bodem: ten říká, jak se efekt rozloží po členech, tenhle kterých členů se vůbec týká.
• Prolínání — jak měkký je přechod mezi kroky. 0 % je tvrdé cvakání, 100 % plynulé přelévání.

Rozprostření je páčka, se kterou stojí za to si nejvíc pohrát. Na nule vypadá efekt jako blikání celého rigu naráz, což je občas přesně to, co chceš. Na sto procentech se vlna přelévá po řadě, což vypadá o třídu líp — a mezi tím je celá škála, kde se dá najít, co sedne k písničce.

Prolínání zase rozhoduje o charakteru: tvrdé cvakání sedí k rychlé muzice, měkké přelévání k pomalé. Když efekt vypadá nervózně a nevíš proč, zkus zvednout prolínání dřív, než začneš ubírat rychlost.

Rychlost a velikost si můžeš vytáhnout na fader a hrát si s nimi během písničky. Efekt tak nemusí být nastavený správně jednou provždy — viz kapitola 8.7.

10.4Efekt v rytmu hudby#

Efekt, který jede vlastním tempem, se s kapelou nikdy netrefí — a rozjížděné blikání vypadá hůř než žádné. Řešení je nechat efekt poslouchat speedmaster, což je společné tempo, které nastavuješ ťukáním.

1. V editoru efektu přepni Tempo na některý ze speedmasterů.
2. Ťukej v rytmu na tlačítko toho speedmasteru v horní liště. Můžeš si ho taky dát na fader nebo na dotykovou dlaždici, ať máš tempo pod prstem tam, kde hraješ.
3. Chceš, aby tempo drželo napevno? Zapni u speedmasteru zámek a nastav BPM ručně.

Jedno tempo přitom řídí libovolné množství efektů naráz. Když tedy máš tři efekty na třech skupinách a všechny poslouchají stejný speedmaster, ťukneš jednou a srovnají se všechny. Právě proto je speedmasterů víc než jeden: můžeš mít jednu partu efektů na taktu a druhou na půltaktu.

Kolik jich chceš, si řekneš sám. Ve výchozím stavu jsou tři, v Nastavení → Speedmastery si počet přepneš na jeden až pět a rovnou jim dáš vlastní jména a výchozí BPM.

Jedno omezení: v editoru efektu i na dotykových dlaždicích si vybereš ze všech speedmasterů, ale volba „zdroj FX rychlosti“ u celé sekvence a akce jejího tlačítka nabízejí jen první tři. Když jedeš na pět, drž ty dva navíc pro efekty a dotykové ovládání.

A když se ti ťukat nechce, program to umí sám. Tlačítko BEAT v horní liště poslouchá zvuk z mikrofonu nebo z linky a tempo ťuká za tebe. U muziky s jasným bicím to funguje překvapivě dobře; u akustického setu se raději spolehni na vlastní prst.

Zámek tempa se hodí u písniček s klikem nebo playbackem, kde je BPM známé. Ťukání se hodí u živé kapely, která tempo přirozeně posouvá.

10.5Zpomalit všechny efekty naráz#

Uprostřed show často chceš stáhnout dynamiku, aniž bys sahal do jednotlivých cue — kapela přejde do pomalejší části a všechno blikání najednou působí přehnaně. Na to je speciální fader FX speed.

1. Dej si na fader speciální funkci FX speed podle kapitoly 9.2.
2. U sekvencí, které má ovládat, nastav Rychlost FX na FX speed — viz kapitola 8.7.
3. Stahováním faderu efekty zpomalují. Nahoře jedou naplno.

Ta druhá věc — nastavení zdroje u sekvencí — je krok, na který se zapomíná. Když ho neuděláš, fader nebude dělat vůbec nic, protože efekty budou dál jet podle hodnoty uložené v cue. Fader totiž nekřičí na všechny efekty v show; ovládá jen ty, které o něm vědí.

Protože jsou FX speed fadery tři, můžeš si efekty rozdělit. Jedním pak zpomalíš jen pohyb hlav, druhým jen blikání předních washů, a každý si žije po svém. U jednoho společného faderu bys musel volit, co obětuješ.

Podobně funguje Global effect size, který ubírá rozmach místo rychlosti. Zmenšit kruhy, které hlavy kreslí, je u pomalejší části často lepší než je zpomalit — pohyb zůstane živý, jen zabírá míň prostoru.

10.6Barevný efekt s tvými barvami#

Duha je hezká, ale málokdy sedí k tomu, co hraje kapela. Efekt Color Change ti dovolí místo automatické duhy střídat konkrétní barvy, které si vybereš — třeba dvě barvy z merch trička kapely nebo tři, které sedí k videu za pódiem.

1. Naber skupinu a naklikej barvy, které má střídat — podrž Ctrl a klikni na několik palet podle kapitoly 5.4.
2. Přidej efekt Color Change.
3. V editoru vyber Zdroj barev. Máš dvě možnosti, viz níž.
4. Nastav Směr — spolu s rychlostí je to hlavní nastavení tohohle efektu.

Směr určuje, jak se barvy po řadě rozloží. Postupně zleva a Postupně zprava posouvají barvy přes světla, řada přitom zůstává pruhovaná. Tam a zpět nechá vlnu na kraji odrazit a vrátit se. Od středu ke krajům barví obě poloviny symetricky. Doplňování zleva a Doplňování zprava fungují jinak: barva se po jednom světle rozlévá a zůstává, a jakmile je řada plná, začne ji od téhož kraje přebarvovat další barva ze sady. Doplňování tam a zpět je totéž, jen každý další průchod jde z opačného kraje — barva se přelévá sem a tam místo aby skákala zpátky na začátek. Zbývají Všechna najednou, Sudá / lichá a Náhodně (každé světlo si barvu losuje samo, takže po rigu skáčou různé barvy).

Směrové režimy se rozjíždějí v čase — každé světlo mění barvu ve svém okamžiku, takže vlna po řadě běží i tehdy, když máš nabrané jen dvě barvy. Kdyby se celá řada přepínala naráz, dvě barvy by u všech směrů vypadaly stejně.

Náhled nad slidery ukazuje přesně to, co pak vyjede ven, takže si režim vyber okem — je to rychlejší než to promýšlet.

Volba zdroje barev je to podstatné. Nabrané barvy znamená, že se do efektu uloží ty barvy, které jsi měl při ukládání nabrané. Jsou tedy pevnou součástí cue a mění se jen tím, že cue přepíšeš. To je správně u naprogramované show, kde má každá písnička svoje barvy.

Barvy z Live znamená, že si efekt vezme ty barvy, které máš zrovna zapnuté v panelu Živě pro tuhle skupinu. Můžeš je pak měnit za běhu, aniž bys sahal do cue — klikneš na jinou dlaždici a efekt začne střídat jiné barvy. Na busking, kde se rozhoduješ podle toho, co kapela zrovna hraje, je to výborný nástroj.

Zkombinuj to s dotykovými dlaždicemi podle kapitoly 11.5. Máš pak jednu cue s efektem a barvy k ní volíš prstem po celý večer.

10.7Efekt jen na části skupiny#

Efekt přes celou skupinu je základ, ale hodně z toho, co vypadá na jevišti zajímavě, vzniká právě tím, že se skupina rozdělí a každá část dělá něco jiného. Program na to nabízí dvě různé cesty.

První cesta jde přes podskupiny. Když je skupina složená z jiných skupin podle kapitoly 4.3, přepínač „Efekt přes skupiny“ určuje, jestli vlna teče přes všechno jako jedna dlouhá řada, nebo běží v každé podskupině zvlášť paralelně. Druhá varianta vypadá úplně jinak — místo jedné vlny přes dvanáct světel máš tři vlny přes čtyři, a všechny jedou naráz.

Druhá cesta jde přes výběr před přidáním efektu. Vybereš Sudé nebo Liché podle kapitoly 4.4 a teprve pak klikneš na předlohu. Efekt pak běží jen na té půlce. Nic ti nebrání pustit na druhou půlku jiný efekt s jiným směrem — a najednou máš na scéně dvě protiběžné vlny, které by se ručně dělaly hodně pracně.

Uvnitř editoru je navíc přepínač V čem, který dělá podobnou věc přímo v efektu: rozdělí skupinu na sudá a lichá nebo na poloviny a nechá je jet protiběžně. Rozdíl proti předchozímu postupu je v tom, že tohle je jeden efekt s dvěma vlákny, ne dva samostatné efekty. Když chceš mít nad každou částí plnou kontrolu, dělej dva efekty; když chceš rychle protiběžnou vlnu, stačí přepínač.

Zkus si na skupině PARů pustit Chase s rozprostřením na 100 % a přepínačem V čem nastaveným na sudá a lichá. Je to jeden z nejlépe vypadajících efektů, které se dají udělat třemi kliky.

10.8Uložit si vlastní předlohu#

Když si efekt doladíš přesně tak, jak ti sedí, škoda by bylo ho mít jen v jedné cue. Vlastní předloha ti dovolí ho vyvolat jedním klikem kdykoli později, stejně jako ty dodané.

1. Dolaď efekt, jak ti vyhovuje — rychlost, rozprostření, prolínání, směr.
2. V programmeru pod editorem klikni Uložit jako novou. Vznikne tvoje vlastní předloha vedle dodaných.
3. Pojmenuj ji podle toho, k čemu ji používáš.

Když naopak chceš přepsat předlohu, ze které efekt vznikl, použij Aktualizovat paletu. Změna se pak propíše i do cue, které z ní čerpají — je to úplně stejný mechanismus jako u barevných a pozičních palet z kapitoly 6.4. Doladíš tedy rychlost jednou a všechny cue, které tenhle efekt používají, se srovnají.

Tenhle rozdíl je potřeba mít v hlavě, protože se snadno splete. „Uložit jako novou“ nechá existující cue být a vytvoří novou položku. „Aktualizovat paletu“ sáhne do všeho, co z předlohy vzniklo. První je bezpečnější, druhé je mocnější.

Vlastní předlohy jsou součástí souboru show. Když si postavíš dobrou sadu efektů, zkopíruj si show jako šablonu pro příští projekt — začneš od hotového místo od nuly.

11.1K čemu Živě je#

Fadery jsou skvělé na plynulé ubírání, ale mizerné na rychlé přepínání barev. Když chceš uprostřed písničky přebarvit rig z modré na jantarovou, nechceš tahat fader — chceš ťuknout na velké tlačítko. Přesně na to je Živě.

Živě je plocha, kterou si sám poskládáš z dlaždic. Každou dlaždici si obarvíš, pojmenuješ a natáhneš, jak velkou ji chceš mít, takže výsledek je pult ušitý na míru tomu, jak hraješ. Dá se ovládat prstem na dotykovém displeji i myší na obyčejném notebooku.

Klíčová vlastnost je, že co zapneš, to drží, dokud to sám nevypneš. Není to spouštění jednorázových akcí, ale zapínání stavů. Ťukneš na modrou a modrá zůstane, dokud neťukneš na jinou barvu nebo dokud nedáš CLEAR. Právě proto je Živě jako dělané na večery, kdy hraješ bez připravené show a skládáš ji za běhu.

Součástí demo show je hotová stránka Živě, na které si to můžeš osahat bez toho, abys cokoli stavěl. Načteš ji podle kapitoly 1.4.

11.2Postavit si stránku Živě#

Stavba stránky probíhá v editačním režimu, který zapneš a vypneš jedním tlačítkem. Dokud je zapnutý, klikáním dlaždice upravuješ místo toho, abys je spouštěl — nemůže se ti tedy stát, že si při stavbě rozsvítíš jeviště.

1. Přepni se na záložku Živě a zapni edit.
2. Přidej dlaždici a vyber, co má dělat — podrobný přehled je v kapitole 11.3.
3. Nastav chování: spustit, držet jen při doteku, přepínat, nebo záblesk. Viz kapitola 11.4.
4. Natáhni si velikost a pozici dlaždice a dej jí barvu a název podle sebe.
5. Vypni edit a klikej.

Velikost dlaždice není kosmetika. Věci, které mačkáš často a rychle, si udělej velké — během písničky potmě netrefíš malý čtvereček. Věci, které používáš zřídka, můžou být drobné a někde stranou. Rozvržení podle četnosti použití je jediné rozvržení, které během show opravdu funguje.

Podobně u barev: dej barevným dlaždicím tu barvu, kterou zapínají. Zní to triviálně, ale je to rozdíl mezi tím, jestli sáhneš na modrou očima nebo hledáním nápisu.

Nestav si stránku dopředu na celý večer. Postav si základ, odehraj jednu zkoušku a pak dodělej to, po čem jsi během ní sahal a nenašel to.

Cue nemusíš nejdřív ukládat do knihovny: zapni REC a ťukni na prázdnou buňku — z programmeru vznikne nová cue rovnou v dlaždici a ta dostane chování Přepínat (ON-OFF). V pravém horním rohu dlaždice pak vidíš číslo cue (např. C005), vlevo nahoře typ dlaždice (C/S/F), a u dlaždice se zábleskem symbol blesku.

Tlačítko není jediná možnost

Dlaždice má dvě nezávislé vlastnosti: Funkce říká, co ovládá, a Prvek říká, jak vypadá a jak se s ní zachází. Většina lidí nikdy nesáhne dál než na tlačítko — a přijde tím o dvě užitečné věci.

• Tlačítko — výchozí podoba, mačká se.
• Fader svislý a Fader vodorovný — místo tlačítka dostaneš fader, kterým plynule reguluješ úroveň. Svislý je na prst přirozenější, vodorovný se hodí do úzkého pruhu na kraji stránky.
• Text (popisek) — nápis, který nic neovládá a na dotek nereaguje. Slouží k popisu plochy.

Volba Prvek se nabízí jen tam, kde dává smysl — u cue, sekvence, grand masteru a intenzity skupiny. Banka palet, samostatná paleta, cue plocha a speciály jako CLEAR mají podobu pevnou a rozbalovátko u nich neuvidíš. U grand masteru a intenzity skupiny je navíc fader výchozí volbou, protože tam je tlačítko k ničemu.

Fader je jediný způsob, jak si do panelu Živě dostat plynulé ubírání. Velký svislý fader pro celkovou intenzitu nebo pro tu jednu skupinu, která ti pokaždé přeplácne zpěváka, se na tabletu ovládá líp než hmatání po fyzickém pultu potmě. Co která z těch funkcí dělá, je v kapitole 12.3 a kapitole 12.4.

Text je naopak čistě orientační a je to nejlevnější způsob, jak z chaotické plochy udělat čitelný pult. Text se píše do pole Vlastní název, barvu bere z pole Barva dlaždice a velikost písma si nastavíš zvlášť — od drobného až po nadpis přes celou šířku stránky. U textového prvku se volba Funkce vůbec nenabízí, protože žádnou nemá.

Udělej si nad každým sloupcem barev popisek s názvem skupiny a mezi bloky vodorovný pruh s nadpisem. Během písničky nečteš názvy dlaždic — orientuješ se podle bloků, a ty musí jít poznat na první pohled.

11.3Typy dlaždic#

Dlaždice může dělat deset různých věcí a mezi nimi je pokryté všechno, co se během show potřebuje rychle. Vybíráš při zakládání dlaždice.

• Spustit cue nebo sekvenci — totéž, co dělá fader s tlačítkem, jen jedním ťuknutím.
• Cue plocha sekvence — jedna dlaždice, která se rozloží na všechny cue sekvence. Místo zakládání osmi dlaždic dáš jednu.
• Zapnout paletu na skupinu — nejpoužívanější typ. Dlaždice drží dvojici „tahle barva na tuhle skupinu“.
• Banka palet — dlaždice pro dvojici skupina + typ palety. Nabídne všechny palety toho typu naráz a roste s knihovnou, takže se ti stránka nezaplní jednotlivými barvami.
• Intenzita skupiny — dlaždicová obdoba Group intensity faderu.
• Grand master — celková intenzita show.
• Ťukat tempo — TAP pro speedmaster přímo pod prstem.
• CLEAR — vyčistí programmer a zhasne zapnuté dlaždice.
• RELEASE — vypne všechno podle kapitoly 12.2.

Dlaždice typu paleta je ta, kolem které se točí celý busking. Drží v sobě dvojici paleta plus skupina, takže jedna dlaždice znamená „modrá na přední wash“ a druhá „modrá na hlavy“. Ta samá paleta se tedy může objevit na několika dlaždicích pro různé skupiny a každá se zapíná samostatně.

CLEAR na dlaždici je podceňovaná věc. Když se ti během večera nasčítá deset zapnutých barev a ztratíš přehled, jedno ťuknutí to všechno smete a začínáš z čistého. Dej si ho někam, kde ho najdeš i ve stresu.

