Aby program věděl, co které světlo umí, potřebuje jeho popis — takzvaný profil. Napíšeš do vyhledávání výrobce nebo model a stáhneš si ho rovnou z aplikace; v knihovně jich čekají tisíce od Robe, Martina, Chauvetu a dalších. A pokud máš od výrobce soubor GDTF, naimportuješ ho jedním klikem, přičemž kanály, výchozí hodnoty i obrázky gob se vytvoří samy.
K levnějším svítidlům hotový profil často neexistuje. V manuálu ale vždy najdeš tabulku DMX kanálů — a podle ní profil během pár minut sestavíš v editoru: dimmer, barvy, pan, tilt, gobo, zoom. Jednou ho uložíš a máš ho napořád, pro všechny příští show.
Stane se to každému. Jediným příkazem vyměníš typ všech svítidel za jiný, adresy přitom zůstanou a skupiny, palety i uložené scény se přenesou — show tedy neklikáš znovu. A jestli jezdíš pravidelně s různým osazením, uložíš si rovnou několik sad světel a přepínáš mezi nimi jedním klikem.
Skupiny si pojmenuješ tak, jak o světlech mluvíš při zkoušce — Přední wash, Hlavy, Blindery. Scény, efekty i palety pak nastavuješ vždycky na skupinu, takže když k ní příště přidáš čtvrté svítidlo, samo se zapojí do všeho, co už máš hotové. Nic nepředěláváš.
Kliknutím vezmeš celou skupinu, Ctrl+klikem si z ní jednotlivá světla přidáváš nebo ubíráš. Když chceš rozsvítit jen každé druhé světlo nebo půlku řady, stačí to jedním tlačítkem — a přibude‑li do skupiny později další svítidlo, rozdělení se přepočítá samo. Skupiny se dají i vnořovat do sebe, takže „Hlavy" můžou být „Spoty" plus „Washe".
Namíchanou barvu, nasměrování hlav i nastavení goba si uložíš jako paletu a dáš jí jméno, kterému budeš rozumět i za půl roku — Amber, Zpěvák, Bubny, Úzký paprsek. Během show pak jen klikáš na jména a nemusíš uprostřed písničky nic míchat.
Tohle ušetří nejvíc času ze všeho. Každá uložená scéna si totiž pamatuje, ze které palety hodnota přišla. Přijedeš do jiného sálu, doostříš pozici Zpěvák — a ona se sama přepíše ve všech scénách, které ji používají. Celá show sedí, aniž bys otevřel jedinou z nich.
Vezmeš tutéž show na dvě místa, jenže na každém visí hlavy jinak. Uložíš si proto druhou variantu zavěšení a v ní si pozice postavíš znovu. Pak už jen přepínáš mezi variantami a s nimi se přesune nasměrování v celé show naráz — barvy ani scény se nikam nehnou.
Efekt je pohyb nebo blikání, které si běží samo — nemusíš ho tedy klikat krok po kroku. Vybereš si z hotových předloh: hlavy krouží, kreslí osmičku nebo se rozevírají do vějíře, světla běhají po řadě, blikají do rytmu či probleskávají jako jiskry, barvy přejíždějí duhou nebo se střídají tak, jak sis je nabral. Pohyb se vždycky odvíjí od toho, kam hlavy zrovna míří, takže když je přesměruješ, efekt jde s nimi. A v editoru běží živý náhled, takže vidíš, co to udělá, ještě než to pustíš ven.
Ťukáš prstem do rytmu a efekty se srovnají s kapelou. Ťukat můžeš z aplikace, z připojené konzole i z dotykové obrazovky a jedno tempo přitom řídí libovolné množství efektů naráz. A když se ti nechce, program si beat vezme rovnou ze zvuku — z mikrofonu nebo z linky — a ťuká za tebe.
Rychlost, rozmach pohybu i měkkost přechodů si můžeš vytáhnout na fader a pohrávat si s nimi přímo během písničky. Takové regulátory můžeš mít tři nezávislé, takže jedním zpomalíš jen hlavy a druhým jen blikání, aniž by se navzájem ovlivňovaly.
Když scéna vypadá tak, jak má, uložíš ji jediným tlačítkem — se všemi barvami, pozicemi i běžícím efektem. Takhle uložené scéně se říká cue. Pak ji dáš na fader a vytažením rozsvítíš, přičemž jak vysoko fader vytáhneš, tak silně scéna svítí.
Scény si poskládáš za sebe do sekvence a tlačítkem GO jimi listuješ tak, jak jde písnička. Nemusíš přitom nic chystat dopředu — jakmile na fader nahraješ druhou scénu, program se sám zeptá, jestli z toho má udělat sekvenci. A když chceš, aby se scény střídaly samy dokola, zapneš jí režim běžících světel.
Když na jedno světlo sáhnou dva fadery naráz, rozhoduje ten vytaženější — nic se nesčítá, takže se ti scéna nepřepálí. Barvu a pozici převezme to, co jsi zapnul naposledy. Můžeš tedy vrstvit, jak tě zrovna napadne, a kdybys ztratil přehled, jediné tlačítko vrátí pult do klidu.
U každé scény si řekneš, jak dlouho má přejezd trvat, a klidně pro barvu, pozici, beam i intenzitu zvlášť. Oblíbený trik vypadá takhle: světla naskočí během vteřiny, ale hlavy se mezitím pomalu, pět vteřin, přesouvají jinam. Scéna taky umí chvíli počkat a pak sama spustit tu následující.
Postavíš si vlastní plochu dlaždic přesně podle toho, co za večer potřebuješ — barvy, pozice, scény, intenzity skupin nebo ťukání tempa. Každou dlaždici si obarvíš, pojmenuješ a natáhneš, jak velkou ji chceš mít. Co zapneš, to drží, dokud to sám nevypneš, takže je to jako dělané na večery, kdy hraješ bez připravené show.