Banka palet — jedna dlaždice místo dvaceti

Barevná dlaždice drží jednu barvu pro jednu skupinu. To je skvělé, dokud jich nemáš dvacet — a pak stránku přestavuješ pokaždé, když si uložíš novou paletu. Banka řeší přesně tohle: řekneš jí skupinu a typ palet a ona si zbytek zjistí sama.

1. V edit režimu přidej dlaždici a jako funkci vyber Banka palet (skupina + typ).
2. V poli Typ palet v bance zvol Barvy, Pozice, Beam nebo Efekty.
3. Vyber skupinu, na kterou má banka platit.
4. Roztáhni dlaždici přes tolik buněk, kolik palet chceš vidět. Kolik se jich vejde, tolik se jich zobrazí.
5. Vypni edit. Místo jedné dlaždice je tam mřížka palet — a každá funguje jako samostatné tlačítko.

Banka nabízí jen palety, které svítidla té skupiny umí použít. Do banky barev nad skupinou s barevným kolečkem se nedostane paleta postavená na míchání RGB a naopak. Nemusíš tedy hlídat, co kam patří — nesmyslné kombinace se prostě neobjeví.

Když si později uložíš novou barvu, dlaždice v bance přibude sama. To je hlavní důvod, proč se banky vyplatí: postavíš stránku jednou a knihovna ti ji doplňuje sama, dokud se plocha nezaplní.

Když některou paletu na téhle konkrétní bance vidět nechceš, rozbal v editoru Zobrazit palety a odškrtni ji. Platí to jen pro tuhle jednu banku, jiných se to netýká.

U bank barev a pozic se navíc nastavuje Fade a Přejezd — tedy jestli hodnota naskočí všem najednou, nebo postupně zleva, zprava, od středu či náhodně. U beamu a efektů tahle volba není, protože gobo ani prism se prolínat nedají. Jak se postup počítá, je v kapitole 7.4.

Efektová banka má navíc filtr Které efekty (všechny / jen intenzita / jen pohyb / jen barva) a jako první dlaždici ✕, kterou efekty na té skupině zase vypneš. U barev tuhle dlaždici nepotřebuješ, protože barvy mají paletu Default; efekty žádný takový návrat nemají.

Cue plocha sekvence — celá sekvence pod prsty

Tenhle typ ti rozloží sekvenci na plochu, kde každá cue má vlastní tlačítko. Nemusíš tedy listovat GO tlačítkem a doufat, že jsi na správném místě — vidíš všechny cue a skočíš přímo na tu, kterou chceš.

1. Přidej dlaždici a jako funkci vyber Cue plocha sekvence.
2. Vyber sekvenci.
3. Roztáhni prvek přes tolik buněk, kolik má sekvence cue — a jednu navíc na hlavičku.
4. Vypni edit a klikej. Zvýrazněné tlačítko ti ukazuje, která cue právě hraje.

První dlaždice plochy je hlavička s názvem sekvence a klik na ni sekvenci vypne. Zbylá tlačítka jsou jednotlivé cue v pořadí, jak jsou v sekvenci poskládané. Kliknutí nepustí sekvenci od začátku, ale rovnou tu konkrétní cue.

Když do sekvence později cue přidáš nebo ubereš, plocha se přeskládá sama. Cue, které se do vymezeného obdélníku nevejdou, se ale nezobrazí — tam si prvek musíš zvětšit ručně.

Stejně se zachová i obyčejná dlaždice typu sekvence, když ji roztáhneš přes víc buněk. Sekvence velikosti 1×1 zůstává klasické GO tlačítko; jakmile ji zvětšíš, rozpadne se na cue plochu. Neplatí to pro fadery — ty zabírají víc buněk přirozeně a rozkládat se nesmějí.

Cue plocha je nejrychlejší způsob, jak odehrát písničku, u které nevíš, kdy přijde který díl. Nemusíš mačkat GO ve správný okamžik — prostě skočíš na refrén, až kapela na refrén dojde.

11.4Chování dlaždice#

Kromě toho, co dlaždice dělá, se nastavuje ještě jak to dělá — tedy co se stane při doteku a co po jeho puštění. Na výběr jsou čtyři varianty a každá se hodí na něco jiného.

• Spustit — jedno ťuknutí akci provede a tím to končí. Na GO a jednorázové věci.
• Držet jen při doteku — akce platí, dokud držíš prst. Na krátké zásahy, které mají hned skončit.
• Přepínat — první ťuknutí zapne, druhé vypne. Tohle je výchozí chování barevných dlaždic a to, co dělá z Živě nástroj na skládání looků.
• Záblesk — rozsvítí naplno, dokud držíš. Na blindery a hity.

Rozdíl mezi „držet jen při doteku“ a „záblesk“ je jemný, ale praktický. Držení respektuje úroveň a přechody, které má obsah nastavené. Záblesk jde rovnou naplno bez ohledu na to, co je uložené — je to tvrdá věc na tvrdé momenty.

Přepínání je varianta, kterou budeš používat nejčastěji, protože právě ta dělá z dotykové obrazovky pult, na kterém se dá skládat. Zapneš modrou na washe, přidáš jantarovou na hlavy, přihodíš blikačku na zadní stěnu — a všechno to zůstane zapnuté, dokud to nesundáš.

U dlaždic, které zapínáš a vypínáš, se vyplatí mít dobře viditelný stav. Barevná dlaždice se zapnutím rozsvítí, takže na plochu koukneš a hned víš, co je aktivní.

11.5Barevné dlaždice#

Barevné dlaždice jsou nejužitečnější věc na celé dotykové obrazovce a stojí za to si je postavit, i kdybys nic dalšího z Živě nepoužíval. Umožní ti přebarvit kteroukoli skupinu jedním ťuknutím kdykoli během písničky.

1. Přidej dlaždici typu paleta a vyber barevnou paletu plus skupinu, na kterou má platit.
2. Klepnutím se barva zapne rovnou na výstup a drží.
3. Klepnutím na jinou barvu té samé skupiny se barva prohodí — nemusíš tu první vypínat.
4. Vypneš ji dalším klepnutím na tu samou dlaždici, nebo hromadně tlačítkem CLEAR.

To automatické prohazování v rámci skupiny je detail, který dělá velký rozdíl v použitelnosti. Nemusíš přemýšlet nad tím, co je zapnuté — prostě ťukneš na barvu, kterou chceš, a předchozí zhasne. Rig přebarvíš stejně rychle, jako bys ho přebarvoval na velkém pultu.

Zapnuté barvy navíc umí přebírat efekt Color Change, když má Zdroj barev nastavený na „Barvy z Live“ podle kapitoly 10.6. Postavíš si tedy jednu cue s barevným efektem a barvy, které v ní přejíždějí, volíš prstem za běhu. Tohle je nejsilnější kombinace, kterou program na busking nabízí.

Udělej si pro každou hlavní skupinu řadu čtyř až šesti barev pod sebou. Plocha pak vypadá jako mřížka, kde sloupce jsou skupiny a řádky barvy — a orientuješ se v ní poslepu.

11.6Zamknout pult#

Dotyková obrazovka má jednu nevýhodu: reaguje na cokoli, co se jí dotkne. Když jdeš na záchod, utíráš displej nebo pult stěhuješ, stačí jeden náhodný dotek a jeviště zčervená. Proto je v programu zámek.

1. Zmáčkni Ctrl+L, nebo klikni na tlačítko zámku.
2. Ovládání je zamčené, ale show hraje dál — sekvence běží, efekty jedou, timecode pokračuje.
3. Odemkne se podržením tlačítka, takže náhodné ťuknutí zámek nesundá.

Podstatné je, že zamčení není zastavení. Show pokračuje úplně stejně, jen do ní nikdo nešťouchne. Můžeš tedy pult zamknout uprostřed písničky a klidně odejít, pokud si jsi jistý, že se do konce nic měnit nemá.

V praxi se zámek nejvíc hodí v přestávkách, při stěhování a všude, kde je pult v dosahu lidí. Na festivalu, kde se u stolu střídají technici tří kapel, je to rozdíl mezi klidem a nervozitou.

Zamkni pult vždycky, než odejdeš od stolu. Trvá to vteřinu a ušetří ti to situaci, kdy někdo opře o displej loket zrovna v tichém místě.

11.7Preset — připravit další scénu, aniž by šla ven#

Tohle je klasika velkých pultů, které mívají dvě scény vedle sebe: jedna svítí a na té druhé si mezitím stavíš, co přijde po ní. Až je připraveno, GO je prohodí. V programu se tomu říká preset a Živě má proto dva režimy nad úplně stejným rozložením dlaždic — v ŽIVĚ jde ťuknutí rovnou na jeviště, v PRESETU nikam.

1. V hlavičce Živě zmáčkni PRESET. Naskočí výrazný pruh „PŘIPRAVUJI SCÉNU — na výstup nejde nic“, aby se to nedalo splést s ostrým provozem.
2. Preset startuje jako kopie toho, co právě svítí. Dlaždice ukazují živou scénu a ty ji jen měníš — nezačínáš od černé.
3. Klikej normálně: barvy, palety, cue, sekvence, fadery. Dlaždice reagují a ukazují, jak bude scéna vypadat, ale na výstupu se nemění vůbec nic.
4. GO — připravená scéna jde ven a panel se vrátí do ŽIVĚ (preset se stal živou scénou). Co bylo nachystané ke spuštění, se spustí; co jsi vypnul, se zastaví.
5. Rozmyslel sis to? ŽIVĚ tě vrátí zpátky a přípravu zahodí — ven nikdy nešla, takže není co uklízet.

Tlačítkem ↺ dle živé přípravu přenačteš podle aktuálního stavu jeviště a stavíš znovu. Hodí se, když se ti živá scéna mezitím posunula — doběhl chase, kolega sáhl na pult — a ty chceš, aby se příprava opírala o to, co reálně svítí, ne o stav starý pět minut.

Fade GO říká, jak se scéna prohodí. Nula znamená okamžitě, jinak scéna přejede zadaným časem. Platí pro celou scénu a přepíše fade jednotlivých dlaždic — smyslem je, aby přechod vypadal jako jeden pohyb, ne jako patnáct nezávislých přejezdů.

Parametry, které se z principu nedají prolínat — barevné kolo, gobo, prism — přepnou skokem i s nenulovým časem. Není to chyba nastavení: kolečko se prostě musí otočit a mezipoloha žádnou použitelnou barvu nedává. U svítidel s mícháním barev (RGB, CMY) přejezd proběhne plynule.

Preset odkládá obsah scény: cue, sekvence, palety a polohy faderů. Servisní akce se záměrně neodkládají — TAP tempo a CLEAR programmeru fungují okamžitě, protože odložený tap tempa nedává smysl. RELEASE si preset naopak zapamatuje a provede ho jako první krok GO, takže jde připravit i postup „nejdřív všechno pustit a pak najet nový look“.

Nepleť si preset s BLIND. Blind je náhled programmeru — stavíš v něm cue mimo výstup. Preset je scéna panelu Živě, tedy druhá předvolba, kterou pustíš tlačítkem GO.

V praxi je to nejvíc znát mezi písničkami. Během doznívající skladby si naklikáš look na tu další — barvy, sekvenci, intenzity — zkontroluješ, že sedí, a v pauze dáš GO. Nikdo nevidí, jak scénu skládáš, a ty nemusíš stíhat všechno naráz v okamžiku, kdy začne hrát kapela.

12.1Základní jízda#

Hraní stojí na třech věcech, které se během večera střídají. Fadery vytahuješ podle toho, co má svítit, a tlačítkem GO listuješ cue v sekvencích. Dotykové dlaždice používáš na barvy a rychlé zásahy. A grand master v horní liště škáluje celkovou intenzitu, když je toho moc nebo málo.

Užitečný návyk je sledovat, co právě hraje. V záložce Sekvence poznáš běžící sekvenci podle zeleného rámečku, takže když nevíš, odkud se který světelný stav bere, máš odpověď na jeden pohled. U vrstvené show, kde jede pět věcí naráz, je to k nezaplacení.

Rytmus práce během písničky vypadá typicky takhle: na začátku vytáhneš fader se sekvencí písničky, během ní mačkáš GO na předělech a mezi tím doostřuješ dotykovými dlaždicemi a intenzitami skupin. Na konci fader stáhneš a přepneš na další.

Nic z toho nemusíš mít naprogramované dopředu. Program je stavěný tak, aby se dal odehrát i celý večer z faderů a dlaždic, bez jediné připravené sekvence — a spousta lidí to tak dělá.

Před akcí si projeď celou show od začátku do konce. Deset minut zkoušky odhalí víc problémů než hodina koukání do nastavení.

12.2BLACKOUT, DBO a RELEASE#

Tohle jsou tři tlačítka ve svislé liště po levé straně, která vypadají podobně, ale dělají něco úplně jiného. Splést si je uprostřed show je nepříjemné, takže je dobré rozdíl znát dřív, než ho budeš potřebovat.

BLACKOUT jen zhasne intenzity. Všechno ostatní běží dál — sekvence pokračují, efekty jedou, timecode tiká. Když blackout vypneš, cue se vrátí přesně tam, kde byla, jako by se nic nestalo. Používá se na okamžité zatmění mezi písničkami nebo na dramatický efekt.

RELEASE naopak opravdu vypne zdroje: zastaví sekvence, stáhne fadery, zhasne dotykové dlaždice a vyčistí programmer. Je to úklid celého pultu do klidového stavu. Používá se na konec písničky nebo ve chvíli, kdy ztratíš přehled a chceš začít z čistého.

S čím ale RELEASE nehýbe, jsou skupinové intenzitní fadery (submastery). Ty zůstanou přesně tam, kam jsi je dal — je to ruční ovladač jako submaster na analogovém pultu a panik tlačítko ti ho nemá přehodit, natož vyjet nahoru. Když ti tedy po RELEASE nějaká skupina nesvítí ani po najetí cue, koukni na její fader, jestli není dole.

Vedle BLACKOUTu je ještě třetí tlačítko, ◐ DBO (drž), a to je blackout na jedno použití. Nedrží stav: dokud ho držíš, je tma, a jakmile ho pustíš, cue se vrátí přesně tam, kde byla. Nemusíš tedy mačkat dvakrát a nehrozí, že ti zapnutý blackout uteče z hlavy.

Používá se na krátká zatmění, která patří do hudby — díra před posledním refrénem, střih mezi dvěma obrazy, uzávěr na konci písničky. Ručně to samé udělat blackoutem znamená trefit dva stisky místo jednoho, a ten druhý se špatně trefuje.

Zhasíná úplně stejně jako BLACKOUT, protože je to tentýž mechanismus, jen jinak ovládaný. Sekvence a efekty pod ním běží dál a skupiny se zaškrtnutým „Ignorovat Master intenzity“ zůstanou svítit — na hazer nebo pracovní světlo tedy nesáhne. Zaparkovaná pozice hlavy taky zůstane.

A ještě jedna praktická věc: kdyby ti myš při držení sjela z tlačítka nebo ti okno uteklo přes Alt+Tab, DBO se samo pustí. Zaseknutá tma na jevišti tedy nehrozí.

Rozdíl si zapamatuj takhle: BLACKOUT je pauza, DBO je mrknutí, RELEASE je restart. Po blackoutu pokračuješ tam, kde jsi přestal. Po RELEASE začínáš znovu.

Na dotykové obrazovce se DBO snadno splete s BLACKOUTem — obě tlačítka jsou pod sebou a obě dělají tmu. Proto je DBO odsazené a má jinou ikonu. Rozdíl je zásadní: minutí prstem znamená místo krátkého zatmění trvale zhasnuté jeviště.

DBO si můžeš dát na tlačítko externí konzole nebo na pad Launchpadu — v seznamu funkcí je jako DBO (drž = tma) a chová se stejně, tedy drž a pusť. Ovládá se i přes OSC adresou /tomic/dbo.

Sekvence označené „Ignorovat RELEASE“ hrají dál — hazer ani pracovní světlo tím nezhasneš. To je záměrné a popsané v kapitole 8.6.

12.3Hlavní intenzita#

Grand master v horní liště škáluje celkovou intenzitu show. Je to poslední článek řetězu — všechno, co jde ven do světel, se ještě vynásobí jeho úrovní. Když ho stáhneš na polovinu, celá show svítí na polovinu.

Hodí se hlavně ve dvou situacích. První je, když je show celkově přesvícená a nechceš přeprogramovávat cue — stáhneš master o dvacet procent a je klid. Druhá je pomalé zatmívání na konci, které se ručním stažením masteru udělá o poznání muzikálněji než skokovým blackoutem.

Grand master ale nedělá blackout, i když je stažený na nulu. Rozdíl je v tom, že blackout je stav, který se dá vypnout jedním tlačítkem a vrátí cue přesně tam, kde byla; stažený master je prostě stažený fader, který musíš vytáhnout zpátky ručně. Na okamžité zatmění je tedy BLACKOUT správný nástroj.

Stažený grand master je zároveň nejčastější důvod, proč lidem po zapnutí programu nic nesvítí. Když všechno vypadá správně, výstup jede a přesto je tma, koukni nahoru — a taky do kapitoly 12.6.

Sekvence s volbou „Ignorovat hlavní intenzitu“ grand master nestáhne. Používá se u pracovního světla; u čehokoli jiného tě to jen zaskočí.

12.4Rychle ubrat jedné skupině#

Nejčastější zásah během živé show není spuštění cue, ale doladění intenzity jedné skupiny. Zpěvák je přesvícený, zadní stěna přebíjí kapelu, blindery jsou moc. Na to je funkce Group intensity a stojí za to jí věnovat pár faderů.

1. Dej si na fader nebo na dotykovou dlaždici funkci Group intensity a vyber skupinu.
2. Stahováním ubíráš té skupině bez ohledu na to, co ji zrovna řídí.

Ta poslední věta je celý smysl. Nemusíš zjišťovat, ze které cue se to světlo bere, ani hledat, který fader ho drží. Vezmeš fader skupiny a ubereš — funguje to nad vším, co v show běží.

Fader má navíc příjemnou vlastnost: když skupina zrovna nic nehraje, rozsvítí ji sám. Slouží tedy nejen jako brzda, ale i jako rychlý způsob, jak něco přisvítit. A když na skupině běží efekt, funguje jako strop — světla dál blikají, jen slaběji.

Výjimky jsou dvě. První jsou cue s volbou „Ignorovat group intensity“ z kapitoly 7.7. Druhá jsou celé sekvence se zaškrtnutým „Ignorovat hlavní intenzitu“ podle kapitoly 8.6 — ty fader skupiny nestáhne taky. Obojí používej střídmě, ať pak během show nehádáš, proč zrovna tohle světlo neposlouchá.

Věnuj Group intensity faderům tři nejexponovanější skupiny — typicky přední wash, hlavy a zadní bar. Nic jiného ti během večera neušetří tolik nervů.

12.5Zásahy do běžící show#

I dobře naprogramovaná show potřebuje během večera zásahy. Kapela přidá sólo, které v setlistu nebylo, publikum reaguje jinak, než jsi čekal, nebo prostě chceš přidat něco navíc. Program je stavěný tak, aby se do běžící show dalo sahat bez rizika, že ji rozbiješ.

Nejjednodušší zásah je naběrání světel do programmeru. Cokoli nastavíš, přebije běžící show okamžitě a drží se nad ní, dokud nedáš CLEAR. Můžeš si tedy vzít hlavy a poslat je jinam přímo uprostřed písničky, aniž bys sahal na cue. Po CLEAR se všechno vrátí, jak bylo.

Druhý zásah jsou dotykové dlaždice. Přidat barvu na skupinu ťuknutím je nejrychlejší způsob, jak reagovat na to, co se děje, a nic to nemění napořád — zapnuté dlaždice zhasneš dalším ťuknutím nebo CLEAR.

A když si chceš během show nachystat další cue, aniž by to bylo vidět, použij BLIND podle kapitoly 5.7. Postavíš cue, uložíš ji, vypneš BLIND a nikdo si ničeho nevšiml.

Zásah do programmeru je dočasný a po CLEAR zmizí. Když chceš změnu zachovat i pro příště, musíš ji uložit — jinak ji večer skončí a ráno po ní nic nezbyde.

12.6Zasekla se mi světla#

Dřív nebo později přijde okamžik, kdy se světla chovají nesmyslně a ty nemáš čas přemýšlet proč. Tenhle postup projdi odshora dolů — pokrývá skoro všechny případy a trvá půl minuty.

1. Zkontroluj, jestli nesvítí indikátor BLIND nebo BLACKOUT. Obojí je stav, který vypadá jako porucha, a obojí se vypíná jedním klikem.
2. Podívej se do záložky Zaparkované. Zaparkované kanály drží hodnotu natvrdo a nepřebije je nic ze show — ani cue, ani fader, ani RELEASE. (Blackout a grand master nad parkováním naopak stojí, viz kapitola 3.10 — proto je bod 1 dřív než tenhle.)
3. Zkontroluj grand master. Stažený master znamená tmu, i když je všechno ostatní v pořádku.
4. Dej CLEAR, který vyčistí programmer, a pak RELEASE, který vypne zdroje. V tomhle pořadí. Pult se vrátí do klidu a můžeš začít znovu.

Nejčastější viník je programmer, na který se zapomnělo. Rozprogramuješ si cue, přepneš se jinam a divíš se, že show vypadá pořád stejně — programmer totiž přebíjí všechno ostatní a nikdo ho nevyčistil. CLEAR to vyřeší.

Druhý nejčastější viník je zapnutý BLIND. Nastavuješ hodnoty, na scéně je ticho a všechno vypadá rozbitě, přitom je jen odpojený programmer od výstupu. Indikátor to ukazuje, ale v šeru si ho člověk snadno nevšimne.

Když se jeviště chová divně a ne tmavě — hlavy poskakují, barvy blikají bez důvodu — problém obvykle není v programu. Zkontroluj, jestli DMX nejede po Wi-Fi, a jestli do stejných světel nevysílá i jiný pult. Podrobně v kapitole 14.

Zapamatuj si pořadí CLEAR, pak RELEASE. Je to nejrychlejší cesta z jakéhokoli zmatku zpátky do stavu, ze kterého se dá hrát.

12.7Show na malém notebooku#

Program je stavěný tak, aby se dal ovládat i na obyčejném čtrnáctipalcovém notebooku, ale výchozí nastavení počítá s větším displejem. Pár úprav udělá rozdíl mezi „nevejde se to“ a „hraje se na tom pohodlně“.

• Všechno je moc velké — v Nastavení → Rozhraní si nastav měřítko. Automatické většinou stačí, ale na malém notebooku pomůže sundat ho na 80 %. Rozsah je 60 až 150 %.
• Nevejde se spodní lišta faderů — v témže nastavení ji můžeš skrýt. Fadery zůstanou dostupné v záložce Fadery, jen nebudou pořád na očích.
• Svítí na mě slunce — zapni venkovní režim, což je kontrastní téma pro denní světlo. Na open-air je to rozdíl mezi viděním a hádáním.
• Nevidím potmě — Dark stage zvětší písmo pro čtení v šeru.
• Mám dva monitory — Soubor → druhá obrazovka otevře stejné okno na druhém monitoru s vlastní záložkou. Můžeš mít patch na jednom a fadery na druhém.
• Celá obrazovka — F11 přepíná a získá ti pár desítek pixelů navíc.

Na výkon se ohlížet nemusíš. Výstup do světel běží nezávisle na obrazovce, takže světla nezaškubou, ani když v aplikaci zrovna klikáš, a program si vystačí i s pět let starým kancelářským notebookem. Omezení je čistě v tom, kolik se toho vejde na displej.

Když hraješ pravidelně na malém stroji, vyplatí se postavit show s tím počítat: méně faderů na stránce, víc práce z dotykové obrazovky, větší dlaždice. Show, která se dobře hraje na dvou monitorech, se na jednom malém displeji hrát nemusí.

Nastavení rozhraní je uložené v programu, ne v show. Když si tedy show přeneseš na jiný počítač, měřítko si tam nastavíš znovu podle jeho displeje.

13.1Kdy se timecode hodí#

Většinu klubových show odehraješ ručně a je to tak správně: kapela dýchá, refrén přijde jednou o vteřinu dřív a jednou o vteřinu později, a živý osvětlovač se tomu přizpůsobí. Jsou ale situace, kdy se ruční hraní stane nevýhodou — a tam nastupuje timecode.

První případ je show puštěná ze záznamu. Když kapela hraje na playback, tanečníci mají hotovou choreografii nebo se pouští video, je hudba pokaždé úplně stejná. Ruční odbavování v takové situaci nic nepřidá, jenom může něco pokazit — a to při desátém odehrání večera, kdy už člověk není tak ostrý.

Druhý případ je show, kterou nikdo neodbavuje. Módní přehlídka, firemní prezentace, výstava nebo instalace, kde má osvětlení jet od rána do večera samo dokola. Někdo to musí ráno pustit a večer vypnout, jinak už do toho nikdo nesahá.

Třetí případ je hodně hustá show, kde by ruční odbavení bylo fyzicky nemožné. Když má v refrénu naskočit patnáct zásahů během osmi vteřin, nezvládneš je zmáčknout včas ani při nejlepší vůli. Zapíšeš je do playlistu a odbavíš je všechny jedním GO.

Timecode a ruční hraní se nevylučují. Nejčastěji se používá kombinace: playlist odbaví hustá místa, ty si necháš ruční kontrolu nad začátky písniček. Jak na to, je v kapitole 13.5.

13.2Nahrát si show naživo#

Nejrychlejší cesta k hotovému playlistu nevede přes psaní časů. Vede přes to, že si show jednou odehraješ ručně a program si to zapíše za tebe. Je to o řád pohodlnější než počítat vteřiny nad papírem a výsledek je přesnější, protože ti pod rukama hraje skutečná hudba.

1. Přepni se na záložku Timecode.
2. Zapni nahrávání tlačítkem REC a spusť časomíru. Zároveň si pusť skladbu, na kterou show stavíš.
3. Odehraj celou show tak, jak ji chceš mít: mačkej GO, tahej fadery, klikej dotykové dlaždice. Program si zapisuje každý tvůj zásah i s časem, kdy nastal.
4. Až skladba dohraje, vypni REC. V seznamu máš teď řádky s časy — přesně to, co jsi udělal.
5. Projdi si je a dolaď. Časy se dají přepsat na desetiny vteřiny, řádky se dají přejmenovat, smazat nebo přidat.

Ta poslední fáze je důležitá, protože nahrávka bude nutně o kousek pozadu. Lidská reakce trvá dvě až tři desetiny vteřiny, takže každý zásah je zapsaný o něco později, než jsi ho ve skutečnosti chtěl. U pomalých přejezdů to nikdo nepozná, u tvrdého zásahu na první dobu ano — takovým řádkům uber dvě až tři desetiny a sedne to.

Nahrát si nemusíš celou show naráz. Klidně nahraj jednu písničku, dolaď ji, pak zapni REC znovu a přidej další. Nahrávání nemaže, co už v playlistu je — jen přidává další řádky.

Než začneš nahrávat, měj hotové cue, sekvence a fadery. Nahrávání zapisuje příkazy, ne obsah — a když budeš cue předělávat potom, budeš muset playlist opravovat.

13.3Napsat playlist ručně#

Ruční psaní se hodí tam, kde přesně víš, co má kdy nastat: máš od kapely rozpis, počítáš takty, nebo jenom dodatečně doplňuješ jeden zapomenutý zásah do jinak nahraného playlistu.

1. V záložce Timecode zapni editaci a klikni na +, čímž přidáš nový řádek.
2. Napiš čas ve formátu mm:ss.d — tedy minuty, vteřiny a desetiny. Řádek se sám nepřeřadí — zůstane tam, kam ho tlačítko + vložilo, tedy na konci.
3. Až budeš mít časy napsané, klikni na ↓ dle času. Tím se pořadí srovná.
4. Teď příkaz. Nemusíš ho psát zpaměti: vpravo je vyhledávací pole, do kterého napíšeš název cue, sekvence nebo faderu, a klikneš na výsledek. Příkaz se doplní na řádek sám.
5. Pojmenuj si řádek popisem, kterému rozumíš — třeba „refrén 1“ nebo „zhasnout po sóle“. Při ladění se v tom pak orientuješ mnohem líp než v číslech cue.
6. Vypni editaci a zkus playlist přehrát.

Pole pro vyhledávání příkazu je hlavní ochrana proti překlepům, a proto ho používej i tehdy, když jméno cue znáš. Když totiž příkaz nesedí — protože jsi udělal překlep nebo protože jsi cíl mezitím smazal — objeví se u řádku červený vykřičník. Řádek s vykřičníkem se při přehrávání prostě neprovede a na scéně se nic nestane.

Naopak řádek, který je v pořádku, ukazuje barevný chip s názvem cíle. Před akcí si vždycky celý playlist projeď očima a zkontroluj, že tam žádný vykřičník není. Je to práce na deset vteřin a ušetří ti to jeden trapný okamžik.

Proč na tom pořadí tak záleží: přehrávání jde po pořadí v seznamu, ne podle času. Řádek s časem 1:30 zapsaný až za řádkem 3:00 se proto odbaví až po něm — tedy pozdě, nebo vůbec. Nahrávání přes REC řadí samo, tam se o to starat nemusíš; ruční + i ⏺ Zachytit čas ale vkládají podle toho, kde zrovna stojíš, takže po ručních úpravách vždycky klikni na ↓ dle času.

Playlist se odkazuje na cue a sekvence jménem a číslem, ne kopií jejich obsahu. Když cue předěláš, playlist ji odbaví v nové podobě — nemusíš nic přepisovat. Když ji ale smažeš, řádek osiří.

13.4Jak se píšou příkazy#

Vyhledávací pole z předchozí kapitoly ti příkaz složí samo, takže tuhle část znát nemusíš. Hodí se ale, když chceš na řádek dát něco, co se přes hledání nenabízí — globální regulátor, intenzitu skupiny nebo barvu jen na sudá světla. Příkaz je krátký text; na jednom řádku jich může být víc oddělených čárkou a provedou se naráz.

Základní tvar je cíl / úroveň % / fade v s. Úroveň i fade jsou nepovinné: C12 pustí cue jejími vlastními hodnotami, C12/50 na poloviční intenzitu, C12/50/3 na polovinu s třísekundovým nájezdem. Fade řídí jen intenzitu — barvy a pozice najedou svým fadem uloženým v cue.

Barevný příkaz umí zamířit i jen na část skupiny. Za slug skupiny přidáš dvojtečku a paritu: cervena@spots:even (sudá), :odd (lichá), :half1 a :half2 (první a druhá polovina). Na jednom řádku tak dáš jednu barvu na sudá a jinou na lichá světla té samé skupiny.

Klíčová slova se píšou anglicky (even, odd, half1, half2, stejně jako GM, CLEAR nebo FXSPEED). České tvary sude / liche program taky rozezná, ale drž se anglických, ať playlist přečte kdokoli.

Místo čísla smíš všude psát unikátní název (slug) cíle: wash-leva/100/2 nebo refren@spots. Cue, sekvence i fadery volané z timecode poznáš podle odznaku timecode na jejich dlaždici. Když cíl přejmenuješ, příkazy v playlistech se přepíšou samy.

13.5Řádky bez času#

Řádek, který nemá vyplněný čas, je ruční. Časomíra k němu dojede, zastaví se a počká, až zmáčkneš GO. Teprve pak řádek provede a jede dál. Je to zdánlivě drobnost, ale mění to timecode z rigidní automatiky na něco, s čím se dá hrát živě.

Typické použití je začátek písničky. Kapela na pódiu si mezi skladbami dělá, co chce — poděkuje, naladí se, zažertuje s publikem — a žádný předem napsaný čas tohle nezvládne. Dáš tedy na začátek každé skladby řádek bez času a zbytek skladby necháš na časech. Ty mačkáš GO na začátcích, program odbaví vnitřek.

Druhé použití je místo, kde se drží dlouhá nota nebo kde má zaznít bicí sólo — cokoli, co nemá pevnou délku. Playlist tam počká a nepokusí se přeskočit dopředu.

Kombinace obou přístupů je v praxi nejčastější způsob, jak se timecode používá. Nejsi otrok stopek, ale zároveň nemusíš odbavovat každou drobnost.

1. Přidej řádek jako obvykle a pole s časem nech prázdné.
2. Doplň příkaz a popis.
3. Při přehrávání playlist na tomhle řádku čeká — poznáš to podle zvýraznění v seznamu.
4. Zmáčkni GO a jede se dál.

Ruční řádky si pojmenuj velkými výraznými popisy. Když v šeru koukáš na seznam koutkem oka, chceš vidět „POČKAT — start 3. písničky“, ne „řádek 47“.

13.6Napojení na zvukaře (LTC a MTC)#

Dosud jsme mluvili o časomíře, která běží v programu. To funguje, pokud hudbu pouštíš zároveň se show a obojí startuješ ve stejnou chvíli. Jakmile ale hudbu pouští někdo jiný — zvukař ze svého pultu nebo z notebooku — potřebuješ, aby vám čas tikal společně. Na to je timecode přijímaný zvenčí.