Přepneš panel Živě do přípravy: naklikáš si další obraz — barvy, scény, co má hrát a co zhasnout — a na jevišti se zatím nezmění vůbec nic. Až přijde ta chvíle, jedno tlačítko GO pustí celou připravenou scénu ven, klidně s plynulým přejezdem, jehož délku si určíš. Jako na velkém pultu s preview.
Faderu přiřadíš jednu skupinu a máš její intenzitu pod prstem po celý večer. Když skupina zrovna nic nehraje, fader ji sám rozsvítí. A když na ní běží efekt, ubírá mu shora — světla dál blikají, jen slaběji. Takže když je zpěvák přesvícený, stáhneš jeden fader a nemusíš pátrat, odkud se to světlo vlastně bere.
Zatmívacím tlačítkem zhasneš okamžitě všechno a po jeho vypnutí se scéna vrátí přesně tam, kde byla. Druhé tlačítko naopak celou show vypne a uklidí pult, přičemž sekvence, které si předem označíš — typicky hazer nebo pracovní světlo — běží dál. A než pult povezeš nebo utřeš displej, můžeš si ho zamknout, aby nešlo nic omylem přestavit.
Motorové fadery se hýbou samy podle show a na displejích u nich vidíš názvy i barvy. Tlačítku přiřadíš funkci jediným stiskem — zmáčkneš ho a vybereš, co má dělat. Hraješ pak jako na velkém pultu, jen za zlomek ceny.
Pady si namapuješ na scény, sekvence, zatmění nebo ťukání tempa a každému dáš vlastní barvu. Potmě na jevišti pak sáhneš najisto.
Na telefonu otevřeš adresu, kterou ti program ukáže jako QR kód, a postavíš se přímo tam, kde má světlo svítit. Prstem navedeš hlavu na místo a uložíš pozici, doostříš a doladíš zoom každé hlavy zvlášť a uložíš to rovnou do patche. Z telefonu taky spustíš nebo zastavíš sekvence a vyčistíš pult. Nic neinstaluješ ani nepáruješ, stačí být na stejné síti — a jestli chceš, zamkneš si přístup PINem.
Připojíš libovolný MIDI kontrolér a funkce mu přiřadíš stiskem. Program umí i příkazy z TouchOSC, QLabu nebo Companionu, takže zapadne do většího systému.
Časy nemusíš psát do tabulky. Zapneš nahrávání a odehraješ show ručně, přičemž každé GO i každý pohyb faderu se zapíše i s časem. Pak nahrávání vypneš, doladíš, co je potřeba, a příště už show jede sama. Řádky, u kterých čas nevyplníš, počkají na tvoje GO — což se hodí přesně tam, kde si kapela drží tempo po svém.
Show se umí řídit časovým kódem z playbacku — ať už jde o LTC ze zvukové karty, nebo MTC z počítače se stopou, včetně všech běžných formátů 24, 25, 30 i 29,97 drop-frame. Každá skladba má vlastní start, takže program podle příchozího kódu sám pozná, co zrovna hraje, a přepne se na správný playlist. Jestli signál vůbec dorazil, poznáš hned podle ukazatele v nastavení.
Do řádku playlistu nepíšeš příkazy zpaměti — našeptávač ti nabídne scény, sekvence, palety i skupiny tvojí show a filtruješ je jedním klikem. Řádek s vlaječkou se provede hned při načtení skladby a připraví barvy či tempo ještě před prvním GO. A když playlist míří na scénu, která ještě neexistuje, program ji označí a jedním klikem založí.
Pošleš data po běžné počítačové síti přes Art-Net nebo sACN, případně po kabelu přes USB převodník typu Enttec. Výstup běží nezávisle na obrazovce, takže světla nezaškubou, ani když v aplikaci zrovna klikáš. A indikátor nahoře ti pořád ukazuje, jestli výstup jede a jestli je tvůj převodník na síti vidět.
Data můžeš posílat i do vizualizéru, ať už používáš Capture, Depence nebo něco podobného. Show si tak naprogramuješ v obýváku a na akci pak pošleš přesně totéž do skutečných světel. Vizualizér přitom může běžet i souběžně s živým výstupem.
Program umí taky přijímat DMX z jiné konzole a sloučit ho se svým výstupem, což oceníš jako zálohu nebo ve chvíli, kdy si přisedneš k domácímu pultu a chceš jen přisvěcovat. Jakmile druhý pult zmlkne, sloučení samo odpadne a zůstane jen tvoje show.
Na ukládání vůbec nemusíš myslet — každá změna se uloží průběžně a pokaždé přitom vzniká záloha, přičemž posledních dvacet se drží stranou. Kdyby se soubor náhodou poškodil, program si při startu sám vezme poslední funkční verzi. A krok zpět se dá vracet klidně o desítky změn — hloubku historie si nastavíš sám.
Celá show se vejde do jediného souboru. Zkopíruješ ho na druhý počítač a máš hotový záložní pult, a to i s profily světel. A když jezdíš s víc kapelami nebo do víc klubů, uložíš si každou show pod vlastním jménem.
Na open-air je tu kontrastní režim do slunce, potmě si naopak zapneš zvětšené písmo. Velikost celého rozhraní si přizpůsobíš displeji, takže se pult dá ovládat i na malém notebooku. A jestli máš dva monitory, otevřeš si na druhém další okno s vlastní záložkou.
Čeština a angličtina; chybějící jazyk si můžeš doplnit vlastním slovníkem. Nové verze chodí průběžně a aktualizují se jedním kliknutím — data show se při tom nikdy nepřepisují.
Co se nevešlo výš. Podrobně je všechno rozepsané v návodu.