Příjem timecode zvenčí (LTC i MTC) je jediná funkce vázaná na placenou licenci — viz kapitola 18.2. V bezplatné verzi jsou oba přepínače zašedlé. Playlist si ale postavíš i tak: vnitřní časomíra a ruční GO fungují bez omezení.

Princip je jednoduchý: hudební zdroj vysílá do světel průběžnou informaci o tom, kolik je „hodin ve skladbě“, a pult se podle ní řídí. Když zvukař skladbu převine, převine se i show. Když zastaví, show se zastaví. Nemusíte se domlouvat, nemusíte startovat na tři, jde to samo.

Program umí obě běžné podoby této informace. LTC (někdy taky SMPTE) chodí po zvukovém kabelu jako slyšitelný signál — používá se tam, kde audio jede ze záznamu a je pro něj volný kanál na pultu nebo na přehrávači. MTC chodí po MIDI přes USB a bere se přímo z hudebního software, tedy z Abletonu, Reaperu, Pro Tools nebo Logicu.

1. Domluv se se zvukařem, kterou variantu vám vyhovuje poslat. Když jede zvuk z počítače, je pohodlnější MTC. Když jede z playback zařízení nebo z pultu, bývá po ruce LTC.
2. U LTC připoj audio kabel do zvukového vstupu počítače, u MTC připoj MIDI rozhraní přes USB.
3. V Nastavení vyber zdroj signálu a konkrétní vstup nebo MIDI port.
4. V záložce Timecode přepni na příjem místo vnitřní časomíry.
5. Nech zvukaře pustit kus skladby a hlídej si ukazatel úrovně a detektor signálu. Musíš vidět, že čas naskočil a běží.

U LTC je nejčastější potíž hlasitost. Signál nesmí být ani moc slabý, ani přebuzený — pak se dekóduje na přeskáčku a čas začne poskakovat. Ukazatel v Nastavení ti to řekne dřív, než to uvidíš na světlech, tak si podle něj úroveň nechej doladit.

Příjem LTC i MTC je funkce placené verze — viz kapitola 18.2. Playlisty s vlastní časomírou a ručními řádky fungují i v bezplatné verzi bez omezení.

13.7Víc skladeb a playlistů#

Show málokdy tvoří jediná skladba. Běžný večer má deset až dvacet čísel a bylo by nepraktické mít je všechny v jednom nekonečném seznamu, kde se čas 47:12 vztahuje k něčemu, co začalo před čtyřiceti minutami. Proto se dělá playlist na každou skladbu zvlášť.

Každý playlist má pak vlastní čas počítaný od nuly, což je mnohem přehlednější: refrén je na 1:04 a je jedno, kolikátá skladba to ve večeru je. Když se v jedné skladbě něco změní, sáhneš jen do ní a zbytku večera se to nedotkne.

Když jedeš na příchozí timecode ze zvukařova zdroje, přidává se ještě jedna vrstva pohodlí. Playlistu můžeš nastavit počáteční čas skladby — tedy okamžik na celkové časové ose večera, ve kterém daná skladba začíná. Program pak podle příchozího času sám pozná, která skladba běží, a přepne se na správný playlist. To znamená, že zvukař může skladby pouštět v libovolném pořadí nebo některou přeskočit a světla ho budou následovat.

1. Založ nový playlist a pojmenuj ho podle skladby.
2. Napiš nebo nahraj do něj řádky obvyklým způsobem.
3. Když jedeš na příchozí timecode, doplň playlistu počáteční čas podle rozpisu od zvukaře.
4. Playlisty si před akcí seřaď podle pořadí, ve kterém se hraje. Přepínat se dají i ručně.

Před akcí si celý večer projeď nasucho: pusť každý playlist od začátku a koukej, jestli řádky naskakují a jestli u žádného nesvítí vykřičník. Zvlášť to platí, když jsi mezitím sahal do cue nebo sekvencí.

14.1Jak se data dostanou ven#

Počítač neumí mluvit DMX. Nemá na to konektor a nemá na to ani elektroniku — DMX je průmyslová sběrnice na třípinovém nebo pětipinovém kabelu, ne něco, co by šlo poslat z USB portu jen tak. Mezi program a světla proto vždycky patří převodník.

Převodníky se dělí na dva druhy podle toho, jak se k počítači připojují. Síťové visí na ethernetovém kabelu a mluví protokolem Art-Net nebo sACN — z počítače tedy odchází běžný síťový provoz a teprve převodník ho přeloží do DMX. USB převodníky se strkají přímo do počítače a chovají se jako připojené zařízení s vlastním ovladačem.

Pro tebe se ta volba projeví hlavně v tom, kolik DMX linek dostaneš a jak daleko od pódia můžeš stát. Síťová cesta zvládne víc linek naráz, dá se natáhnout přes celý sál a dá se rozvětvit switchem. USB cesta je jednodušší, levnější a nic se u ní nenastavuje, ale nabízí obvykle jedinou linku a máš ji pořád u nohy.

V programu se výstup zapíná v Nastavení → Output. Můžeš mít zapnutých i víc cest naráz — třeba Art-Net do rigu a zároveň druhý cíl do vizualizéru. Jestli něco odchází, poznáš podle indikátoru OUT v horní liště, jak je popsáno v kapitole 2.3.

Ať zvolíš cokoli, mezi počítačem a převodníkem má být kabel. Bezdrátový přenos DMX je možný, ale na akci se nevyplácí — o důvodech je řeč v kapitole 19.5.

14.2Art-Net#

Art-Net je nejrozšířenější způsob, jak poslat DMX po síti. Podporuje ho drtivá většina převodníků na trhu, od stokorunových čínských nodů po profesionální osmiportové rozvaděče, a je to i cesta, kterou v programu doporučujeme jako výchozí.

1. Propoj počítač a převodník síťovým kabelem — buď přímo, nebo přes switch, když jich máš víc.
2. Dej počítači adresu ze stejného rozsahu, jaký má převodník. U Art-Netu je tradiční rozsah 2.x.x.x s maskou 255.0.0.0. Když jedeš přes router s DHCP, neřeš nic — adresy se rozdají samy.
3. Otevři Nastavení → 📡 Výstup a zapni Art-Net (je to hned první karta pod přednastavením pro Capture).
4. Cíl nech na broadcast, pokud nemáš důvod jinak; program pak posílá data do celé sítě a převodník si je vezme. Když víš přesnou adresu převodníku, můžeš ji napsat a provoz se zúží jen na ni.
5. Universy nemapuješ — jde to napevno jedna ku jedné. Universe 1 z patche odejde jako první síťový, dvojka jako druhý a tak dál až po čtyřku.
6. Najeď myší na indikátor OUT nahoře a zkontroluj, že je převodník na síti vidět.

Adresování je jediná část, která umí potrápit. Pravidlo je jednoduché: počítač a převodník musí být ve stejné síti. Když má převodník 2.0.0.10 a počítač 192.168.1.5, neuvidí se, i když jsou spojené kabelem. Adresu počítače si buď přepiš ručně ve Windows, nebo přeadresuj převodník podle jejího návodu.

Ohlídej si při nastavování převodníky jednu věc: Art-Net čísluje universy na drátě od nuly, sACN od jedničky. Tvůj universe 1 z patche tedy dorazí do nodu jako Art-Net universe 0, ale jako sACN universe 1. Když to nesedí, hledej chybu tady — je to nejčastější důvod, proč „všechno běží a nic nesvítí“. Políčko Universe (0–32767) v nastavení s vysíláním dat nesouvisí vůbec; slouží jen k tomu, čím se program ohlašuje ostatním na síti. Klidně ho nech na nule.

Když má počítač víc síťových rozhraní — třeba drátovou kartu, Wi-Fi a k tomu virtuální adaptér od nějakého programu — může se stát, že se Art-Net vydá tou nesprávnou cestou. Vybrat rozhraní pro Art-Net v programu nejde; data odcházejí tou trasou, kterou zvolí Windows, a seznam rozhraní v nastavení je jen informativní. Řeší se to ve Windows: zvedni metriku správné síťovky, nebo ostatní na chvíli vypni. U sACN je to jinak — tam se lokální síťovka pro multicast zadat dá.

Adresu, kterou má převodník, najdeš obvykle na štítku vespod nebo v jejím webovém rozhraní. U levných nodů bývá z výroby něco jako 2.0.0.10 nebo 192.168.0.10.

Nechat si nody najít

IP adresu převodníku nemusíš hledat na štítku ani v jejím webu. Program se umí sítě zeptat sám.

1. V Nastavení → 📡 Výstup zapni Art-Net a pod ním zaškrtni ArtPoll responder.
2. Klikni na 🔍 Najít nody. Program se do sítě zeptá a vypíše všechno, co se ozvalo.
3. Klikni na nalezený node — jeho IP se rovnou zapíše do políčka s cílovou adresou.
4. Potvrď nastavení a zkontroluj indikátor OUT.

Dotaz do sítě odchází i sám od sebe každých pár vteřin, takže když se node objeví se zpožděním, stačí za chvíli kliknout znovu. Node, který se delší dobu neozval, zůstane v seznamu s výstrahou neodpovídá — to je cenná informace: znamená to, že tam byl a přestal odpovídat, což ukazuje na kabel nebo napájení, ne na špatnou adresu.

Zaškrtávátko ArtPoll responder má i druhou funkci: ohlašuje program ostatním na síti. Vizualizéry i velké pulty ho pak vidí ve svém seznamu zařízení. Když se na tebe někdo nemůže „napojit“, začni tady.

Pod seznamem nodů je přehled síťových rozhraní počítače s rychlostí linky. Vybrat rozhraní pro Art-Net se tím pořád nedá, ale zjistíš z toho víc, než by se zdálo. Gigabitová síťovka, která se vyjednala na 100 Mb/s, dostane výstrahu — u nodu připojeného napřímo je to v pořádku, protože levné převodníky často víc neumí, ale přes gigabitový switch to znamená vadný kabel nebo port. Je to nejčastější příčina výpadků, které vypadají jako záhada.

Když jsi na cizí síti a nevíš, co v ní visí, klikni na Najít nody dřív, než začneš cokoli nastavovat. Seznam ti během vteřiny řekne, jestli je problém v adresách, nebo v kabelu.

14.3sACN#

sACN, plným jménem E1.31, je novější síťový protokol, který dělá totéž co Art-Net, jen se k tomu staví trochu civilizovaněji. V praxi po něm sáhneš, když ti to řekne technik v sále, nebo když jedeš do většího domu s hotovou instalací — v divadlech a na velkých akcích bývá sACN standardem.

1. Otevři Nastavení → 📡 Výstup a sjeď dolů ke kartě sACN (E1.31). Není to samostatná záložka — všechny výstupy jsou na jedné stránce pod sebou.
2. Zapni ho zaškrtávátkem v hlavičce karty.
3. Pole Cíl nech prázdné — prázdné znamená multicast, a to je to, co chceš. Přijímače se pak přihlásí samy a ty nemusíš zjišťovat žádné adresy. IP sem píšeš jen tehdy, když chceš vysílat na jedno konkrétní zařízení.
4. Nastav prioritu. Když do stejných světel vysílá víc zdrojů, vyhraje ten s vyšší prioritou.
5. Universy neřeš — odcházejí jedna ku jedné jako u Art-Netu. Jen pozor, že sACN je čísluje od jedničky, kdežto Art-Net od nuly.
6. Máš-li v počítači víc síťovek, vyplň Lokální IP rozhraní pro multicast — u sACN tahle volba na rozdíl od Art-Netu existuje.

Ta priorita je hlavní věc, kterou sACN umí navíc a Art-Net ne. V instalaci, kde je vedle tebe ještě domácí pult nebo záložní přehrávač, si nastavíš vyšší číslo a máš jistotu, že hraješ ty. Až skončíš a vypneš vysílání, převezme to zase druhý zdroj sám a bez zásahu.

Multicast má ještě jednu příjemnou vlastnost proti broadcastu: nezatěžuje zbytečně celou síť. Data doputují jen tam, kde je někdo chce. Na malém rigu je to jedno, ale při desítkách universů to je rozdíl mezi funkční sítí a zahlcenou sítí.

Art-Net a sACN se dají zapnout i oba naráz, ale nedělej to bezmyšlenkovitě. Když do stejných světel poletí obojí, budou se prát a chování bude nepředvídatelné.

Které rozhraní vlastně vyplnit

Krok se síťovkou je pro notebooky zásadní a stojí za to ho rozepsat. Typická situace: máš Wi-Fi na internet a drátovou kartu do světel. Multicast se ale nevydá tou správnou cestou sám — Windows si vyberou a často špatně. Program pak vysílá, indikátor svítí a v rigu je ticho.

Do políčka Lokální IP rozhraní pro multicast napiš IPv4 adresu té síťovky, která vede do DMX sítě. Ne adresu nodu, ne bránu — adresu svého počítače na tom rozhraní. Data pak odejdou právě přes ni.

Adresu zjistíš v seznamu Síťová rozhraní počítače v nastavení Art-Netu — je tam u každé aktivní karty i s rychlostí linky, takže nemusíš do Windows. Prázdné políčko znamená „ať si vybere systém“, což je správné nastavení všude, kde má počítač jedinou síťovku.

Tohle je jediné místo, kde má sACN oproti Art-Netu praktickou výhodu na notebooku. Art-Net si rozhraní vybrat nenechá a řeší se to vypínáním ostatních karet ve Windows; u sACN stačí napsat jednu adresu. Když jedeš z notebooku s Wi-Fi a VPN a nechceš se s tím prát, je to argument pro sACN.

14.4USB převodník#

USB převodník je nejjednodušší možná cesta do světel. Zapojíš převodník do počítače, z její druhé strany vede DMX kabel do prvního svítidla, a to je celé. Žádné adresy, žádné masky, žádný switch. Klasikou žánru je Enttec DMX USB Pro, ale funguje i řada kompatibilních kusů.

1. Zapoj převodník do USB a nainstaluj ovladač od výrobce. Tenhle krok nepřeskakuj — bez ovladače se zařízení v programu vůbec neobjeví.
2. Otevři Nastavení → 📡 Výstup a sjeď dolů ke kartě USB Enttec DMX Pro / kompatibilní.
3. Vyber port, na kterém je převodník vidět.
4. Klikni Použít a zkontroluj indikátor OUT.

Jednu věc je potřeba mít na paměti a je to zdaleka nejčastější nedorozumění kolem výstupu vůbec: běžný USB převodník má jednu DMX linku, tedy jeden universe. Nezáleží na tom, jestli máš licenci nebo ne. Když si napatchuješ světla na druhý universe a jedeš přes USB, prostě jim nic nepřijde — druhý universe nemá kudy odejít.

Neznamená to, že by USB byla horší volba; na rig, který se vejde do 512 kanálů, je to nejspolehlivější a nejlevnější řešení, jaké existuje, a odpadají u něj všechny síťové starosti. Jen si při plánování rigu hlídej, že se do jedné linky vejdeš — nebo si pořiď síťový převodník a jeď podle kapitoly 14.2.

Když máš u sebe obojí, vyplatí se mít síťový převodník jako hlavní cestu a USB jako záložní. Přepnutí v nastavení trvá pár vteřin a přeadresování světel není potřeba.

14.5Kolik universů kdy dostaneš#

Kolik DMX linek dokážeš obsloužit, určují dvě věci naráz a je dobré je nezaměňovat. První je verze programu, druhá je hardware, který máš zapojený. Skutečný počet je vždycky ten menší z obou čísel.

Ze strany programu je to jednoduché. Bezplatná verze umí dva universy, tedy 1024 kanálů. Licence odemkne čtyři universy, tedy 2048 kanálů. Víc než čtyři program neumí ani s licencí a je to záměr — na větší rigy jsou jiné nástroje.

Ze strany hardwaru je to o tom, co má tvůj převodník za výstupy. Síťová převodník s Art-Netem nebo sACN může mít jeden, dva, čtyři i osm DMX portů a program do ní pošle tolik universů, kolik jich zvládne. Naproti tomu běžný USB převodník má jeden port a tím pádem jeden universe.

Z toho plyne důležitý závěr, který mate spoustu lidí: oba universy bezplatné verze dostaneš jen po síti. Když máš jenom USB kus, jsi na jedné lince bez ohledu na to, co ti program nabízí. Chceš-li dva universy zdarma, potřebuješ Art-Net nebo sACN převodník se dvěma výstupy — nebo dvě převodníky.

Bezplatná verze má kromě universů ještě strop 50 svítidel, 50 cue a 50 sekvencí. Podrobně o tom, co licence odemyká, je kapitola 18.

14.6Vizualizér#

Vizualizér je program, který ti na obrazovce nakreslí pódium se světly a ukáže, jak by show vypadala doopravdy. Používá se ke dvěma věcem: postavit si show doma, když rig ještě nestojí, a ukázat pořadateli nebo kapele, co dostane, ještě než se něco pověsí.

Napojení je jednoduché, protože vizualizér se z pohledu programu chová jako další světla na síti. Nemá vlastní protokol, prostě poslouchá Art-Net.

1. Spusť vizualizér — používá se Capture, Depence nebo cokoli, co umí přijímat Art-Net — a postav si v něm rig.
2. V programu otevři nastavení Art-Netu a vyplň druhý cíl: adresu počítače, na kterém vizualizér běží. Když běží na tom samém počítači jako pult, použiješ místní adresu.
3. Zkontroluj, že sedí čísla universů — vizualizér musí poslouchat ty samé, na které vysíláš.
4. Vytáhni fader a koukni, jestli se ve vizualizéru rozsvítilo.

Data se vysílají paralelně, takže vizualizér vidí přesně to samé, co jde do světel. Můžeš ho tedy nechat běžet i na akci jako kontrolu, nebo naopak programovat doma jen do něj a na akci jen přepnout cíl.

Capture na jedno kliknutí

Pro Capture nemusíš nastavovat nic ručně. V Nastavení → 📡 Výstup je úplně nahoře karta 🎬 Capture Visualizer — rychlé připojení a v ní tlačítko ⚡ Aplikovat Capture preset.

Jedním klikem zapne Art-Net, přepne cíl na broadcast 255.255.255.255, nastaví ohlašovací Universe na 0 a zapne ArtPoll responder. Pak už jen v Capture otevřeš Settings → Connectivity → Art-Net a program se objeví v seznamu zařízení.

Universe 0 tam nemá překlep. Je to jen číslo, kterým se program ohlašuje ostatním, a Capture ho v této podobě očekává — s tím, na které universy se posílají data, to nesouvisí. Ty odcházejí jedna ku jedné jako vždycky.

Preset je nastavený na broadcast, tedy „všem na síti“. Když ti vizualizér běží na jiném počítači a chceš do světel posílat unicastem, použij radši druhý cíl — preset by ti přepsal hlavní cíl.

Programování ve vizualizéru je nejlevnější způsob, jak si připravit velkou show. Přijedeš do sálu s hotovým a na místě už jen doostříš pozice podle kapitoly 6.4.

14.7Přisednout k jinému pultu#

Situace, kterou zná každý, kdo jezdí s kapelou: v sále je domácí pult, který ovládá základní osvětlení, a ty chceš přisvítit kapelu, aniž bys domácího osvětlovače vyhodil ze židle. Nebo naopak jedeš jako záloha a chceš být připravený převzít show, kdyby hlavní pult odešel.

Program to řeší tak, že umí Art-Net nejen posílat, ale i přijímat. Data od druhého pultu si vezme, sloučí je se svými a výsledek pošle do světel.

1. Připoj se do stejné sítě jako druhý pult.
2. V nastavení Art-Netu zapni příjem.
3. Zkontroluj, že se ti v přehledu objevila cizí data.
4. Hraj normálně — tvoje zásahy se přidávají k tomu, co posílá druhý pult.

Slučování funguje na principu vyšší hodnota vyhrává, tedy stejně jako HTP popsané v kapitole 8.5. Prakticky to znamená, že můžeš přisvěcovat, ale nemůžeš druhému pultu ubírat — když on drží světlo na plné, ty ho nestáhneš. Pro přisvěcování je to přesně to chování, které chceš.

Když druhý pult přestane vysílat — vypne se, spadne mu síť, nebo prostě skončí — sloučení samo odpadne a zůstane jen tvoje show. Nemusíš nic vypínat ani přepínat, jen z jedné vteřiny na druhou hraješ sám.

Vyplatí se na tuhle situaci předem domluvit s domácím technikem, které universy a která světla si který pult bere. Dva pulty, které nic netuší jeden o druhém, dovedou udělat velmi zvláštní show.

14.8Když převodník nevidíš#

Nefunkční výstup má v drtivé většině případů jednu z pěti příčin a všechny se dají vyloučit během několika minut. Postupuj odshora — jsou seřazené podle toho, jak často se v praxi vyskytují.

1. Firewall. Nejčastější příčina ze všech. Windows se při prvním spuštění ptají, jestli smí program komunikovat v síti, a když to někdo odklikl pryč, Art-Net ani sACN nikam nedojde. Otevři nastavení firewallu ve Windows, najdi program v seznamu povolených aplikací a povol mu soukromé sítě.
2. Špatná síť. Počítač a převodník musí být ve stejném adresním rozsahu — o tom je řeč v kapitole 14.2. Zkus si převodník pingnout; když neodpovídá, je problém tady a program s tím nic nenadělá.
3. Víc síťových rozhraní. Notebook s Wi-Fi, drátem a nějakým virtuálním adaptérem od VPN nebo virtualizace může posílat data jinam, než čekáš. Art-Net si rozhraní vybrat nenechá — musíš to vyřešit ve Windows: vypni na chvíli Wi-Fi a virtuální adaptéry, ať zbude jen ta správná karta. U sACN můžeš rovnou vyplnit Lokální IP rozhraní pro multicast.
4. Chybějící ovladač u USB. Když se v seznamu portů neobjeví nic rozumného, ovladač od výrobce buď není nainstalovaný, nebo se nenainstaloval správně. Zkontroluj to ve Správci zařízení.
5. Vypnutý výstup. Zní hloupě, ale stává se to. Otevři Nastavení → 📡 Výstup a koukni, jestli je požadovaná cesta opravdu zapnutá a jestli indikátor OUT nahoře svítí zeleně.
6. Zapnuté logování. Když z bodů výše nic nesedí a výpadky přicházejí náhodně během akce, zaškrtni v nastavení výstupu 📋 Podrobné diagnostické logování. Zapisuje pády síťové linky, výpadky nodů, chyby odeslání Art-Netu i sACN a odpojení X-Touche.

Logy najdeš ve složce programu v app_data\logs, soubor tomic- s datem. Zátěž je zanedbatelná, takže ho můžeš nechat zapnutý celou akci a po ní se podívat, co se v tu chvíli, kdy rig na vteřinu zhasl, dělo v síti. Vypnutím se přestane logovat jen tahle diagnostika; chyby aplikace se zapisují vždycky. Volba se pamatuje v počítači, ne v show.

Když projdeš všech pět bodů a data pořád nikam nejdou, otevři si okno výstupu podle kapitoly 2.3 a zjisti, na které straně problém leží. Když se v okně hodnoty mění, program počítá správně a chyba je v cestě ven — tedy v síti, v převodníku nebo v kabelu. Když se nemění, je chyba dřív a je potřeba ji hledat v programu.

Když si na akci nevíš rady a spěcháš, zkus úplně nejjednodušší konfiguraci: přímý kabel z počítače do převodníku, ruční adresa, broadcast. Vyladit to půjde potom.

15.1Proč si přidat ovladač#

Rozdíl mezi myší a fyzickým faderem je větší, než se zdá. Fader nahmatáš, aniž bys od pódia odtrhl oči, a hlavně s ním můžeš hýbat dvěma naráz, případně jedním jet nahoru a druhým dolů. To myší prostě nejde a při křížovém prolnutí dvou looků to poznáš okamžitě.

Druhá věc je jistota. Klik myší v šeru na malý ovládací prvek je vždycky trochu loterie, zvlášť když je pod nohama kabel a někdo do tebe strčí. Velké tlačítko na pultíku se netrefit prakticky nedá.

Třetí věc je rychlost při programování. Enkodéry na konzoli dovedou nastavit pan a tilt mnohem jemněji než tažení faderem na obrazovce, protože mají větší dráhu a lepší rozlišení. Kdo někdy směroval dvanáct hlav myší, ví, o čem je řeč.

Nic z toho ale není nutné. Program je navržený tak, aby se dal celý odehrát z obrazovky, a dotyková stránka podle kapitoly 11 nahradí spoustu fyzických tlačítek. Ovladač si pořiď tehdy, když ti při hraní něco konkrétního chybí — ne dopředu.

15.2Behringer X-Touch#

X-Touch je nejlepší poměr ceny a užitku, jaký se k tomuhle programu dá koupit. Má motorové fadery, což znamená, že když v programu přepneš stránku faderů, fyzické fadery na konzoli se samy přejedou na správné hodnoty. Nemusíš je dohánět a nemusíš řešit, že si program a konzole myslí každý něco jiného.

1. Přepni konzoli do režimu Mackie Control. Bez toho spolu nebudou mluvit — X-Touch umí i jiné režimy a v nich se chová jinak.
2. Připoj ji k počítači USB kabelem.
3. V Nastavení otevři sekci externích ovladačů a konzoli povol.
4. Vytáhni fyzický fader a zkontroluj, že se pohnul i ten na obrazovce.
5. Tlačítka si přiřaď: zmáčkni prvek na konzoli a v programu vyber, co má dělat.

Fadery ovládají fadery aktuální stránky, takže se ti při přepnutí stránky změní celá banka naráz a motory to dorovnají. Displeje nad fadery zároveň ukazují názvy toho, co na nich máš, takže potmě vidíš „Intro“ a „Refrén“ místo čísel. Tohle je vlastnost, kterou začneš oceňovat asi po pěti minutách hraní.

Přiřazování tlačítek funguje na principu „zmáčkni a vyber“, takže si nemusíš nic dohledávat v tabulkách MIDI not. Vyplatí se dát si na dobře dosažitelná tlačítka BLACKOUT, RELEASE, CLEAR a tap tempo — to jsou věci, po kterých v běhu saháš nejčastěji.

Menší sourozenec X-Touch Compact funguje stejně a na malou show bohatě stačí. Zabírá výrazně míň místa na stolku u zvukaře.

15.3Novation Launchpad#

Launchpad je mřížka podsvícených padů a je to úplně jiný nástroj než konzole s fadery. Fadery jsou na plynulé prolínání, pady jsou na spouštění: každý pad je jedna cue, jedna sekvence nebo jedna funkce, a ty na ně během show ťukáš.

1. Připoj Launchpad USB kabelem.
2. V Nastavení ho v sekci externích ovladačů zapni.
3. Klikni na pad v mapovací tabulce, nebo ho rovnou zmáčkni na zařízení, a přiřaď mu funkci — cue, sekvenci, paletu, CLEAR, RELEASE, tap tempo.
4. Vyber barvu, kterou má pad svítit.
5. Zavři nastavení a zkus si to.

Barvy padů jsou u téhle konzole to hlavní kouzlo. Když si rozvrhneš mřížku podle logiky — třeba celá řada modrých padů jsou pomalé cue, celá řada červených jsou zásahy — orientuješ se v ní potmě podle barev a vůbec nemusíš číst popisky. Rozvržení si na začátku promysli a pak už ho neměň, ruka si ho zapamatuje.

Launchpad se výborně doplňuje se stránkou Živě, protože obojí funguje stejnou logikou zapnout a vypnout. Pady si vyhraď na věci, které musíš trefit rychle, stránku Živě na věci, které chceš vidět popsané.

Launchpad nemá fadery, takže sám o sobě nenahradí ovládání intenzity. Nejlepší sestava je Launchpad na spouštění plus malá konzole nebo obrazovka na tahání.

15.4Jakýkoli MIDI ovladač#

Nemusíš mít zrovna X-Touch nebo Launchpad. Program umí přijímat MIDI z libovolného zařízení a naučit se, který jeho prvek co má dělat. Takže když ti doma leží starý klávesový ovladač, MIDI mixpult nebo převodník s osmi potenciometry, dá se z toho udělat světelný pult.

1. Připoj zařízení a v Nastavení ho vyber jako MIDI vstup.
2. Zapni učení a v programu klikni na to, co chceš ovládat.
3. Pohni odpovídajícím prvkem na zařízení — otoč knoflíkem, zmáčkni tlačítko, vytáhni fader.
4. Program si spojení zapamatuje. Opakuj to pro každý prvek, který chceš používat.
5. Učení vypni, ať si mapování omylem nepřepíšeš.

U cizích zařízení je dobré vědět, jak se chovají jejich prvky. Jezdce a knoflíky posílají plynulou hodnotu a hodí se na intenzitu, rychlost efektu nebo hlavní master. Tlačítka posílají zapnout a vypnout a hodí se na GO, flash nebo spouštění cue. Nekonečné enkodéry mohou fungovat, ale ne u všech zařízení stejně — vyzkoušej si to.

Mapování se ukládá k nastavení programu, ne do show. Když show přeneseš na jiný počítač, ovladač se tam musí namapovat znovu — na tom počítači je totiž nejspíš zapojený jiný.

Nejdřív si rozmysli, co chceš mít pod rukama, a teprve pak mapuj. Namapovat všechno, co zařízení má, vypadá lákavě, ale ve tmě pak nevíš, který knoflík je který.

15.5Ovládání z telefonu#

Telefon je ovladač, který máš vždycky u sebe a nic za něj neplatíš. Nepotřebuje žádnou aplikaci — pult si otevře vlastní stránku a ty se na ni připojíš prohlížečem přes Wi-Fi.

1. Ujisti se, že telefon i počítač jsou na stejné Wi-Fi.
2. V programu otevři Nastavení → Ovládání z telefonu.
3. Naskenuj telefonem QR kód, který se objeví. Otevře se ti stránka s ovládáním.
4. Změň si PIN. Ve výchozím stavu je 0000, což na cizí Wi-Fi v sále znamená, že se připojí kdokoli, kdo ho uhodne — a to je první věc, kterou kdokoli zkusí.

Hlavní užitek telefonu není při hraní, ale při stavění show. Vezmeš telefon a jdeš k pódiu, odkud vidíš, jak světla doopravdy dopadají — a odtud si směruješ hlavy a ladíš barvy. Ušetří ti to nekonečné pobíhání mezi pultem a jevištěm, a hlavně nasměruješ hlavy přesně tam, kam mají, protože je vidíš zblízka.

Na telefonu najdeš XY plochu na směrování, ovládání intenzity, barvy a spouštění cue. Není to plnohodnotný pult a ani to tak není myšlené — na programování patche a stavbu sekvencí zůstaneš u počítače.

Ovládání z telefonu jede po Wi-Fi, a to je v pořádku — přenáší se jen tvoje kliknutí, ne DMX data. Samotný výstup do světel drž na kabelu podle kapitoly 14.1.

15.6OSC#

OSC je síťový protokol pro posílání příkazů mezi programy a hodí se všude tam, kde má světla spouštět něco jiného než člověk. Typicky to bývá QLab, který odbavuje zvuk a video v divadle, přehrávací software na výstavě, nebo Companion na Stream Decku.

Druhé časté použití je TouchOSC, tedy aplikace, ve které si na tabletu naklikáš vlastní ovládací plochu přesně podle toho, co potřebuješ. Kdo chce mít vlastní rozvržení tlačítek a nechce kupovat hardware, jde touhle cestou.

1. V Nastavení zapni příjem OSC.
2. Nastav port, na kterém má program poslouchat, a poznamenej si adresu počítače.
3. Ve druhém programu nastav odesílání na tuhle adresu a port.
4. Pošli zkušební příkaz a zkontroluj, že se v pultu něco stalo.

Praktický smysl to dává hlavně v divadle, kde už tak jako tak běží odbavovací software se seznamem všech vstupů. Osvětlovač pak nemusí sedět u pultu vůbec — inspicient odpálí příslušný řádek a světla se přepnou spolu se zvukem.

OSC funguje i v bezplatné verzi — stejně jako MIDI ovladače, Launchpad, motorové fadery a ovládání z telefonu. Jediná funkce vázaná na licenci je příjem timecode zvenčí; přehled najdeš v kapitole 18.2.

16.1Měřítko rozhraní#

Program počítá s tím, že poběží na velmi různém železe: od třináctipalcového notebooku, který si vezmeš do klubu, po velký monitor v režii. Proto se dá plynule měnit velikost celého rozhraní, a nejde jen o písmo — mění se i tlačítka, fadery a rozestupy.

1. Otevři Nastavení → Rozhraní.
2. Nech měřítko na automatickém, nebo si ho nastav ručně v rozsahu zhruba 60 až 150 procent.
3. Na malém notebooku vyzkoušej 80 procent — na displeji se ti pak vejde citelně víc faderů a cue.
4. Na velkém monitoru z dálky naopak zkus 120 a víc.

Se stejným nastavením souvisí i spodní lišta faderů. Ta je normálně vidět na každé záložce, což je pohodlné, protože si můžeš sáhnout na světla i uprostřed patchování. Na malém displeji ale ukusuje místo, a proto se dá skrýt — fadery pak zůstanou dostupné v jejich vlastní záložce.

V témže nastavení se dá měnit i šířka faderů. Užší fadery znamenají víc faderů na obrazovku, ale hůř se trefují prstem. Když jedeš dotykově, nech je raději široké.

Klávesa F11 přepíná celou obrazovku. Na akci ji zapni — zmizí lišta Windows a získáš pár desítek pixelů navíc, které se hodí.

16.2Venkovní režim a tma#

Osvětlovač pracuje ve dvou naprosto protichůdných podmínkách. Odpoledne staví na festivalu, kde mu do displeje pere slunce, a večer sedí ve tmě za kulisou, kde ho každý světlý bod na obrazovce oslňuje. Jedno nastavení nemůže vyhovět obojímu, a tak jsou v programu dva režimy.

Venkovní režim přepne barevné schéma na vysoce kontrastní. Program přestane být temný a stane se čitelným i v přímém slunci — ztratí sice na eleganci, ale odpoledne na stavbě je jediné, co potřebuješ, vidět, co klikáš.

Dark stage jde opačným směrem, ale je to prostší funkce: zvětší písmo v celé aplikaci, ať se dá číst v šeru bez naklánění k monitoru. Barvy nechává být — na ztmavení sáhni po jasu monitoru. Hodí se za kulisou a všude, kde nesmíš svítit do sálu.

1. Venkovní režim zapneš v Nastavení → Rozhraní.
2. Dark stage najdeš přímo v hlavní nabídce — 🌙 Dark stage režim. Další klik ho vypne.
3. Přepínej podle potřeby — na nastavení show to nemá žádný vliv.

Když stavíš odpoledne a hraješ večer, zvykni si přepnout režim ještě před tím, než zhasne. Během show hledat položku v nastavení není příjemné.

16.3Druhá obrazovka#

Když máš u pultu dva monitory, můžeš si program rozložit na oba. Otevře se druhé okno, které má vlastní záložku — takže na jednom monitoru vidíš jednu část programu a na druhém jinou, nezávisle.

1. Otevři Soubor → Druhá obrazovka.
2. Přetáhni nové okno na druhý monitor a dej mu celou obrazovku.
3. V každém okně si přepni na tu záložku, kterou tam chceš mít.

Nejužitečnější kombinace jsou v praxi dvě. Při programování je to patch nebo knihovna cue na jednom monitoru a ovládání s programmerem na druhém — odpadne přepínání záložek tam a zpět, které při stavbě show stojí překvapivě moc času. Při hraní je to fadery na jednom monitoru a dotyková stránka na druhém, ideálně na dotykovém displeji.

Obě okna pracují nad stejnou show, takže se všechno projeví okamžitě na obou stranách. Není to samostatný pult, jenom druhý pohled na tentýž.

Druhá obrazovka je k dispozici i v bezplatné verzi. Není to prémiová funkce.

16.4Jazyk aplikace#

Program mluví česky a anglicky a jazyk se přepíná v nastavení. Změna se týká popisků, nabídek i hlášek, nikoli obsahu show — názvy tvých skupin, palet, cue a sekvencí zůstanou přesně tak, jak jsi je napsal, protože ty patří tobě a program do nich nesahá.

1. Otevři Nastavení → Rozhraní.
2. Vyber jazyk.
3. Když se něco nepřepne hned, zavři a znovu otevři program.

Anglická verze se hodí, když u pultu střídá lidi víc techniků, nebo když jedeš do zahraničí a chceš mít po ruce názvosloví, kterému rozumí i místní. Většina termínů kolem světel je stejně anglická — cue, fader, patch, chase — takže přechod není nijak dramatický.

Můžeš si přidat i vlastní jazyk. Slovníky jsou obyčejné soubory ve složce Languages\ vedle Tomic.exe: zkopíruj si en.json, přelož hodnoty a ulož pod novým jménem (třeba sk.json). Po restartu se objeví v nabídce. Co nepřeložíš, spadne zpátky na češtinu, takže nedodělaný slovník nic nerozbije.

Když stavíš show, kterou po tobě bude přebírat někdo další, pojmenuj skupiny a cue tak, aby dávaly smysl i jemu. Jazyk rozhraní s tím nepomůže, ale dobrá jména ano — o pojmenovávání je řeč v kapitole 6.7.

16.5Zámek pultu#

Pult stojí u zvukaře, kolem chodí lidé, o přestávce si někdo odloží pivo na klávesnici. Zámek je pojistka proti přesně takovým situacím: zamkne ovládání, ale nechá show hrát dál.

1. Zmáčkni Ctrl+L, nebo klikni na tlačítko zámku.
2. Ovládání přestane reagovat. Fadery, tlačítka i dotyková stránka jsou hluché.
3. Odemkneš podržením tlačítka zámku — na to se náhodným dotykem netrefíš.

Podstatné je, že zámek není blackout. Sekvence běží dál, timecode odbavuje řádky, efekty se točí. Zamknutý pult odehraje celý večer sám, když má napsaný playlist — a je to vlastně nejlepší způsob, jak zabezpečit automatickou show na výstavě nebo v muzeu.

Vyplatí se zamykat pokaždé, když od pultu na chvíli odcházíš, i kdyby to mělo být na dvě minuty. Vrátit se ke stažené hlavní intenzitě, protože se o ni někdo opřel loktem, je zážitek, který stačí zažít jednou.

Zámek se nepamatuje mezi spuštěními. Když program zavřeš a otevřeš, je odemčený.

17.1Kam se show ukládá#

Show se ukládá sama průběžně. Neexistuje tlačítko uložit a neexistuje ani okamžik, kdy bys měl neuloženou práci — každá změna se zapíše krátce poté, co ji uděláš. Je to schválně, protože osvětlovač má při stavbě show v hlavě spoustu věcí a hlídání souboru mezi ně patřit nemá.

Kde soubor leží, vidíš v horní liště. Klikem na cestu otevřeš složku, ve které je — hodí se to, až budeš show někam kopírovat nebo posílat. Dokud show nepojmenuješ, jede se do výchozího souboru; nic se neztrácí, jen se to jmenuje nezajímavě.

Jeden soubor obsahuje celou show: patch, profily svítidel, skupiny, palety, cue, sekvence, rozvržení faderů, dotykové stránky i timecode playlisty. Nic není roztroušené jinde, takže když máš tenhle jediný soubor, máš všechno.

Výjimkou je nastavení programu — měřítko rozhraní, mapování MIDI ovladačů, konfigurace výstupu. To patří k počítači, ne k show, a proto se drží zvlášť. Dává to smysl: když show přeneseš jinam, máš tam jiný převodník i jiný ovladač.

Zvykni si dát Soubor → Uložit jako hned na začátku a dát show rozumné jméno. Za půl roku, až budeš hledat show z loňského festivalu, si poděkuješ.

17.2Zálohy a obnova#

Před každým zápisem do souboru vzniká záloha předchozího stavu a program jich drží posledních dvacet ke každé show. Nejsi tedy odkázaný jen na aktuální podobu show, ale můžeš se vrátit i o kus zpátky v čase.

Praktický význam to má ve dvou situacích. První je poškozený soubor — když se počítač vypne uprostřed zápisu nebo selže disk, program to při startu pozná a sám si vezme poslední funkční verzi. Nemusíš nic dělat, jen si všimneš hlášky.

Druhá situace je lidská chyba, kterou nezachytíš hned. Smažeš skupinu, přepíšeš půlku cue nebo si rozházíš fadery a zjistíš to až za hodinu, kdy už je Ctrl+Z dávno vyčerpané — vrací totiž dvacet kroků, ne dvacet minut. Tam sáhneš po záloze.

1. Otevři složku backups. Leží vedle složky shows u programu, ne uvnitř složky se show.
2. Najdi záložní soubory. Jmenují se podle show, pak je v názvu krátký kód složky a čas vzniku — třeba gala~3f9a1c02-20260721-193014.tom. Ten kód uprostřed je tam schválně: rozlišuje stejnojmenné show z různých složek, aby si navzájem nepromazávaly historii.
3. Vyber ten, který je z doby, kdy bylo ještě všechno v pořádku, a zkopíruj si ho stranou.
4. Otevři ho v programu přes Soubor → Otevřít a zkontroluj, že je v něm to, co čekáš.

Automatické zálohy jsou skvělá pojistka proti chybám, ale nejsou zálohou proti ztrátě počítače. Leží totiž na tom samém disku. Když ti notebook ukradnou nebo shoří, jsou pryč i ony — proto si důležitou show jednou za čas zkopíruj na flash disk nebo do cloudu.

Vyplatí se udělat si kopii show vždycky před velkým zásahem: před přepnutím sady světel, před hromadnou výměnou typu svítidel nebo před přeorganizováním faderů.

17.3Víc show vedle sebe#

Jakmile začneš jezdit s víc kapelami nebo do víc klubů, přestane jedna show stačit. Řešení je prosté — každá akce má svůj vlastní soubor a ty mezi nimi přepínáš.

1. Otevři Soubor → Uložit jako a dej show jméno, které něco říká: „Kapela X — klubové turné“, „Divadlo — Hamlet“, „Festival 2026“.
2. Další show založíš přes Soubor → Nový, nebo z té stávající: uložíš ji jako novou a přestavíš.
3. Přepínáš přes Soubor → Otevřít, nebo prostě dvojklikem na soubor v průzkumníku.

Občas je lepší mít jednu show s víc variantami než víc samostatných souborů. Když jezdíš pořád stejný repertoár, ale pokaždé na jiné osazení, chceš sady světel podle kapitoly 3.11 — cue a sekvence zůstanou jedny a mění se jen železo. A když se mění jen zavěšení hlav, chceš rig presety podle kapitoly 6.5.

Rozhodovací pravidlo zní takhle: jiná hudba, jiný soubor. Jiná světla, stejný soubor a jiná sada. Když to obrátíš, budeš pak udržovat pět kopií té samé show a opravovat každou změnu pětkrát.

Vyplatí se mít i jednu prázdnou „šablonovou“ show s hotovými skupinami, paletami a rozvržením faderů, ze které novou akci rozjedeš za pár minut.

17.4Přenos na jiný počítač#

Přenos show je jednoduchý až podezřele: zkopíruj soubor a je hotovo. Obsahuje totiž úplně všechno včetně profilů svítidel, takže na cílovém počítači nemusíš nic dostahovávat ani importovat.

1. Zkopíruj soubor show na flash disk, do cloudu, nebo ho pošli e-mailem.
2. Na druhém počítači nainstaluj program, pokud tam ještě není.
3. Otevři soubor přes Soubor → Otevřít nebo dvojklikem.
4. Nastav výstup — ten se s show nepřenáší, protože na novém počítači je zapojený jiný převodník.
5. Namapuj případný externí ovladač, viz kapitola 15.4.

Ty poslední dva body jsou celý rozdíl mezi „přeneslo se to“ a „přeneslo se to a hraje to“. Show je kompletní, ale cesta ven a ovládací hardware jsou vlastnost počítače, a ty se musí nastavit na místě. Počítej s tím pět minut a nedělej to deset minut před začátkem.

Ověření po přenosu je vždycky stejné: otevři okno výstupu podle kapitoly 2.3, vytáhni fader a koukni, jestli se hodnoty hýbou. Když ano, přeneslo se to celé.

Přenášet show mezi bezplatnou a placenou verzí je bez problému — soubor je stejný. Show, která přesahuje limity zdarma, se na bezplatné verzi otevře, jen narazí na strop.

Když nepotřebuješ přenést celou show, ale jen kus z ní — pár typů světel, palety, jednu sekvenci — nekopíruj soubory a použij převzetí z jiné show. A typy světel, které chceš mít po ruce napořád, patří do světelného parku.

17.5Export přehledu show#

Někdy potřebuješ show na papíře. Ne proto, že bys ji chtěl číst — ale proto, že ji čte někdo jiný: technik, který ti rig staví ráno, kolega, který tě zaskočí, nebo pořadatel, který chce vědět, co se bude věšet.

1. Otevři Soubor → Export.
2. Program vygeneruje přehled a otevře ho v prohlížeči.
3. Odtud si ho vytiskni, nebo ulož jako PDF a pošli.

V přehledu najdeš patch se všemi adresami a typy, seznam skupin a jejich obsazení, seznam cue a seznam sekvencí. Je to tedy kompletní obraz toho, jak je show poskládaná.

Nejužitečnější je tabulka patche. Když ji dáš technikovi předem, naadresuje ti světla dřív, než dorazíš, a ty přijedeš k hotovému. Když nastane problém, dá se podle stejné tabulky rychle najít, které svítidlo má být na které adrese — a to je při hledání chyby často to jediné, co potřebuješ vědět.

Export si vytiskni i pro sebe a měj ho ve složce s kabely. Když ti večer odejde notebook, papír s patchem je to poslední, co ti umožní odehrát aspoň něco na cizím pultu.

17.6Aktualizace programu#

Nová verze se ti nabídne sama při startu. Nemusíš nic hlídat, nikam chodit ani nic stahovat ručně — program se podívá, jestli je něco nového, a když ano, zeptá se.

Nejdůležitější věta celé téhle kapitoly zní: data show se při aktualizaci nikdy nepřepisují. Aktualizuje se program, ne tvoje práce. Show, nastavení, mapování ovladačů i zálohy zůstávají netknuté a po restartu je všechno tam, kde bylo.

1. Při startu se objeví nabídka aktualizace.
2. Potvrď ji, nebo ji odlož na jindy.
3. Program se sám aktualizuje a restartuje.
4. Otevře se ta samá show, se kterou jsi naposledy pracoval.

Přesto platí jedno organizační pravidlo, které nemá s technikou nic společného: neaktualizuj v den akce. Ne proto, že by to nefungovalo, ale proto, že si v den akce nemáš co dovolit řešit cokoli navíc. Nech si aktualizaci na příští volný večer, projdi si po ní svoji show a teprve pak s ní jeď hrát.

Aktualizace jsou zdarma pro bezplatnou i placenou verzi. U jednorázové licence platí navždy.

17.7Převzít z jiné show#

Práce, kterou jsi jednou udělal, nemá důvod vznikat podruhé. Loňská show má naklikané typy světel, vyladěné barvy, hotové sekvence — a letos je chceš použít znovu, ale ne celou show. Na to je Soubor → Převzít z jiné show.

Rozdíl proti otevření show je zásadní: aktuální show se nenahrazuje, jen doplňuje. Vybereš cizí soubor, zaškrtáš, co z něj chceš, a ono to k tvojí show přibude.

1. Otevři Soubor → Převzít z jiné show (totéž tlačítko je v Patch & Profily → Ovladače) a vyber soubor druhé show.
2. Nahoře uvidíš, co v tom souboru je — název show, cestu, datum a jednořádkový výpis obsahu. Podle toho hned poznáš, jestli jsi otevřel ten správný soubor.
3. Vlevo přepínáš kategorie: ovladače, svítidla, skupiny, palety, cue, sekvence, stránky faderů, stránky Živě a timecode playlisty. Vpravo zaškrtáváš konkrétní položky, nahoře můžeš hledat.
4. Klikni na Převzít do show. Hotovo.

Závislosti se přibalí samy. Cue není nic bez skupin, na které svítí, a bez palet, ze kterých bere barvy; skupina není nic bez svítidel a svítidlo bez svého typu. Program si to dohledá a označí štítkem „přibalí se“ — takže ještě než potvrdíš, vidíš celý rozsah toho, co přijde.

Volba Napojit na stejnojmenné, co už v show je je zapnutá a většinou ji chceš nechat. Znamená to, že když tvoje letošní show má skupinu „Spoty“ a paletu „Červená“, převzatá cue si sáhne na TVOJE — místo aby se ti rig zdvojil. Vypnout ji dává smysl jen tehdy, když chceš opravdu druhou nezávislou kopii všeho.

Vše převzaté dostane nové vnitřní označení, čísla cue a sekvencí navážou na tvoji řadu a kolidující názvy dostanou příponu „(2)“. Nic ti to tedy nepřepíše. A kdyby výsledek nebyl podle představ, Ctrl+Z vrátí celé převzetí jedním krokem.

U timecode playlistů: příkazy, které volají cue nebo sekvenci, se přepočítají samy na nová čísla. Příkazy, které volají fader nebo EXEC slot číslem (F5, P3, E12), přepsat nejde — číslo je pozice na liště, ne vlastnost ovladače. Program ti po převzetí řekne, kolik jich je, ať si je zkontroluješ.

Nejrychlejší způsob, jak rozjet novou akci: založ prázdnou show a převezmi si ze staré ovladače, svítidla, skupiny a palety. Cue si pak naprogramuješ nové na čistém stole, ale nad rigem, který už je hotový.

17.8Světelný park#

Knihovna typů světel je součástí show. To je správně — show je pak soběstačná a přenese se jedním souborem (viz kapitola 17.4). Má to ale jeden důsledek: nová show začíná s prázdnou knihovnou a typ, který sis kdysi pracně naklikal, je najednou pryč.

Od toho je světelný park. Je to sklad typů světel, který žije mimo show — přežije novou show i aktualizaci programu. Otevřeš ho přes Soubor → Světelný park, nebo tlačítkem 🏛 Park v Patch & Profily → Ovladače.

1. Plní se sám. Při každém uložení show se do parku uloží typy, které tvoje show doopravdy používá. Nemusíš na to myslet.
2. Ručně přidáš tlačítky nahoře — buď jen použité, nebo celou knihovnu otevřené show včetně typů, které zatím nic nepoužívá.
3. Nahraješ do show tak, že si je zaškrtáš a dáš ⬇ Nahrát do show. Program ti předtím vypíše, co konkrétně se nahraje.
4. Odebereš tlačítkem 🗑 Odebrat z parku. Show se to nijak nedotkne a automatické plnění ti je zpátky nevrátí.

Nejdůležitější věta téhle kapitoly: show je na parku nezávislá. Nahrání do show udělá samostatnou kopii, ne odkaz. Můžeš tedy typ ve show libovolně upravovat, aniž bys sáhl na park — a můžeš ho z parku klidně smazat, aniž by to jakoukoli show poškodilo.

Park je jeden soubor s vlastní příponou .tpark a leží ve složce park vedle tvých show. V okně parku vidíš celou cestu, velikost i datum a tlačítkem 📁 Otevřít složku se tam dostaneš. Tlačítkem 💾 Uložit do souboru si park zazálohuješ nebo přeneseš na jiný počítač, 📂 Načíst ze souboru ho zase přidá zpátky — a nejdřív ti ukáže, co v tom souboru je.

Vyplatí se dát do parku všechno, co ti kdy prošlo rukama, i typy, které zrovna nepoužíváš. Až ti klub napíše, že mají „ty stejný hlavy jako loni“, najdeš je v parku za pět vteřin.

18.1Co umí bezplatná verze#

Bezplatná verze není demo. Nemá časový limit, nemá vodoznak, nevyskakuje na tebe každou půlhodinu s výzvou k zaplacení a neposílá do světel nic navíc. Stáhneš, nainstaluješ, hraješ.

Funkčně umí prakticky všechno, co je v téhle dokumentaci popsané. Patch a vlastní profily, import GDTF, skupiny a podskupiny, palety a rig presety, cue, sekvence, chase, celou sadu efektů, panel Živě, tap tempo i detekci rytmu ze zvuku, MIDI ovladače, Launchpad, motorové fadery, ovládání z telefonu, timecode playlisty, Art-Net, sACN, USB výstup i napojení na vizualizér.

Kde jsou hranice, jsou tři čísla a stojí za to je znát. Show se vejde do dvou DMX universů (1024 kanálů) a může mít nejvýš 50 svítidel, 50 cue a 50 sekvencí. Na klubovou show s několika PARy a párem hlav to bohatě stačí — a spousta lidí se do těch limitů vejde napořád.

A jedna věc, kterou lidé přehlížejí a pak se diví: dva universy dostaneš jen po síti, tedy přes Art-Net nebo sACN. Běžný USB převodník má jednu DMX linku, takže s ním jedeš na jednom universu bez ohledu na verzi programu. Podrobně je to rozebrané v kapitole 14.5.

Bezplatná verze je určená pro osobní a nekomerční použití. Placené show, agenturní a půjčovenský provoz spadají pod licenci.

18.2Co licence odemkne#

Hlavní věc, kterou licence přináší, je velikost. Dostaneš čtyři DMX universy, tedy 2048 kanálů, a zmizí stropy na počet svítidel, cue i sekvencí. Show pak roste jen podle toho, co unese tvůj rig a tvoje trpělivost.

Kromě velikosti odemyká licence jednu konkrétní funkci: příjem timecode zvenčí — tedy LTC a MTC podle kapitoly 13.6 — včetně automatického rozpoznání skladby podle příchozího času. Vlastní timecode playlisty s ruční časomírou fungují i zdarma, takže si show na časy postavíš a přehraješ; jen ji nenecháš řídit zvukařovým přehrávačem.

Všechno ostatní kolem ovládání je volné: OSC, MIDI ovladače, Launchpad, motorové fadery i ovládání z telefonu.

Třetí rozdíl je právní: licence pokrývá komerční použití. Když si za osvětlování necháváš platit, když provozuješ půjčovnu nebo agenturu, potřebuješ licenci bez ohledu na to, kolik universů reálně používáš.

Cena je 999 Kč za rok, nebo 4 999 Kč jednorázově napořád. Obě varianty jsou funkčně identické. Roční se vyplatí, když si chceš plnou verzi osahat nebo ji potřebuješ jen na sezónu; jednorázová se vyplatí zhruba od pátého roku a hlavně máš od toho pokoj. Aktualizace jsou v obou případech zdarma.

Show postavená v bezplatné verzi se po zakoupení licence nemusí nijak předělávat. Je to ten samý soubor, jen přestane narážet na stropy.

18.3Aktivace licence#

Licence se nekupuje kliknutím v aplikaci a nestrhává se z karty. Domluva probíhá e-mailem, platí se převodem a dostaneš na to fakturu — což je mimochodem pro živnostníka příjemnější než předplatné, které se samo obnovuje.

1. Napiš na software@tomic.cz a řekni, jestli chceš roční nebo jednorázovou licenci.
2. Dostaneš fakturu a zaplatíš převodem.
3. Přijde ti licenční klíč.
4. V programu otevři Nastavení → Licence, vlož klíč a klikni Aktivovat.
5. První aktivace potřebuje internet. Pak už program funguje offline a připojení k síti nevyžaduje.

Že jedeš v bezplatné verzi, poznáš podle oranžového zámku v horní liště. Klik na něj tě rovnou přenese do nastavení licence, takže když na strop narazíš uprostřed práce, nemusíš nic hledat.

Když roční licence skončí a neobnovíš ji, nic se neztratí a nic se nesmaže. Program se jen vrátí do bezplatného režimu — show si otevřeš dál, jen se na ni budou zase vztahovat limity zdarma. Obnovením licence se vše vrátí do původního stavu.

Aktivaci si udělej doma, ne v sále. V klubu bez signálu a bez Wi-Fi ji nedokončíš, protože první ověření potřebuje internet.

18.4Licence na víc počítačů#

Typická otázka zní: mám pracovní notebook, na kterém show stavím, a druhý, který beru na akci jako zálohu. Potřebuju dvě licence?

Odpověď je praktická: klíč si můžeš aktivovat na víc počítačích — na hlavním i na záložním. Aktivace se ale váže na konkrétní počítač a jejich počet je omezený. Co licence nepokrývá, je situace, kdy s ní zároveň hrají dva různí lidé na dvou akcích — tam patří licence dvě.

Pozor na jednu věc: otisk počítače se mění při přeinstalaci Windows nebo při in-place upgradu. Program pak hlásí, že licence patří jinému stroji, a je potřeba ji aktivovat znovu. Stejně tak když starý počítač prodáváš — napiš na software@tomic.cz, uvolníme aktivaci a na novém stroji naskočí bez problémů.

Pro půjčovny a agentury, které potřebují víc pultů naráz, je rozumnější domluvit se rovnou na počtu licencí odpovídajícím počtu současně hrajících sestav. Napiš na tentýž e-mail a domluvíme se.

Záložní notebook si připrav celý, ne jenom napůl: aktivovaná licence, aktuální kopie show, nainstalovaný ovladač převodníku a nastavený výstup. Záloha, kterou by bylo potřeba půl hodiny konfigurovat, není záloha.

19.1Světlo vůbec nesvítí#

Když nesvítí jedno konkrétní světlo a ostatní ano, je problém skoro jistě u něj — v jeho adrese, v jeho profilu nebo v jeho kabelu. Projdi tenhle seznam odshora, je seřazený od nejčastější příčiny.

1. Má vytaženou intenzitu? A pozor — u RGB LED světla musí být zároveň nastavená barva. Samotný dimmer bez barvy je tma, protože není co zesilovat. Je to naprosto nejčastější příčina ze všech a padne na ni každý začátečník. Podrobně v kapitole 5.2.
2. Sedí adresa a universe? Porovnej, co máš v patchi, s tím, co ukazuje displej svítidla. Musí to souhlasit na číslo.
3. Nemá profil zavřený shutter? Spousta světel má při hodnotě nula zavřenou clonu a pak nesvítí ani při plném dimmeru. Zkontroluj výchozí hodnoty podle kapitoly 3.7.
4. Jde na jeho adresu vůbec něco? Otevři okno výstupu podle kapitoly 2.3 a koukni na jeho kanály. Když se tam nic nemění, je chyba v programu; když se mění, je chyba dál po cestě.
5. Není zaparkované? Zaparkovaný kanál drží hodnotu natvrdo a nepřebije ho nic — mrkni do záložky Zaparkované.
6. Svítí něco, co svítit nemá? Opačný případ — světlo má stažený dimmer, a přesto se z něj line záře. Bývá to LED prstenec nebo barevná sekce, která se dimmerem neřídí. Označ ty kanály v profilu jako virtuální intenzitu podle kapitoly 5.2.
7. Teprve teď řeš kabel, napájení a terminátor. Až když je všechno výše v pořádku.

Když nesvítí celá skupina stejného typu, hledej příčinu v profilu nebo v adresování celé série, ne u jednotlivých kusů. Když nesvítí všechno za určitým bodem v řetězu, je to skoro jistě kabel nebo vadné svítidlo uprostřed linky.

Nikdy nelez po žebříku dřív, než se podíváš do okna výstupu. Rozseknout, na které straně kabelu problém je, trvá deset vteřin.

19.2Nesvítí vůbec nic#

Když je celý rig tmavý, je paradoxně hledání jednodušší — příčin je málo a jsou to skoro vždycky ty samé.

1. Indikátor OUT v horní liště. Když není zelený, výstup neběží a všechno ostatní je zbytečné řešit. Postupuj podle kapitoly 14.8.
2. Nesvítí BLACKOUT? Zhasnutá show při aktivním blackoutu vypadá přesně jako porouchaná show.
3. Nesvítí BLIND? V režimu naslepo jde programmer mimo výstup, takže se ti při nastavování nic neděje — viz kapitola 5.7.
4. Není stažená hlavní intenzita? Grand master v horní liště škáluje všechno; když je dole, je tma bez ohledu na cue.
5. Nejsou stažené fadery? Po načtení show jsou fadery s obsahem záměrně na nule, aby ti show nenaskočila hned po otevření souboru.

Ten poslední bod stojí za zdůraznění, protože působí jako závada, a přitom je to funkce. Otevřeš show, čekáš, že bude jako včera, a je tma — protože fadery čekají, až je vytáhneš. Mastery si naproti tomu úroveň drží.

Když projdeš celý seznam a pořád nic, dej CLEAR a pak RELEASE, čímž vrátíš pult do klidového stavu, a začni stavět show odznova jedním faderem.

19.3Efekt jede pořád#

Efekt běží tak dlouho, dokud ho něco drží — a to něco je téměř vždycky vytažený fader. Efekty nejsou samostatně žijící objekty; jsou uložené v cue a cue hrají ze sekvencí, které visí na faderech.

1. Najdi fader, na kterém sedí sekvence s tím efektem, a stáhni ho.
2. Když nevíš který, koukni do záložky Sekvence — právě hrající sekvence poznáš podle zeleného rámečku.
3. Případně dej sekvenci stop z její dlaždice nebo z tlačítka pod faderem.
4. Když se ztrácíš úplně, dej RELEASE. Vypne všechny zdroje naráz.

Když efekt přežije i RELEASE, má jeho sekvence zaškrtnuté Ignorovat RELEASE — to se dělá u hazeru a pracovního světla, aby se nedaly omylem zhasnout. Najdi tu sekvenci v nastavení a přepínač vypni, nebo prostě stáhni její fader ručně.

A když efekt běží i po zhasnutí všeho ostatního a na fader nereaguje vůbec, koukni do Zaparkovaných podle kapitoly 12.6. Zaparkovaná hodnota nereaguje na nic.

Když ti efekt jede správně, ale příliš rychle, nemusíš ho zastavovat — dej si na fader funkci FX speed podle kapitoly 10.5 a zpomal ho živě.

19.4Barva nenaskočí naplno#

Typický projev: klikneš na sytě modrou paletu, a světla se zabarví jen trochu, jako by se modrá míchala s tím, co tam bylo předtím. Vypadá to jako chyba míchání barev, ale skoro vždycky je za tím fader.

Fader, který má nastavené ovládání barvy, totiž barvu přidává postupně podle své úrovně. V polovině dostaneš půl barvy, tedy něco mezi původním odstínem a cílovým. To je záměr — takhle se dělají plynulé přebarvení — ale když si na to nevzpomeneš, vypadá to jako závada.

1. Najdi fader, který ovládá barvu téhle skupiny, a vytáhni ho úplně nahoru.
2. Zkontroluj v nastavení sekvence řádek Fader ovládá, jestli tam barva opravdu je — viz kapitola 9.4.
3. Když má fader ovládat vždycky celý look, přepni ho zpátky na celou cue.

Druhá možná příčina je, že do stejných světel mluví víc zdrojů naráz a poslední slovo má něco jiného, než si myslíš. Barvy, pozice a beam se řídí pravidlem LTP, tedy platí to, co přišlo naposledy — podrobně v kapitole 8.5. Stáhni ostatní fadery a uvidíš, kdo do toho mluví.

Třetí, méně častá příčina: nemáš vytaženou intenzitu, jen barvu. Sytá modrá při dvaceti procentech dimmeru vypadá bledě.

19.5Hlavy poskakují#

Cukající, poskakující nebo náhodně sebou trhající pohyblivé hlavy mají tři možné příčiny a všechny jsou mimo program — pult totiž posílá plynulá čísla, a když se hlava chová jinak, přišla k ní ta čísla poškozená.

1. Wi-Fi. Nejezdi DMX bezdrátově. Bezdrát umí na okamžik zakolísat, chybějící rámce se projeví jako poskočení a stane se to zaručeně uprostřed nejtišší písničky. Použij kabel.
2. Druhý pult ve stejné síti. Když do těch samých světel vysílá ještě někdo jiný, perou se dva zdroje o stejné kanály a hlava skáče mezi dvěma pozicemi. Zkontroluj, kdo všechno v sále vysílá — a případně to vyřeš prioritou přes sACN podle kapitoly 14.3.
3. Kabeláž a terminátor. Dlouhá linka, špatné kabely nebo chybějící terminátor na konci řetězu způsobují odrazy a chyby v datech. Projeví se to zpravidla u světel na konci linky.

Existuje ještě čtvrtá, mnohem nevinnější příčina: chybějící jemné kanály. Když má hlava pan a tilt fine a ty je nemáš zadané v profilu, pohybuje se po viditelných skocích — nikoli náhodně, ale schodovitě, hlavně při pomalých přefaderh. Doplň je podle kapitoly 3.6.

Rozlišit tyhle příčiny jde snadno. Náhodné škubání ukazuje na síť nebo kabel. Pravidelné schůdky při pomalém pohybu ukazují na chybějící jemné kanály.

19.6Hlava jede opačně#

Táhneš tilt nahoru a hlava jede dolů. Není to závada a nemusíš nic přeprogramovávat — hlava je jenom zavěšená vzhůru nohama, což je u trussu naprosto běžné, a program o tom zatím neví.

1. Jdi do Patche a najdi řádek daného svítidla.
2. Zaškrtni Invert Pan nebo Invert Tilt podle toho, která osa jede naopak. Zavěšení hlavou dolů převrací obvykle tilt.
3. Naber hlavu a ověř si to naživo.
4. Když je takhle zavěšená celá skupina, oprav to u všech kusů.

Udělej to hned na začátku, ještě než začneš směrovat a ukládat pozice. Otočení mění až překlad na výstup, takže hodnoty v cue zůstávají — ale když si půlku pozic uložíš v jedné logice a půlku v druhé, budeš je muset předělat.

Jiný případ nastane, když jsou hlavy jednou na zemi a jindy na stropě, ale jinak jde o tu samou show. Tam nechceš sahat do patche, ale použít rig preset podle kapitoly 6.5 — přepínáním presetu se přestaví všechny poziční palety naráz.

Když se hlava chová divně i po otočení — třeba se pan a tilt navzájem prohodí — máš nejspíš špatný profil nebo špatný mód. Zkontroluj režim na displeji svítidla a porovnej ho s tím, co máš napatchované.

19.7Narazil jsem na limit#

Bezplatná verze má tři stropy: dva universy, 50 svítidel, 50 cue a 50 sekvencí. Když na některý narazíš, program ti to sám řekne a nabídne licenci. Nic se přitom neztratí a nic se nesmaže — jen se ti daná věc nepřidá.

Než sáhneš po licenci, zkus si ověřit, jestli limit opravdu potřebuješ překročit. Padesát cue je hodně, když je používáš rozumně — hodně lidí si dělá zvláštní cue pro každou drobnou variaci a pak zjistí, že si vystačí s deseti cue a několika efekty, které se dají živě zrychlovat a přebarvovat.

1. Projdi si knihovnu cue a smaž ty, které nepoužíváš. Bývá jich překvapivě dost.
2. Podívej se, jestli místo pěti podobných cue nestačí jedna cue a barevné dlaždice podle kapitoly 11.5.
3. Zvaž, jestli víc cue nenahradí efekt s živě ovládanou rychlostí.

Když ale narazíš na počet universů, žádný trik nepomůže. Rig přes 1024 kanálů se do dvou universů prostě nevejde a je čas na licenci — čtyři universy dají 2048 kanálů. Než ji koupíš, ověř si ještě podle kapitoly 14.5, že ti to umožní i tvůj převodník; s USB kusem zůstaneš na jednom universu i s licencí.

Limity se počítají v rámci show, ne v rámci programu. Když stavíš víc menších show vedle sebe podle kapitoly 17.3, každá má vlastní strop.

19.8Když si nevíš rady#

Než začneš hledat složité vysvětlení, projdi si tenhle univerzální postup. Vrátí pult do známého stavu a vyřeší překvapivě velkou část problémů, které vypadají záhadně.

1. Dej CLEAR — vyprázdní programmer, který přebíjí všechno ostatní a je nejčastějším zdrojem záhad.
2. Dej RELEASE — zastaví sekvence, stáhne fadery a zhasne dotykové dlaždice.
3. Zkontroluj indikátory BLIND, BLACKOUT a hlavní intenzitu.
4. Mrkni do záložky Zaparkované.
5. Otevři okno výstupu a zjisti, jestli program vůbec počítá to, co si myslíš.
6. Vytáhni jeden jediný fader a stav odtud postupně nahoru.

Když ani to nepomůže, zavři program a otevři ho znovu. Show se ukládá průběžně, takže o nic nepřijdeš, a spousta stavů, které vznikly nešťastnou kombinací nastavení, restartem prostě zmizí. Když se problém opakuje i po restartu a jsi si jistý nastavením, sáhni po záloze podle kapitoly 17.2.

A pak už zbývá napsat. Podpora, dotazy k funkcím, hlášení chyb i návrhy na doplnění dokumentace — všechno jde na jednu adresu: software@tomic.cz. Napiš, co se dělo, co jsi zkusil a jaký máš rig; se dvěma větami popisu se dá pomoct mnohem rychleji než s „nefunguje mi to“.

Když píšeš kvůli konkrétní show, přilož rovnou její soubor a export přehledu podle kapitoly 17.5. Ušetří to jedno kolo dotazů tam a zpět.

20.1Základní pojmy#

Tohle je slovní zásoba, se kterou si vystačíš při běžném programování show. Většina těchhle pojmů má vlastní kapitolu, tady jsou jen krátká vysvětlení pro rychlé připomenutí.

Cue

Uložený stav světel — fotka toho, jak cue vypadá: kdo svítí, jakou barvou, kde stojí hlavy, jaký běží efekt. V programu má číslo ve tvaru C001 a najdeš ji v knihovně cue. Jinde: cue (ChamSys, grandMA, Avolites), memory nebo look; česky se říká i scéna, ale v branži převládá anglické cue. Viz kapitola 7.

Sekvence

Seznam cue za sebou na jednom faderu. Zmáčkneš GO a přehraje se další. Jinde: cue stack (ChamSys), cuelist nebo sequence (grandMA), playback (Avolites). Používá se na cue písničky v pořadí, na chase a taky prostě jako složka pro jednu náladu. Má číslo ve tvaru S001. Viz kapitola 8.

Paleta

Pojmenovaná hodnota k opakovanému použití: barva „Amber“, pozice „Zpěvák“, beam „Úzký“. Jinde: palette (ChamSys, Avolites), preset (grandMA, ETC). Místo míchání hodnot pak jen klikáš na jméno. Klíčová vlastnost: cue si pamatuje, ze které palety hodnota přišla, takže když paletu změníš, propíše se to do všech cue, které z ní vznikly. Viz kapitola 6.

Skupina

Sada světel, se kterou pracuješ najednou. Cue si nepamatuje seznam konkrétních svítidel, ale odkaz na skupinu — takže když do skupiny přidáš další světlo, začne hrát ve všech cue samo. Skupina může obsahovat i jiné skupiny. Viz kapitola 4.

Programmer

Pracovní panel na pravé straně okna. Co v něm máš, přebíjí všechno, co běží ze show, dokud to neuložíš stiskem RECORD nebo nezahodíš tlačítkem CLEAR. Je to nejdůležitější prvek celého pultu a zároveň nejčastější zdroj počátečních zmatků. Viz kapitola 5.1. Stejný pojem i význam má ChamSys, grandMA i Avolites.

Patch

Seznam, kde má které svítidlo adresu a jakého je typu. Je to překladový slovník mezi tvým klikáním a čísly na DMX lince. Bez správného patche program neví, že třetí kanál je zelená a ne tilt. Viz kapitola 3.

Sada světel

Varianta osazení v rámci jedné show. Jezdíš stejný repertoár po různých klubech, kde visí pokaždé jiná světla — založíš si sadu na každý klub a přepínáš mezi nimi. Skupiny, palety i cue zůstávají, hodnoty se přenesou podle významu kanálů. Viz kapitola 3.11.

Rig preset

Varianta pozičních palet pro jiné zavěšení. Hlavy jednou stojí na zemi a jindy visí na stropě — přepnutím presetu se přestaví všechny pozice v celé show naráz, aniž bys sáhl na jedinou cue. Na rozdíl od sady světel tu jde o směrování, ne o železo. Viz kapitola 6.5.

GDTF

Otevřený formát souboru, ve kterém výrobci popisují svá světla — kompletní seznam kanálů, výchozí hodnoty, rozsahy koleček i obrázky gob. Nejbohatší zdroj profilu, jaký můžeš mít. Stahuje se z webu výrobce nebo z gdtf-share.com. Viz kapitola 3.5.

Virtuální dimmer

Náhrada chybějícího dimmeru u světel, která ho nemají — typicky jednodušší RGB pary. Fader intenzity u nich škáluje barevné míchací kanály, takže se ovládají stejně jako světla s dimmerem a můžeš je mít v jedné skupině s nimi. Zapíná se samo, nastavovat nic nemusíš. Viz kapitola 5.2.

Virtuální intenzita

Přepínač u jednotlivého kanálu v profilu světla. Označený kanál se na výstupu násobí hlavním dimmerem svítidla, čímž se k dimmeru „přiváže“ i něco, co ho samo o sobě ignoruje — LED prstenec u hlavy, barevná sekce u hybridu. Pozor na záměnu s virtuálním dimmerem: ten dimmer nahrazuje, tohle ho naopak rozšiřuje na další kanály. Viz kapitola 3.6.

20.2Pojmy kolem výstupu#

Slova, se kterými se potkáš při nastavování cesty do světel a při komunikaci s technikem v sále. Tady se vyplatí rozumět jim přesně, protože nedorozumění kolem universů a adres stojí nejvíc času.

DMX

Standard, kterým se řídí divadelní a koncertní světla. Po kabelu teče 512 čísel od nuly do 255, a v datech samotných není ani slovo o tom, co které číslo znamená — to ví jenom svítidlo na druhém konci a tvůj patch.

Kanál

Jedno z těch 512 čísel. Jedna vlastnost jednoho světla: dimmer, červená, tilt, gobo. Jednoduchý PAR zabírá čtyři kanály, pohyblivá hlava klidně dvacet.

Universe

Jedna DMX linka o 512 kanálech. Když ti světla přetečou přes 512, nezačínáš znova ve stejné lince, ale přejdeš na další universe — což fyzicky znamená další výstup z převodníku a další DMX kabel. Adresa se píše buď jako samotné číslo (kanál v prvním universu), nebo s tečkou, třeba 2.55 (kanál 55 ve druhém universu).

Art-Net

Nejrozšířenější způsob, jak poslat DMX po počítačové síti. Podporuje ho drtivá většina převodníků. Vysílá se broadcastem nebo přímo na adresu převodníku; počítač a převodník musí být ve stejném adresním rozsahu. Viz kapitola 14.2.

sACN

Novější síťový protokol (plným jménem E1.31), který dělá totéž co Art-Net, ale umí navíc prioritu — při souběhu víc zdrojů vyhraje ten s vyšším číslem. Používá multicast, takže přijímače se přihlásí samy. Standard ve větších instalacích a v divadlech. Viz kapitola 14.3.

HTP

Pravidlo „platí vyšší hodnota“. Když stejné světlo řídí víc zdrojů naráz, vyhraje ten, který chce víc — dva fadery se stejným světlem se tedy nesčítají, jen vyhraje ten vytaženější. Takhle se ve výchozím stavu chová intenzita a taky slučování dat od druhého pultu.

LTP

Pravidlo „platí poslední hodnota“. Vyhraje to, co přišlo naposledy. Takhle se chovají barvy, pozice a beam vždycky — na míchání dvou barev z různých zdrojů totiž není žádný rozumný způsob, takže poslední slovo prostě platí.

Timecode

Průběžná informace o tom, kolik je „hodin ve skladbě“. Podle ní jede playlist a odbavuje řádky. Vlastní časomíra běží v programu; LTC přichází zvenčí po zvukovém kabelu, MTC po MIDI z hudebního software. Viz kapitola 13.

20.3Pojmy kolem efektů#

Zbývající skupina pojmů se točí kolem toho, co se v show hýbe samo, a kolem faderů, kterými se to živě reguluje.

Efekt

Pohyb, blikání nebo přebarvování, které běží samo. Nastavuje se na skupinu a ukládá se do cue jako všechno ostatní. Pohybové efekty jsou relativní k tomu, kam hlavy míří — přesměruješ hlavy a efekt se přesune s nimi. Viz kapitola 10.

Chase

Běžící světla, tedy postupné rozsvěcení jednoho světla za druhým. Dá se udělat dvěma způsoby: jako efekt na skupinu (rychlejší, nic se nezakládá), nebo jako sekvence cue přepnutá do chase režimu (víc práce, ale každý krok může být úplně jiný look). Viz kapitola 8.4.

Fader

Fader, na kterém sedí cue, sekvence nebo speciální funkce. Jeho úroveň bývá intenzita, ale dá se přepnout tak, aby ovládal jen barvu, jen pozici, rychlost efektu nebo dokonce jeden konkrétní kanál. Tlačítko pod ním může dělat GO, flash, solo, stop nebo ťukat tempo. Viz kapitola 9.

Speedmaster

Společné tempo pro efekty, které se nastavuje ťukáním do rytmu. Efekt přepnutý na speedmaster jede přesně v tempu hudby. Speedmastery jsou tři nezávislé, takže si můžeš nechat jednu partu efektů běžet v jednom tempu a druhou v jiném. Tempo umí ťukat i program sám podle zvuku. Viz kapitola 10.4.

Grand master, hlavní intenzita

Celková intenzita show. Škáluje všechno naráz a sedí v horní liště. Stažený grand master je jeden z nejčastějších důvodů, proč „nesvítí vůbec nic“. Sekvence si může nastavit, že ho má ignorovat — to se dělá u pracovního světla a hazeru.

Group intensity

Fader (nebo dotyková dlaždice), který ovládá intenzitu jedné konkrétní skupiny bez ohledu na to, co ji zrovna řídí. Když skupina nic nehraje, rozsvítí ji sám; když na ní běží efekt, funguje jako strop. Cue si může nastavit, že ho má ignorovat. Viz kapitola 12.4. Jinde: group master, submaster.

Svítidlo

Jedno světlo v patchi — PAR, wash, spot, blinder, stroboskop. Program s ním pracuje jako s celkem: řekneš „modrá“ a on sám ví, do kterých kanálů to poslat. Jinde: fixture, u pohyblivých světel head (ChamSys označuje jako head všechna svítidla).

Profil

Popis konkrétního typu svítidla: kolik má kanálů a co který dělá. Bez profilu je svítidlo jen sada čísel. Profily se berou z GDTF, z knihovny, nebo si je naklikáš sám. Viz kapitola 3.6. Jinde: personality (ETC, Avolites), fixture profile, head type.

Parametr

Jedna vlastnost svítidla, kterou jde nastavit: intenzita, červená, pan, tilt, zoom, gobo, frost. Program je pro přehlednost řadí do skupin — intenzita, barva, pozice a beam. Jinde: attribute (ChamSys, Avolites), attribute/feature (grandMA).

Beam

Souhrnný název pro všechno, co určuje tvar a charakter paprsku: gobo, zoom, ostření, prism, frost, iris, stroboskop. Jinde: beamshape (Avolites), beam (ChamSys, grandMA).

Playback

Fader nebo tlačítko, přes které se přehrává uložený obsah — cue nebo sekvence. V tomhle programu jsou playbacky organizované do stránek faderů. Viz kapitola 9. Jinde: playback (ChamSys, Avolites), executor (grandMA).

Blackout a DBO

BLACKOUT je přepínač, který stáhne celý výstup na nulu a nechá ho tam, dokud ho nevypneš. DBO (dead blackout) je totéž, ale jen po dobu, co držíš tlačítko. Ani jedno nezastaví show — ta jede dál, jen není vidět. Viz kapitola 12.2. Stejné názvy i význam mají všechny velké pulty.

Release

Uvolnění — vypne to, co hraje ze sekvencí a faderů, a vrátí světla do klidu. Na rozdíl od blackoutu opravdu zastaví obsah, ne jen výstup. Viz kapitola 12.2. Jinde: release (ChamSys, grandMA), clear playbacks.

Park

Zamknutí hodnoty na výstupu. Zaparkovaný kanál drží svou úroveň a nepřebije ji nic — ani cue, ani fader, ani efekt, ani blackout. Používá se na pracovní světlo nebo hazer. Viz kapitola 3.9. Stejný pojem má ChamSys, grandMA i ETC.

Highlight a Solo

Pomůcky pro stavění hlav: highlight rozsvítí právě vybrané svítidlo naplno, aby bylo vidět, se kterým pracuješ; solo nechá svítit jen je a zbytek ztlumí. Do show se nezapisují. Viz kapitola 4.5. Stejné názvy mají ChamSys i grandMA.

Fade

Doba přejezdu mezi stavy. Fade 0 znamená skok (v branži snap), fade 3 s znamená plynulý přechod. Nastavuje se u cue, u palet i globálně. Jinde: fade time, opak je snap.

Merge a Replace

Dva způsoby, jak uložit do už existující cue: merge přidá to nové k tomu, co v ní je; replace starý obsah zahodí a nahradí. Viz kapitola 7.4. Stejné pojmy používá ChamSys i Avolites.

Rig

Celá světelná sestava na place — všechno, co máš zavěšené a zapojené. Běžný pojem napříč oborem, nepřekládá se.

Převodník (node)

Zařízení, které přeloží data z počítače na DMX linku. Síťový (Art-Net, sACN) se připojí ethernetem a bývá i vícevýstupový; USB verze se zapojí přímo do počítače. Viz kapitola 14. Jinde: node (síťový), interface nebo dongle (USB).

Busking

Hraní světel naživo bez připravené show — reaguješ na to, co se zrovna děje na pódiu. Opak předprogramované show odbavované na GO. Běžný pojem napříč oborem.

Díl skupiny

Část skupiny vybraná podle pozice: sudá, lichá, nebo díl 1/2 až 8/8. Do cue se uloží zápis „druhá třetina téhle skupiny“, ne konkrétní svítidla — když do skupiny přidáš světlo, rozdělení se přepočítá samo. Viz kapitola 4.4. Jinde: odd/even, blocks, u efektů grouping.

Preset

Druhá, připravovaná scéna panelu Živě. Klikáš do ní stejně jako do živé scény, ale na výstup nejde nic — až GO ji pustí ven a preset se stane živou scénou. Je to dvouscénová předvolba, jak ji znají velké pulty. Viz kapitola 11.7. Jinde: preset scene, scene B, u dvouscénových pultů X/Y. Nezaměňovat s Blind — to je náhled programmeru.

Kdyby ti v seznamu něco chybělo nebo bys na nějaký pojem narazil jinde v programu a nenašel ho tady, napiš na software@tomic.cz — dokumentaci pak doplníme.